Upíří život

XXXI

"Jistě." řekl Dejmon, ale popošel pár korků a Blad se ani nehla.

"To jsem čekala."

"Co?" zeptal se Ghoust a Dejmon zárověň.

"Teď jí ochrnuli nohy."

"To je zlé."

"Ano, to je." Ghoust ji vzal do náručí. "C-co to děláš?!"

"Nesu tě do Lilithina domu." Blad se jen začervenala. Ghoust ji donesl domu v korunách stromu a posadil na postel. "Nevím co dělat, s tímhle zkušenosti nemám." Blad sklopila hlavu, pak ji ale prudce zvedla a řekla.

"Ghouste?"

"Ano."

"V rohu místnosti je skříň, úplně dole je šuplík otevři ho a vezmi pytlík, který je čtvrtý zprava." Ghoust udělal vše co mu řekla. "Vezmi nejmenší  kotlík, dej do něj jednu lžíci vody z jezírka a dvě lžíce té byliny. Uvař to, naber to do injekční stříkačky a vpíchni mi to do krku. Píchni mi dvě dávky."

"Dobře a co to je?"

"Toho si nevšímej, prostě to udělej." Ghoust svraštil obočí, ale udělal to. Když to měl hotové, nabral hmotu do stříkačky a šel s tím k Blad. "Ještě počkej." řekla těsně před tím, než jí to chtěl píchnout.

"Na co?"

"Tamhle v rohu jsou řetězy. Připoutej mi ruce a nohy."

"Proč?"

"Protože se nechceš dostat do blízkosti s tím druhým."

"S tím druhým?"

"Jo. Já jsem temná stránka Lilith, ale i já mám temnou povahu." Ghoust se na ní díval. "Připoutej mě."

"Dobře." Vzal řetězy, které byly za skříní. Podíval se na ně a zeptal se Blad. "Co je to za materiál?"

"Nestarej se." jen se ušklíbl a připoutal Blad k posteli. Ta zatahala za řetězy jak jsou pevné. "Levou ruku víc utáhni." poslech ji a udělal to. "Fajn teď mi píchni do krku tu první dávku." přiblížil se k jejímu krku. "Dej si pozor, druhou dávku si nebudu chtít nechat píchnout, ale ty mi to musíš píchnout na stejnou stranu." jen přikývl a vpíchl jí to. Blad sykla bolestí, ale jinak nic. Po chvíli se napnuli řetězy. "Neotálej... vpíchni další." řekla nepřirozeným hlasem a vykřikla bolestí. Ghoust rychle nabral další a chtěl jí to vpíchnout, ale Blad prudce pohnula hlavou  a injekci mu vyrazila z ruky, takže spadla na zem a rozbila se. Blad se pak zasmála smíchem, připomínajícím štěkot psa a chrochtání prasete. "Na co čumíš?!" Ghoust mlčel, šel pro novou injekční stříkačku a nabral poslední dávku která tam byla. Když se Ghoust vrátila tak Blad řekla. "Na. Co. Čumíš!" řekla pomalu a znovu napnula řetězy.

"Kdo jsi?"

"Heee?! Kdo já jsem?! To tebe nemusí zajímat!" přistoupil k ní, násilím ji otočil hlavu na stranu a vpíchl jí látku do krku. "Ty parchante! Já si tě najdu!" jen to dořekla, řetězy povolili a Lilith nezareagovala, ani Blad. Pak otevřela oči. Podívala se okolo sebe, pak na Ghousta a když se chtěla pohnout, tak jí v tom bránili řetězy. "Ghouste? Co se tu děje? Proč jsem spoutaná? Co se stalo? Jak jsem se sem dostala?" chrlila jednu otázku za druhou.

"Počkej, počkej, počkej, zpomal." řekl a zasmál se. "Tak za prvé, byla jsi mimo a nejspíš tě ovládl vztek. Jsi spoutaná, protože tě ovládla Blad a nebyly jste ve své kůži. Pamatuješ si něco? Co si pamatuješ naposled?"

"Pamatuju si že jsi plaval za mnou do hloubky, spoutal mě a pak si vybavuju vše jako v mlze, vnímala jsem, ale tělo se pohybovalo samo. Pak jsem... proboha... je Dejmon v pořádku? Nechtěla jsem nikomu ublížit." Lilith začala vzlikat.