Upíří život

X

"Jo jsem v pořádku."

"Nevypadáš tak."

"Ale jsem." Rídyk se jí zase snažil přehrabovat v mysli ale Lilith se na něj otočila, podívala se na mu do očí a řekla. "Jestli máš to nutkání, přehrabovat se v něčí mysli tak to zkus na někom jiném." Rídyk se překvapeně stáhl zpět. Lilith se chtěla vrátit zpět do třídy, ale když se pustila parapetu tak se jí podlomila kolena. Rídyk jí chytil.

"Ale, nejsi v pořádku." Lilith se mu podívala do očí a Rídyk poznal že ještě nejedla "Jedla jsi dnes něco?"Lilitht jen zavrtěla hlavou. Rídyk jí vzal do náručí a rychle, aby je nikdo nevyděl ji vzal do svého kabinetu. Posadil ji do křesla a přinesl lidskou krev. Nalil jí do hrnku a podal Lilith. Lilith si cucla a podala mu to zpět. "Ty nechceš?" Lilith zavrtěla hlavou. "Jsi zesláblá, musíš se napít." Lilith opět zavrtěla hlavou. "Proč ne?"

"Protože mě rodiče nutili pít lidskou krev, už od malička a já jsem si jí znechutila. Zařekla jsem se že už nikdy nebudu pít lidskou krev, i kdyby mě  to mělo zabít." Rídyk se zamyslel a pak řekl.

"Jak dlouho už jsi neměla krev?" Lilith jen sklopila hlavu a nic neříkala. "Jak dlouho!?" Lilith se mu podívala do očí, pak se podívala jinam a zašeptala.

"Už to bude měsíc... asi."

"Měsíc? Měsíc jsi neměla krev?" jen přikývla. "Výš co ti to může udělat?"

"Ano, může mě to zabít."

"Tak proč?"

"Protože nebudu pít lidskou krev, nikdy!" Lilith vstala a chtěla odejít, ale zkolabovala. Rídyk jí vzal do náručí a položil na lůžko co měl v kabinetě. Pak se podíval po nějaké zvířecí krvi.

     Když se Lilith vzbudila, bylo už dvě hodiny po škole, Lilith tedy vstala a chtěla odejít, protože necítila v místnosti nikoho. Pak se zarazila, podívala se po pokoji a viděla, že to není kabinet do kterého jí Rídyk přinesl. Tento pokoj a možná i celý dům, byl vytesaný ze vzácného stromu, který se jmenuje "dračí krev". Šla ke dveřím a pokusila se je otevřít, ony však nešli, podívala se tedy z okna a viděla že je na jiném místě než kde je škola. Toto místo nepoznávala. Lilith se otočila protože za dveřmi zaslechla kroky a rychle se vrátila zpět do postele, aby ten co jí nejspíš unesl, nezjistil že je vzhůru. Podle kroků poznala že  je to muž, kroky  šli okolo postele kde ležela a muž položil něco na stůl. Přešel k posteli, mužská ruka jí sáhla na čelo, Lilith se vybavil nějaký obraz lesa a okolo pobíhajících vlků. Když dal muž ruku pryč, Lilith sebou škubla, ale oči nechala zavřené. Muž poté odešel a Lilith tam byla zase sama. Otevřela oči, podívala se po pokoji, a na nočním stolku spatřila tác s hrnkem. Vzala ho do ruky, přičichla k němu, pak ochutnala a zjistila že je to zvířecí krev. Nevypila to samozřejmě celý, protože  nevěděla, jestli v tom není jed, nevěděla ani proč jí tam drží. Lilith se snažila vymyslet, jak by se z toho pokoje dostala. Přešla k oknu a zavětřila, cítila pach smrti a lykanů. Dostala strach a tak se chtěla dostat z tohoto lesa pryč, a to co nejrychleji. Musela však zůstat v klidu a mít čistou hlavu. Najednou se otevřeli dveře a do pokoje vstoupil muž. Lilith která stála u okna se leknutím otočil a  spatřila mužem oblečeného v černém triku s bílímy kraťasy. V ruce držel dřevěný nůž a díval se na Lilith jako na vraha. Pak se pohnul směrem k ní, nůž chytil oběma rukama, a zvedl jej nad hlavu. Když přišel až k ní, Lilith se mu podívala zpříma do očí, ve kterých nebylo ani kousek soucitu. Muž se také díval Lilith do očí a nespatřil v nich kousek strachu. Stiskl nůž ještě pevněji, a zabodl ho do Lilithina krku. ...

