XII

244 11 2
                                    

"Ne je to jen lékařský postup." ředitel se podíval na Seta a ten se na něj smutně usmál. Ředitel přešel k posteli Lilith a zeptal se.

"Co s ní je?" Set jí zkontroloval a poté řekl.

"Má úplně zpřeházenou energii."

"Co to znamená?"

"Že musí být stále pod dohledem."

"Proč?"

"Protože by si mohla ublížit, nebo by mohla ublížit svému okolí." Set se na chvíli odmlčel a pak se obrátil na pomocníka "Alexi, přines to."

"Ano."

"Pro co jste ho poslal?"

"To za chvíli uvidíte." po chvíli přiběhl Alex a podal mu věc zabalenou v látce.  Opatrně to rozbalil a ředitel se zděsil, když uviděl dřevěný nůž.

"Co?! Tohle měla u sebe?" Set jen přikývl.

"Rídyk říkal, že předtím než zkolabovala tak se bodla do ruky tímhle dřevěným nožem a řekla 'Konečně to přestalo.'"

"Konečně to přestalo?"

"Ano."

"Nevíte co to může znamenat?"

"Podle mých poznatků si myslím že má něco jako halucinace, nebo to má možná hlubší význam, ale jistý si tím nejsem."

"V  tom případě..."

"Nechcete jí vyloučit z této školy, že ne, dejte jí ještě šanci."

"Ale když je v tomhle stavu."

"To by tu měla  zůstat tím spíš." ředitel  přemýšlel  a poté řekl.

"Dobrá tedy, ať je po tvém. Ale budeš jí odteď mít na starost ty. Cokoliv udělá, komukoliv ublíží, nebo něco podobného, budeš za ní zodpovídat ty."

"Jistě pane řediteli." ředitel, odešel a Set pokračoval ve vyšetřování Lilithina stavu.


     Viki byla po dalším týdnu pozorování, propuštěna zpět na ubytovnu a divila se proč není Lilith na pokoji. Vždyť už dávno vyučování skončilo. Když si chvíli odpočinula, vstala a šla za zástupkyní ředitele. Došla tam a zaklepala. Zevnitř se ozvalo hlasité "Dále." Viki tedy vešla dovnitř "A, Viki, to jsem ráda že už ti je lépe. Jak se cítíš?"

"Dobře děkuji. Potřebovala bych se vás na něco zeptat."

"Jistě jen se ptej, co máš na srdci."

"Co je s Lilith?" zástupkině se zarazila a dlouze se podívala Viki do očí.

"Lilith je nemocná, takže je na ošetřovně."

"Jak nemocná, upíři přece nemůžou být nemocní."

"Nevím, doktor mi jen řekl že je nemocná. Podrobnosti neznám." Viki se otočila a šla ke dveřím.

"Kdyby jste něco zjistila..."

"Neboj dám ti vědět." Elizabeth se usmála na Viki, a ta se jen otočila a vyšla ven z kanceláře.


Rídyk se procházel po nádvoří, když spatřil Viki jak k němu jde svižným krokem, zastavil se a čekal až dojde k němu. Viki se mu podívala do očí a než Rídyk stačil něco říct...

"Víte něco o Lilith?" Rídyk se zarazil a vypadal překvapeně. "Tak víte nebo ne?" skoro až tu větu zakřičela. Rídyk se na chvíli odmlčel a pak řekl.

"No, vím jen to že je na oše..."

"Přestaňte hrát tuhle hru, vím že vy víte že Lilith něco je, ale vy mi to nechcete říct. Proč?!" Viki začínala být naštvaná.

"Viki, prosím, uklidni se, nic se nevyřeší když budeš naštvaná."

"Opravdu? Já myslela že jo, a jak vidím, tak mi to i vychází."

"Viki prosím, teď se nadechni a promluvíme si o tom v mojí kanceláři."

"Ne! Tak to ani náhodou! Já to chci slyšet teď a tady!"

"Je mi líto, ale nic nevím."

"Nic nevíte hm?! Myslím si že mi tady všichni lžou. Já jsem Lilithina kamarádka takže mám právo vědět co jí je."

