Upíří život

VII

"Chceš vědět, co znamenají ty zkratky. Co používají tady na škole?"

"Jistě. Nikdo z učitelů mi to nechce říct. Nevím proč, ale když jsem se jich na to zeptala, tak se na mne podívali pohledem, jako že mi do toho nic není, a že bych se o to neměla zajímat."

"Když ti to řeknu, slibuješ, že to nikdy nikomu z tvé třídy ani nikomu z kategorie "P" neřekneš?"

"Slibuji." Lilith natáhla ruku s vystrčeným malíčkem, a Valerie udělala to samé.

"Teď jsme spojeni slibem." Valerie přikývla a jen čekala co bude dál. "Dobrá tedy, kategorie "L" značí lykany, neboli vlkodlaky, "V" zase vampiry neboli upíry, "P" člověka a "W" čaroděje."

"Cože?" zeptala se Valerie s úsměvem, ale když viděla že má Lilith kamenný výraz v obličeji, a dívá se do země, tak vtip vystřídal údiv. "To jako že mezi námi, tady ve škole, jsou vlkodlaci a upíři?"

"Ano."

"A ty jsi kategorie "V"?"

"Ano."

"Takže jsi upír?" Lilith jen přikývla a dívala se dál do země. "Jak se to pozná podle těch barevných stužek?" Lilith se na Valerii podívala s úžasem. Protože nečekala, že bude mít radost, čekala že bude mít strach a pošle ji pryč z pokoje, nebo vyběhne z pokoje ven a bude křičet "Pomóóóóóc upír!", ale ne, ona je... ráda. Lilith se jí podívala do očí a spatřila v nich dychtivost po vědění víc. Tak jí to tedy řekla. "Tak to je naprosto úžasné. Piješ lidskou krev? Jak jsi rychlá? Můžeš mi ukázat své upíří zuby? Když mě kousneš můžeš..."

"Počkej, počkej, počkej. To je příliš otázek najednou." Valerie se zachichotala a řekla.

"Moc se omlouvám, ale strašně moc jsem si přála, abych potkala nějakého upíra."

"Ano, to asi každý si přeje nějakého vidět, ale když mu pak o sobě dá vědět, tak rychle utíká pryč z jeho dosahu."

"Ale já ne."

"To vidím." Lilith se zasmála "Dobrá tak ti odpovím na tvé otázky. Takže, lidskou krev nepiji, protože mě do toho nutili moji rodiče, a já k ní mám teď odpor."

"Takže..."

"Prosím nepřerušovat."

"Promiň." usmála se Valerie.

"Mmmm, jak rychlá jsem? To nevím. Já jsem svoji rychlost ještě neměřila." a obě se zasmáli. "Moje upíří zuby ti klidně ukáži, ale kousat tě nebudu, to je proti pravidlům této školy, a kdyby se to někdo dozvěděl, tak je po mě." Lilith ukázala Valerii svoje upíří zuby, ta byla překvapená a v údivu, že skoro nemohla ani mluvit. Pak si ještě dlouhou dobu povídaly, a když už byla skoro večerka, tak se Lilith vydala zpět do svého pokoje. Byla ráda že si našla novou kamarádku, měla ale strach, aby se jí něco nestalo, ale věděla že to co se stalo Viki nikdy nesmaže.

     Druhý den ráno musela zase na nástup, když vše bylo v pořádku, tak se zase vraceli na pokoje, ale pak se tam objevila žena, byla hnědovlasá a měla zelené oči, Lilith okamžitě poznala že je to vlkodlak. A ta žena zavolala.

"Všichni ještě chvíli počkají, prosím. Ti co tu jsou druhým a více rokem můžou jít." všichni prváci se zastavili, a žena je všechny přelétla pohledem, pak se zeptala "Kdo z vás se jmenuje Lilith?" Lilith předstoupila a žena jí pokynula, ať jde k ní. "Děkuji to je vše." všichni odcházeli do svých pokojů, jen Lilith zůstala dole v jídelně. Žena jí pokynula ať si sedne. Když se posadila tak žena začala mluvit. "Ahoj Lilith, jmenuji se Elizabeth, jsem zástupkyně ředitele a starám se o chod školy a její pravidla. Slyšela jsem že tvá kamarádka,... Viki?" Lilith jen přikývla. "Slyšela jsem že omdlela."

"Slyšela jste dobře."

"Proč omdlela? Nevíš to?" Lilith mlčela. "Lilith já..."

"Protože jsem jí lhala."

"V čem jsi jí lhala?"

"Zeptala se mě, jestli jsem upír, a já jsem jí řekla že ne. Když se pak dozvěděla že jsem, tak byla naštvaná." Lilith začali téct slzy, ale pokračovala a měla stále sklopenou hlavu. "A já jsem jí v tu chvíli chtěla říct, že jsem se bála, že by to nevzala a opovrhovala mnou, ale Viki pak omdlela a já jsem nemohla nic dělat."

"To je v pořádku Lilith, to není tvoje chyba."

"Ale je, jak to že to není moje chyba? To já jsem jí neřekla pravdu a to já ze to můžu, že Viki je teď v tomhle stavu."

"Ne Lilith, nesmíš si to dávat za vinu, není to tvoje chyba. "

"Ale já, i když všichni budou říkat že to není moje chyba, já stále budu vědět že je."

"Chtěla by jsi jí vidět?"

"Ano, ale taky ne."

"Proč takováhle odpověď?"

"Protože bych jí toho chtěla tolik říct, ale zároveň se bojím, že kdyby mě uviděla, tak by se jí přitížilo."

"Myslím, že by jí to jenom prospělo."

"Já myslím že ne." Lilith vstala a odešla. Elizabeth tam ještě chvíli seděla a přemýšlela o tom co se zrovna teď dozvěděla.

Viki stále spala a doktor ji chodil každou hodinu prohlížet, jestli je v pořádku.

     Lilith byla ve škole, ale myšlenkami byla u Viki. Rídyk na ni mluvil, ale ona ho nevnímala, šel k ní, sáhl jí na rameno a Lilith se na něj podívala. Rídyk se jí zeptal.

"Jsi v pořádku?" Lilith jen přikývla, ale dál byla myšlenkami jinde. Rídyk tedy pokračoval v hodině bez Lilith. Když skončila hodina, Rídky řekl "Mohla by jsi jít prosím se mnou?" Lilith vstala a následovala ho na chodbu. U okna se k ní otočil a pohlédl na ni. "Lilith co se s tebou děje?" Lilith neodpovídala "Lilith já ti chci pomoci."

"Ale mě nic není!" vykřikla až se všichni co byly na chodbě otočili.

"Lilith, já vidím že se tebou něco je, tak proč mi to nechceš říct?"

"Já vám říkám, že mi nic není a přestaňte se prosím, plést do mých osobních záležitostí." Lilith se otočila na podpatku a odešla do třídy. Vešla do třídy a všichni se na ni dívaly. Posadila se na své místo a dívala se z okna na les.

     Když jí dnes skončila škola, šla do jídelny, ale odešla s nepořízenou, protože zase měli lidskou krev. Šla zpět do školy a zamířila na třetí patro, kde měli kabinet ředitel a zástupce ředitele. Zaklepala na dveře zástupce ředitele a po vyzvání vešla dovnitř. Zavřela za sebou dveře a rozhlédla se po jejím kabinetu.

"Copak by jsi potřebovala, Lilith?" Lilith se jí podívala do očí a pak řekla.