     Lilith se posadila zprudka na posteli, úplně vyděšená a zadýchaná. Rídyk, který ji celou dobu pozoroval z křesla svého kabinetu se jí zeptal.

"Jsi v pořádku?" chvíli bylo ticho a Lilith ho pozorovala.

"A-Ano."

"Zlý sen?"

"Hm." Rídyk svraštil obočí a zamyslel se. "Upíři nemohou mít sny. Tak jak to že..."

"Co se ti zdálo?"

"Nevím, já..." Rídyk jí pozoroval co řekne. "... já si ho nepamatuji."

"Aha, no, to nic byl to jen sen, ne?" usmál se na ni, aby ji povzbudil. Lilith se usmála taky a pak se Rídyka zeptala.

"Jak dlouho jsem byla mimo?" Rídyk se zamyslel a pak řekl.

"No myslím že asi ta dvě hodiny."

"Dvě hodiny?" Lilith zděšeně vykřikla.

"Jsi v pořádku?"

"Hm, ano."

"Nemám zavolat pro doktora?" Lilith nasadila falešný úsměv a řekla.

"Ne, jsem naprosto v pořádku." Rídyk se na ní nedůvěřivě podíval.

"No dobrá tedy jak myslíš. Ale kdyby jsi si chtěla promluvit, tak jen stačí říct."

"Hm děkuji. Ale to nebude potřeba." Lilith se usmála a vstala.

"Počkej, ještě nejsi úplně v pořádku. Měla by jsi ještě ležet."

"Jsem už v naprostém pořádku, nemusíš si o mě dělat starosti." Rídyk se na ní podíval a Lilith se na něj usmála. "Tak zatím na shledanou, pane učiteli." Rídyka to překvapilo, že mu tak najednou řekla "pane učiteli". Lilith odešla a Rídyk se vydal za zástupkyní ředitele.

     Lilith šla přes nádvoří do ubytovny. Cestou přemýšlela, co se to vlastně stalo, co se jí zdálo, a co to mělo znamenat. Když vešla na ubytovnu, zarazila se, protože to celé bylo rozbité na malinké kousky. Otočila se, před ní stál ten muž ze snu. Lilith pocítila strach a zvědavost. Muž zvedl ruce nad hlavu, ve kterých třímal dřevěný nůž a bodl.

     Lilith se probudila ve svém pokoji na ubytovně, seděla a na čele jí vyrašil studený pot. Dívala se po pokoji a tam u dveří stál znovu ten muž ze snu a díval se na ni s uplakanýma očima.

"Proč... proč se to muselo stát? Proč jsi to musela udělat?Proč zrovna mě? Co jsem ti kdy já, nebo moje rodina... co jsme ti kdy udělaly?"

"Já nevím o čem to mluvíte. Vždyť já vás ani neznám." muž si ale dál povídal pro sebe.

"Proč? Teď to musí udělat, ale já nechci, já musím, protože jsi to udělala."

"Já ale nevím co jsem provedla?" muž se najednou na ni podíval a řekl.

"Ne?! Tak se podívej na svoje ruce!" Lilith se podívala a nemohla uvěřit vlastním očím. Měla ruce od krve ale ta nebyla její. Přešla k velkému zrcadlu, které měla v pokoji a hrůzou nemohla ani dýchat. Lilith byla celá od krve. Otočila se a ten muž stál u ní se slzami v očích. "Je mi to líto, jinak to nejde." Muž zvedl dřevěný nůž a bodl.