Upíří život

XXIII

"Musí tu někde být." řekl Simón.

"Neutekla daleko, byla oslabená a neměla krev." najednou Lilith okolo sebe ucítila jemné chvění a pak už neslyšela žádné zvuky, ani ševelení stromu, slyšela jen ticho.

     Lilith otevřela oči a byla překvapená.

"Co to... jak... kde... jak jsem se tu vzala?" Lilith seděla na zemi a dívala se okolo sebe. Byla uprostřed svého pokoje na internátní škole. Pomalu vstala a všechno osahala. "Ne, není to sen." štípla se do tváře a pak se ještě profackovala aby se ujistila. Nakonec si sedla na postel a dívala se do zdi.

     Ghoust se chtěl se všemi přenést do laboratoří, aby se mohly připravit. Když už je chtěl přenést tak se zarazil a podíval se směrem ke škole.

"Co se děje?" zeptal se Rídyk.

"Lilith." odpověděl Ghoust překvapeně.

"Co je s ní?" zeptali se všichni najednou

"Je zpět."

"Cože???" vykřikli všichni překvapeně.

"Je zpět na škole." všichni se na sebe podívali a chtěli běžet za ní. "Počkejte." zastavil je Ghoust. Podívali se na něj a chtěli něco namítnout ale Ghoust je předběhl "Přenesu vás na kraj lesa." postavili se do kruhu a chytili se za ruce. Ghoust začal něco odříkávat a okolo nich bylo najednou vše rozmazané. Pak se objevili u kraje lesa. Prošli tunelem a rychle běželi za Lilith,  museli potichu protože byla tma a všichni ještě spali.

     Lilith seděla na posteli a dívala se na zeď. Přemýšlela co se to vlastně právě stalo. Najednou se podívala na postel.

"Viki ještě spí?" pomyslela si. Podívala se na hodiny a zjistila že jsou teprve 3 hodiny ráno. Najednou uslyšela rychlé kroky několika lidí, dostala strach a chtěla utéct oknem, ale dřív než to stačila udělat se dveře potichu otevřeli a ona spatřila Rídyka, Dejmona, Skarlet a Ginger. Dívala se na ně překvapeně a vyděšeně. Rídyk k ní udělal krok. Lilith se rozšířili rozničky a ustoupila o krok vzad.

"Lilith to jsem já." promluvil na ní klidným hlasem. Bylo vidět jak se Lilith uklidňuje. Rídyk k ní přistoupil tedy ještě o krok, Lilith se podlomila kolena a svezla se na zem. Rídyk k ní přiběhl a obejmul ji. Lilith jen tiše vzlykala.

"Sakra, tak kde může být?! Přece se nevypařila!" zuřil Simon. Najednou se s ním spojila Saša. "Co je Sašo?" začal s ní mluvit telepatií Simon.

"Lilith se teleportovala."

"Cože?!" řekli všichni naráz.

"Ano, nevím sice jak to dokázala když měla tak málo energie, ale teleportovala se."

"Kam?" chvíli bylo ticho.

"Zpět do školy." řekla překvapeně. Všichni se tedy vrátili zpět za Sašou a připravovali se na další misi. Misi "vrácení Lilith."

     Ghoust se teleportoval do Lilithina pokoje, spatřil ji na zemi a Rídyka u ní. Přistoupil k ní a podíval se jí do očí. Rídyk ustoupil a Lilith se na něj překvapeně dívala. Ghoust ji pak znenadání objal. Všichni se na sebe podívali.

"Co se děje?" řekla rozespale Viki a podívala se na všechny přítomné. "Co tu děláte?" zeptala se vyděšeně. Její pohled pak  spadl na Lilith. "Lilith? Lilith." Viki vyskočila z postele a běžela k Lilith. objali se a pak si všichni dlouho povídali.

     Simon a jeho skupina se chystali na teleportaci do té školy.

"Počkat." řekla Saša.

"Co se děje?" zeptal se Simon.

"Nemůžeme tam."

"Proč ne?"

"Protože mají okolo školy bariéru a pokud se budeme snažit jí projít, tak nás to může i zabít."

