Upíří život

XXII

Ahoj, tak přidávám další kapitolu po x letech :D Tak doufám že se vám bude líbit.

UPOZORNĚNÍ: "TATO KAPITOLA JE VELICE NEBEZPEČNÁ PRO DĚTI A MLADISTVÉ, LIDI SE SLABÝM SRDCEM NEBO VÁŽNÝM ONEMOCNĚNÍM, TAKŽE POKUD JSTE NĚKTEŘÍ Z NICH PROSÍM OTOČTE SE RYCHLE NA PODPATKU A UTÍKEJTE CO NEJRYCHLEJI PRYČ." :D Byly jste varováni a peníze zpět nebereme.

UPOZORNĚNÍ 2: "VE DVOU ČÁSTECH PŘÍBĚHU JE TO TROCHU.... NOOOO VŠAK UVIDÍTE. VIZ. UPOZORNĚNÍ NAHOŘE." :D

Hezké počtení. :D :)

"Ano, ale musíme to zvážit a také musíme dát vědět řediteli. Přece jen spadá do jeho rukou když je u něj na škole. On ji má na starosti."

     Pětice bytostí v černých pláštích stále byly na cestě do sídla "Černé noci", věděli že si musí pospíšit nebo je brzy doženou ti co byly v tom domě. Velitel kontroloval každou chvíli svou skupinu a hlavně Lilith. Všichni běželi rychle a tiše, najednou se ovšem Lilith začala probouzet. Skupina se okamžitě zastavila a všichni se podívali jeden na druhého. Velitel všechny přemístil do polorozpadlého domu poblíž, protože byly v meziprostoru. Ten co držel Lilith ji položil ke zdi. Všichni se k sobě přiblížili, utvořili kruh a o něčem se začaly horlivě bavit. Lilith se mezitím probudila a podívala se po místnosti. 

"Co to je? Kde to jsem?" Najednou spatřila pětici postav před sebou, oblečených v černém plášti s kapucemi. Jeden z nich se na ní podíval pronikavými rudými oči. Všichni se na ní podívali a přistoupili k ní. Jeden k ní poklekl na jedno koleno a Lilith se rozhlédla kudy by mohla pryč. Nejednou se mu oči změnili z rudé  na modrou, stejně tak i všem ostatním, ale každý z nich měl jinou barvu očí. Najednou si sundali kápě a před ní klečel pohledný blonďák s milým výrazem v obličeji. Lilith na něj stále koukala s vyděšeným výrazem, když v tom najednou promluvil.

"Ahoj, tak jsi se konečně probudila." Když dostal jako odpověď jen  nechápavý výraz tak se pousmál a pokračoval. "Jmenuji se Simon a jsem upír jako ty, tohle je moje skupina." ukázal na skupinu čtyř lidí za sebou. "Tohle je Somón, je to upíří čaroděj." Simón měl modré vlasy a žluté oči. Uklonil se na pozdrav. "Ten vedle je Sajmon, je to hybrid." Sajmon měl hnědé oči a černé vlasy jako uhel. Také se uklonil. "Další jr Saša, jediná žena v mé skupině. Je to čarodějka." Saša měla černé oči a hnědé vlasy. Taky se uklonila. "No a poslední člen se jmenuje Steve. Je to upír." Steve měl červené vlasy a zlaté oči. Též se poklonil. Lilith byla už víc klidná, ale strach měla v očích stále. Když bylo ticho a Simon chtěl něco říct tak Lilith vykoktala.

"Co-co-co-co po mě chcete? Kde to jsem?" Všichni se ne sebe podívali a pro sebe se usmály. 

"Nemusíš mít z ničeho strach Lilith, jen tě odvedeme zpět k rodičům." řekl Simon.

"Co-co-cože?! Ne tam ne!"

"Lilith klid, tvoji rodiče mají o tebe strach."

"Co? To vám nakukali?! Nevěřte jim jen to všechno předstíraj. Chtělí mě dostat aby mě měli pod dohledem a mohli mě hlídat!"

"Lilith uklidni se. Teď si odpočiň a zítra za úsvitu vyrazíme, ano?" Simon vstal ale Lilith ho chytila za ruku. Simonovým tělem proběhl menší výboj.

     Lilith ležela v pokoji a nemohla se pohnout. Najednou se však otevřeli dveře a dovnitř vstoupila černovlasá žena. Měla zlý pohled a v ruce držela nůž. Přistoupila k Lilith která se tvářila naštvaně, ale nevydala ze sebe ani hlásku, dokud k ní žena nepřistoupila. Jakmile se žena ocitla přímo u lůžka Lilith tiše zavrčela.

