Upíří život

XXIV

"To ano, ale tohle je jiná situace, ta škola je velká a pokud bychom ji hledali všichni společně tak nám to zabere více času. Tak tedy rozdělím vás do skupin." vytáhl nějaký papír. "Rozdělím vás do skupin ve kterých si myslím že budou síly vyváženy. Tak tedy první skupina, Simóne budeš v týmu se Stevem." Steve se na Simona podíval překvapeně naštvaně. Sašo ty budeš v týmu se mnou." Saša se na něj překvapeně podívala a pak sklopila pohled "A Sajmon bude sám, to je vše, teď si jděte odpočinout a načerpat síly.

"Pane?"

"Ano Steve?"

"Proč nejsem v týmu se Sašou?" zeptal se se skrytým vztekem.

"Protože váš vztah by mohl zkomplikovat misi."

"Proč jste ji tedy nedal třeba k Somónovi?!" Steve skoro až křičel.

"Protože Simón je z části čaroděj a proto by síly nebyly vyváženy." Simon se otočil a vyšel ven.

     Ghouts šel hned druhý den za ředitelem. Když vešel tak byl ředitel překvapen.

"Ghouste? Co tady děláš?"

"Omlouvám se, ale je to naléhavé."

"Co se děje?" řekl se zájmem ředitel.

"Lilith je v nebezpečí."

"Cože?!" skoro zakřičel.

"Ano, zatím je zde na škole, ale včera v noci jí uneslo pět upírů."

"Cože? Tak co tedy dělá tady když ji unesly?"

"Nějak se sem teleportovala."

"Hmmm, velice zajímavé."

"Určitě si pro ní budou chtít přijít znovu."

"Jistě, pokud se jim povedlo ji unést jednou, udělají to znovu."

"Měl by jsi povolat někoho na pomoc."

"Jistě, to také udělá." ředitel přešel k rozhlasu, nastavil tam ošetřovnu a zavolal Seta "Prosím pozor hlášení, ať se Set dostaví do ředitelny, opakuji Set do ředitelny." vypnul rozhlas a přešel ke svému stolu. Sedl si a díval se na Ghousta.

"Set? Ty myslíš tohohle Seta?"

"Ano, přesně tohohle."

"Jak nám asi on může pomoci?"

"Práce se pro něj najde." najednou někdo zaklepal na dveře. "Dále." do ředitelny vešel Set

"Volal jste mě pane?"

"Ano. Posaď se." ukázal na židli.

"Děje se něco?"

"Ano, potřebuji aby jsi hlídal Lilith."

"Lilith? Proč?" podíval se na ředitele nechápavě Set.

"Protože se Lilith pokusili unést. Nepovedlo se jim to, tak to budou chtít zkusit znovu." najednou se rozvibroval vzduch "Co to je?" zeptal se nechápavě ředitel.

"Někdo se snaží dostat pře bariéru." řekl klidně Ghoust.

"To jsou oni?" zeptal se Set. Ghoust jen přikývl. Ředitel přešel k rozhlas, zapnul ho pro všechno  a začal.

"Prosím pozor, vyhlašuji modrý kód. Opakuji je vyhlášen modrý kód." ředitel ukončil rozhlas a všichni se vydali na nádvoří. Na nádvoří už byly všichni seřazeni v pěti dlouhých řadách. Ředitel se postavil doprostřed, aby viděl na všechny přítomné. "Takže přejdu rovnou k věci, pře dvěma dny jsme vytvořili štít okolo školy, protože máme podezření na útok zvenčí, takže bych chtěl poprosit kantory prvních ročníků aby přemístili své studenty do bezpečí ošetřovny." Učitelé hned začaly seřazovat žáky prvních ročníků k odchodu. "Jsem si jist že se bude bojovat, takže se táži vás zbylých ročníků, jestli chcete bojovat za tuto školu. Pokud se rozhodnete že ne, prosím připojte se k prvním ročníkům k odchodu do ošetřovny." Polovina studentů se odpojila z řady a zamířila ke skupině prvních ročníků. Ředitel počkal dokud nebylo ticho. "Dobrá tedy. Počítám že všichni přítomní chtějí bojovat za tuto školu. Proto musím ještě dát rychle podepsat papíry vašim rodičům. To oni opět musí rozhodnout. Jděte se zatím připravit." ředitel přešel k Setovi a Ghoustovi. "Potřebuji abyste kontaktovali jejich rodiny."