"Můžeš tu bariéru zničit?"

"Ano, ale nebude to lehké a navíc to bude dlouho trvat."

"Jak dlouho?"

"Minimálně půl roku."

"Půl roku!?" zakřičel Simon. "Tolik času nemáme."

"Ozvu se jim a řeknu jim že to bude déle."

"Fajn." Saša se posadila do rohu místnosti a začala se soustředit.

"Ano slyším." ozval se Saše v mysli přeslazený hlas Lili.

"Chtěla jsem se omluvit, ale chycení Lilith bude trvat déle než jsme čekaly."

"Jak dlouho." zeptala se už nervózně.

"Půl roku." 

"Cože?!" zakřičela. "To si děláte srandu! Tolik času nemáme! Buď  ji přivedete hned nebo si pro ni dojdu sama, a to mi věřte, pro vás to nedopadne dobře." ukončila spojení, Saša chvíli seděla na místě a dívala se do prázdna. Simon k ní přišel a zeptal se.

"Jsi v pohodě? Co ti říkala?" Saša mu to tedy vše řekla. "No tak to jsme v pěkným průšvihu."

"Já to zvládnu."

"Co?"

"Prolomím bariéru."

"Počkej cože?! Pokud to uděláš rychle než je ve tvých silách tak..."

"Neboj, já to zvládnu." Saša se na něj usmála falešným úsměvem, ale vypadalo to že jí věří. Sedla si tedy doprostřed místnosti a soustředila se. Najednou se okolo ní zhmotnila energie a kroužila kolem. Po chvíli to polevilo, ale objevila se okolo ní najednou silnější energie a ona začala potichu něco odříkávat. Simon protože ji slyšel a věděl co to znamená tak se jí snažil zastavit, ale nemohl se dostat přes tu energii.

"Přestaň!" zakřičel Simon, věděl že ho Saša slyší, ale nepolevovala, naopak ještě zrychlila. "Dost, to je rozkaz!" Saša ovšem nepřestávala. "Simóne, začni okamžitě s proti kouzlem." Simón jen přikývl, sedl si naproti ní a začal odříkávat proti kouzlo. Jeho energie se okamžitě smísila s tou její. Byl starší a tím i silnější, takže po chvíli uklidnil její energii a ona přestala. Byla úplně vyčerpaná. Simon k ní přišel, vzal ji do náruče a odnesl ven. Nevšímal si nechápavých a překvapených výrazů. Když byly venku, postavil ji, přitiskl ke zdi a dlouze políbil. Saša byla překvapena a překvapeně se na něj dívala. "Co jsi to chtěla udělat?!" zvýšil na ní hlas.

"Já..." Saša nevěděla co říct.

"Málem jsi zemřela!"

"Chtěla jsem vám pomoct."

"Ale tím že se budeš obětovat nám moc nepomůžeš. Potřebujeme tě, a hlavně já." Simon sklopil oči

"Já... promiň... ale já..." Simon se jí díval teď už do očí "... já miluji Steva." dořekla, odstrčila ho a odešla zpět. Simon tam stál s pootevřenou pusou a překvapen. Když se vrátil zpět ke skupině tak ho Steve probodával pohledem. Simon si toho ale nevšímal a promluvil ke všem.

"Omlouvám se za menší zdržení, můžeme tedy pokračovat ve vymýšlení strategie?" všichni přikývli a Sajmon rozložil plán celé budovy školy a okolí na zem. Všichni se na ní podívali. "Dobrá, navrhuji se teleportovat někam sem."Simon ukázal na kraj lesa. "Poté se přesunout nepozorovaně ke škole, najít a zajmout Lilith a odnést ji na místo určení." všichni přikývli. "Má někdo nějaké jiné návrhy?" nikdo nic neříkal. "Dobrá tedy, vyrazíme za hodinu." když se všichni chtěli rozejít Simon ještě dodal. "Abych nezapomněl, rozdělíme se do tří skupin, jeden bude pracovat sám." všichni se na něj podívali.

"Ale pane, vždyť jsme byly všichni vždycky pohromadě." řekl Simón.