"Ano to určitě ano, ale já opravdu nic nevím." Viki se zasmála.

"Jste směšní, všichni."  Otočila se a odešla zpět na ubytovnu.


Mezitím v lese.


     Dejmon se procházel po své oblíbené stezce. Najednou se zastavil, posadil se na kmen padlého stromu a ruce položil na kolena. Přemýšlel co bude dál. "Lilith tu nebyla už skoro měsíc, co s ní asi je?" Najednou vstal a šel zpět. Od školy ucítil napětí, vydal se tedy tam a rozhodl se, že se domluví s ředitelem aby tam mohl nastoupit jako nový student.Když došel ke škole, zastavil se, nadechl se a prošel bránou, která tam byla zřejmě nově postavena. Došel na nádvoří, kde byly studenti a ti se po něm otáčeli. Dejmon se rozhlédl a spatřil na jejich rukou stuhy. "To asi budou rozděleni do těch kategorií." pomyslel si. Rozhlédl se po budovách a najednou za sebou uslyšel něčí hlas.

"Mohu vám pomoci?"Dejmon se otočil a spatřil muže s blond vlasy, ale když se mu podíval do očí tak je měl hnědé.

"Můj pravý opak." pomyslel si Dejmon "Dobrý den, hledám školu.

"Tohle všechno je škola, co potřebujete?"

"... ee... no..." Dejmon se nemohl ani soustředit, podíval se mu nepatrně na ruku a spatřil červenou stuhu olemovanou zlatou barvou. "Kdo je to?Je  to upír, ale jaké má postavení?" "Já... já jdu za ředitelem." Rídyk se usmál a řekl.

"Dobrá pojďte za mnou, dovedu vás k němu." Dejmon šel kus za ním, bedlivě ho sledoval, ale pozoroval i své okolí. Někteří studenti kteří byly na dvoře ho také pozorovaly, někteří s neklidem, jiní se zájmem a zvědavostí. Rídyk odvedl Dejmona k ředitelně, zaklepal a po vyzvání vstoupil dovnitř.

"Dobrý den Rídyku, děje se něco?" zeptal se ředitel.

"Dobrý den, Pane řediteli našel jsem na nádvoří tohohle mladíka, prý s vámi potřebuje mluvit." ředitel zvedl oči od práce a podíval se na Dejmona. Pousmál se a řekl.

"Děkuji Rídyku, můžete jít."

"Jistě, na shledanou." když Rídky odešel, ředitel se postavil a pravil.

"Co tu děláš Dejmone? Potřebuješ pomoct? Nevíš si s něčím rady? Nebo..."

"Chci se přihlásit na tuhle školu." ředitel se zarazil a překvapeně se na Dejmona podíval.

"Slyšel jsem dobře?"

"Ano, slyšel jsi dobře."

"Jak tě to napadlo? Vždyť jsi na školu nikdy nebyl. Tak proč..."

"Prostě proto. Necháš mě tu studovat?" ředitel se zmyslel a nevěděl co říct.

"No... já nevím, zvládl bys to vůbec? Víš že je dva měsíce od přihlašovacího data?"

"Ano to vím, ale chci tady studovat. Necháš mě tu?" Dejmon nadzvedl obočí a podíval se na ředitele. Ředitel si povzdechl a pak řekl.

"No, co s tebou mám dělat? Počkej chvíli." ředitel přešel k velké skříni s šuplaty, vysunul jeden šuplík uprostřed, vytáhl z něho jeden papír, dal na něj razítko a podal ho Dejmonovy. "Tady máš přihlášku, vyplň ji a pak mi ji přines."

"Dobře, můžu si půjčit propisku?" ředitel mu podal jednu ze svých propisek, Dejmon se posadil za stůl v rohu kanceláře a začal vyplňovat přihlášku. Když ji měl za pět minut vyplněnou, vstal od stolu, podal ho řediteli, a otočil se k odchodu. Ještě než sáhl na kliku, otočil hlavu k řediteli a zeptal se ho "Kdy můžu nastoupit?"

Upíří životWhere stories live. Discover now