"Já to udělám." řekl rozhodně Ghoust a Set se na něj překvapeně podíval, stejně tak i ředitel.

"Dobře." řekl opatrně ředitel. "Dám ti složky studentů a ty se budeš moct dát hned do práce."

"Dobře, kolik mám na to času?"

"Půl hodiny."

"Fajn." Ghoust šel za ředitelem a ten mu dal složky. Pak se ředitel vrátil zpět na nádvoří kde to žilo.

"Sete?"

"Ano, pane?"

"Ty hlavně hlídej Lilith. To jí chtějí. Nesmí jí najít."

"Jistě pane."

"A Sete?" řekl ještě než odešel.

"Ano?"

"Nikomu neříkej kvůli komu je ten boj."

"Jistě pane."

     Ghoust se soustředil. Seděl uprostřed ředitelny, okolo sebe měl složky studentů na podepsání. Chvíli trvalo než se spojil se všemi rodiči, ale zvládl to. Ghoust stál v prostorné místnosti plné židlí. Pomalu se místnost začala plnit lidmi, upíry, čaroději a lykany. Všichni měli nechápavé výrazy. Když v místnosti byly všichni Ghoust spustil.

"Dobrý den. Prosím posaďte se." všichni si sedli a poslouchaly. "Omlouvám se že jsem vás zavedl sem tak narychlo, ale je to naléhavé. Vaši potomci studují na škole v Sietlu, ale teď se schyluje k boji mezi vetřelci kteří ji chtějí napadnout a studenty kteří se rozhodli tuto školu bránit. Zavolal jsem vás sem proto, protože potřebuji váš souhlas a váš podpis, aby vaše děti mohli bojovat. Je jen čistě na vás jestli jim to odsouhlasíte nebo zamítnete." Ghoust rozdal všem papíry. "Pokud dovolíte vašemu dítěti bojovat, prosím podepište papíry vpravo dole. Pokud mu to zamítnete vraťte mi papíry čisté." Třetina rodičů mu je vrátila podepsané ostatní mu je dali čisté. "Dobrá děkuji. Omlouvám se za zdržení a prosím nikomu o tomto neříkejte." Všichni se poté rozešli a Ghoust se probudil opět v ředitelně.

"Tak jak jsi dopadl?" zeptal se ho ředitel, který už mezitím seděl za stolem. Ghoust mu podal papíry a ředitel řekl. "To je vše?"

"Ano. Sami se rozhodli."

"No dobrá budeme to muset zvládnout  tím co máme." ředitel se po chvíli vydal na nádvoří, kde už byly seřazeni všichni zbylí studenti a kantoři. "Dobrá, teď řeknu ještě kdo má povolení bojovat od svým rodičů." několik studentů protočilo oči a tvářili se jako 'No tak mě to nedovolí.' "Dobrá tedy takže povolení bojovat má..." ředitel začal jmenovat patnáct studentů "To je vše. Ostatní půjdou s Rídykem na ošetřovnu." ostatní si jen povzdechli a odcházeli s Rídykem. "Vy ostatní jděte s Anne a vyberte si zbraně." ostatní tedy šli s Anne do prostřední budovy školy. Anne se postavila doprostřed místnosti na koberec a všichni k ní, špičkou boty zaklepala do podlahy nějakou melodii a místo okolo koberce začalo klesat. Po chvíli sjeli dolů, byla to místnost plná zbraní, ovšem jen mečů, té nejvyšší kvality i typu a luků, kuší a dalšího kromě střelných zbraní, ty jsou na škole zakázány. Přijeli dolů a Anne si stoupla před ně.

"Dobrá, teď si všichni jděte vybrat zbraň. Máte na to deset minut." Všichni se rozešli po místnosti a začali si vybírat zbraně.

Ahoj, doufám že se vám kapitola líbila, vím nebyla tu žádná akce co jsem slibovala, ale snad příště už bude boj.

Komenty a Voty potěší. :)

Také děkuji za krásných 328 shlédnutí. Ano vím není to moc, ale mě potěší i maličkost. :)

Dále bych chtěla poděkovat uživatelkám @Kleuska a @KristnaJanurov děkuji za podporu a krásné komentáře.