"Víš že ti to nepomůže?" řekla ona žena. Simon v ní okamžitě poznal Lili, Lilithinu matku. Lili nic neříkala, jen tiše vrčela. Lili přiblížila nůž k její ruce. Plochou stranou jí přejížděla od zápěstí až se špička nože dotýkala ramene. Lilith zaťala pěsti a zavrčela ještě hlasitěji. Na to jí Lili uštědřila hlubokou řeznou ránu od ramene k lokti. Lilith stále vrčela a měla pěsti zaťaté. Poté se Lili zvedla z Lilithini postele na které doteď seděla. Dlaní pohladila Lilith po tváři a Lilith jí uštědřila kousanec na ruce. Nato ovšem okamžitě dostala facku hřbetem ruky. "Tohle si ke mě už nikdy nedovoluj! Je ti to jasný!" otočila se na podpatku a došla ke dveřím. Když je otevřela, tak se zastavila uprostřed, hlavu otočila zpět na Lilith, usmála se na ní a řekla. "Tak zase zítra."

     Vzpomínka skončila, ovšem než se Simon z tohohle vzpamatoval tak se mu objevila další.

     Lilith seděla v křesle a četla si knihu. V tom do místnosti vstoupil muž, měl hnědé vlasy a v obličeji výraz vzrušení. Podíval se na Lilith, stoupl si před ní, Lilith přivřela knihu a podívala se mu do obličeje. Když spatřila jeho výraz, věděla co bude následovat. Lilith se snažila utéct, ale Thomas byl rychlejší a silnější. Za chvíli se s ní přemístil upíří rychlostí do jiné místnosti. Ta místnost byla pro ni peklem. Jakmile tam vstoupili Thomas ji hodil na postel, připoutal ji ruce řetězy a strhl z ní všechno oblečení. Lilith nebyla schopna křiku, protože Thomasova schopnost spočívala v tom že mohl nechat oněmnět kohokoli, proto se Lilith mohla jen vyděšeně dívat a zmítat sebou. Thomas jí stáhl kalhoty a odhodil je do kouta. Přistoupil k Lilith která sebou házela a snažila se uniknout. Nebylo jí to nic platné. Thomas do ní násilím a silou vnikl. Kdyby mohla Lilith křičet, už by to udělala. Když byl Thomas s Lilith hotov tak ji odpoutal a nechal ji tam bezvládně a bezmocnou ležet.

     Když vzpomínka skončila tak se Simon málem neudržel na nohou, ale ustál to. Podíval se na svoji skupinu která ho pozorovala, pak se podíval na Lilith která měla slzy v očích, ale nepustila je ven.

"Lilith já..." začal Simon.

"Prosím nelituj mě, jen mě neber zpět tam." Simon se jí podíval do očí ve které byla vidět prosba.

"Je mi líto, mám své rozkazy."

     Když si všichni odpočinuli a najedli se tak se chtěli vydat na cestu. Lilith tedy vstala jakože půjde, když se ale vydali na cestu, Lilith se rozeběhla opačným směrem. Simón který ji měl hlídat se po ní ohlédl, ale na jejím místě nikdo  nebyl.

"Sakra!" zaklel Simón. Všichni se po něm podívali a pak spatřili že je Lilith pryč.

"Kruci Simóne!"

"Promiň." všichni se rozeběhli směrem kterým ji cítili, kromě Saši, která zůstala na místě a všechno kontrolovala.

     Lilith běžela jak nejrychleji mohla, sice nevěděla kam, ale to jí bylo v tu chvíli jedno. Hlavně že se nevrátí na to místo. Najednou se zastavila, uslyšela rychlé kroky a schovala se za velký strom. Zavřela oči a myslela na místo kde jí je nejlíp, myslela na svůj pokoj na internátní škole. Slyšela kroky a hlasy, byly čím dál blíž.

Ahoj, tak doufám že se vám kapitola líbila a nebyla na vás moc... ee to... moc ostrá. :D

Děkuji že jste se dostaly až sem a děkuji že jste vydrželi i dlouhé čekání na další kapitoly. Děkuji za krásných 270 shlédnutí a 26 votes. :3 Jste skvělí. :3

Jednou jsem si řekla že když do půl roku budu mít 200 a víc shlédnutí tak tu knihu možná vydám až ji dopíši. Tak proto se vás chci zeptat jestli se vám tak líbila abych ji mohla vydat. :) Děkuji a budu se těšit na komentáře i na ty negativní, jsem ráda za vše. :) Hezký večer. :)