Upíří život

XVII

"Kde máš ty byliny?"

"Na pokoji."

"Dobrá musíme zpět. Nenechám tě umřít."

"Je to marný, stejně je pozdě."

"Nikdy není pozdě." rozhodla Ginger "Vylez mi na záda a já s tebou doběhnu až ke škole."

"Nejsem schopna pohybu."

"Dejmone vysaď mi ji na záda."

"Já ji tam donesu."

"Ne jsem rychlejší."

"Opravdu je rychlejší než my. Dvakrát vyhrála olympiádu lykanů. Běh na 10km. rekord byl 15min, Skarlet to uběhla za 13,5min." Dejmon přemýšlel, ale pak vzal Lilith do náručí, ta zčervenala, Ginger se přeměnila na lykana a Dejmon posadil Lilith na její záda.

"Budeme hned za tebou." Ginger protočila oči na znamení že to asi těžko. Dejmon ještě stačil říct.

"Lilith pevně se drž." Ginger vyrazila s Lilith na zádech napříč lesem ke škole.

     Dejmon a Skarlet zůstali ještě chvíli na místě a prohledávali okolí stromu kde Lilith seděla. Zdálo se že nic nenajdou, ale po pěti minutách našli stopy něčeho co zmizelo, zanechalo stopy ale neodešlo a nebylo to ani nikde v okolí. Prohledávali to tam asi ještě patnáct minut, ale nepodařilo se jim nic najít. Tak se rozhodli že se vydají za Ginger.

     Ginger běžela lesem, Lilith byl zamyšlená, ale když viděla v dálce ten dům tak se jí opět zmocnil strach, ale taky zvědavost.

"Ginger... nech mě... umřít." Lilith sotva mluvila. Ginger jí telepaticky řekla

"Ani náhodou. Nikdo umírat nebude." Lilith měla jedinou možnost. I když se mohla hýbat jen trochu, použila zbytek sil a vpravila elektrický proud do zátylku Gingerina černého krku. Ještě předtím než to udělala řekla.

"Odpusť, ale musím to udělat." Lilith posunula kuru za její krk a vpravila do ní elektrický proud aby ji uspala. Než omdlela stačila říct polovinu věty.

"Lilith, co to..." Ginger se svezla po zemi a nehnutě ležela. Lilith nemotorně vstala a doklopýtala k tomu domu. Opřela se o jeho stěny, ale věděla že jestli se zastaví na moc dlouho, už se nebude moci pohnout. Poprosila tedy sílu země a větru, aby zahladila její stopy. Země zahladila stopy, vzduch zahladil její pach. Sebrala tedy už poslední své síly a dobelhala se ke dveřím toho domu. Zaklepala, ale nikdo se neozval, zaklepala podruhé, tentokrát silněji a dveře se otevřely. Lilith se lekla a udělala krok pět, div nespadla. Dveře se otevřeli, ale nikdo se zevnitř neozval a zdálo se že tam nikdo není. Lilith tedy vstoupila a rozhlédla se po celé místnosti. V tom domě byla jen jedna postel a jedna skříň, Lilith cítila že už nemůže dál, tak vstoupila dovnitř, zavřea za sebou dveře a téměř okamžitě se svezla na zem a upadla do spánku.

     Dejmon a Skarlet byly na cestě ke škole. Když si najednou Skarlet všimla že někdo leží na trávě.

"Dejmone tamhle někdo je" řekla Skaret Dejmonovy telepatií. Oba se zastavili, přišli blíž a překvapeně i vyděšeně se na sebe podívali. Proměnili se do lidské podoby. Skarlet rychle přiběhla, poklekla k Ginger a snažila se jí probudit. Dejmon prohledával okolí, protože nikde nevyděl Lilith a stopy tam taky nebyly. Skarlet se podařilo probudit Ginger, ta se posadila, podívala se na oba a naštvaně bouchla pěstí do země. Mezitím přišel Dejmon.

"Co se stalo?" zeptala se rozrušená Sakrlet.

"Kde je Lilith?"zeptal se hned Dejmon.

"Jak si to mohla dovolit!" Ginger opět bouchla pěstí do země.

"Co se stalo?"  zeptal se Dejmon.

"Lilith mě paralyzovala."

"Cože?" Dejmon se díval překvapeně.

"Jo, nejdřív řekla ať ji nechám umřít, když jsem nechtěla tak mě paralyzovala a já jsem..."

"Dobře, ale kde je teď?"

"To nevím."

"Nejsou tu žádné stopy. Kam jen..." Dejmon stále přemýšlel.

"Co když šla do toho starého domu?"

"Do domu starého Ghousta?"

"Koho?" zeptali se obě najednou.

"Je to dům kde bydlí už po stovku let upíří čaroděj jménem Ghoust. Do svého domu nepustí jen tak někoho. Když je pryč a to je po většinu týdne, tak se jeho dům stará o to aby mu tam nikdo nelezl. Nikomu nepomáhá, kromě těch kdo jsou dobří. Ti co jsou dobří a nechtějí slávu pro sebe nýbrž pro druhé, tak těm pomůže.Samozřejmě nestačí jen to říkat, nebo tomu věřit, ale musí se to dokázat i činy a to ten dům vycítí."

"Ty už jsi tam byl?" zeptala se Skarlet.

"Skusil jsem to jen jednou, ale nepustil mě tam."

"Tak co kdybychom to jen zkusili?"

"Za zkoušku nic nedáme." řekla Ginger.

"No zkusit to můžeme." všichni se vydaly ke starému domu. Když se tam dostaly, Dejmon se nadechl a zaklepal. Nic se nedělo. Zaklepal podruhé, potřetí, ale stále se nic nedělo. "Vidíte, nikdo tam není." Ginger přiložila ucho ke dveřím jestli nic neuslyší. Oddálila se s neúspěchem.

"No a co teď?" zeptala se Skarlet.

"Nemůžeme si jen tak nakráčet do školy, jít za ředitelem a říct mu 'Čus říďo, hele, víš, Lilith utekla oknem z pokoje do lesa za školou a teď jí nemůžeme najít, ale byla vysílená a slabá z toho že si nevzala bylinu kterou má někde v pokoji.' s tím tam nemůžeme. Měly bychom ji buď najít, nebo počkat až po ni vyhlásí pátrání."

"Ne rozhodně bychom to měli nahlásit řediteli, ale ne takhle. Nesmí vědět že bere nějakou bylinu, už teď jsou z toho problémy. Pojďte půjdeme do školy a cestou nějak vymyslíme jak mu to řekneme." Dejmon, Ginger a Skarlet se přeměnili na lykany a běžely z lesa. Před lesem se přeměnily do lidské podoby aby je nikdo nevyděl.

     Viki byla u okna a celou dobu od odchodu Lilith sledovala les za školou. Musela uznat že je opravdu fascinující. Asi po dvou hodinách sledování spatřila tři lidi jdoucí od lesa. Rychle seběhla schody a šla jim naproti. Dorazila k zadnímu východu budovy a čekala na ně. Dejmon, Skarlet a Ginger probírali jak to řeknou řediteli. Po chvíli spatřili Viki. Ta se na ně dívala a zeptala se.

"Kde je Lilith?" všichni tři se na sebe podívaly a pak Dejmon pomalu řekl.

"Viki, Lilith jsme nenašli, ale jdeme za ředitelem, aby ji nechal hledat."

"Cože? Lilith je tam někde sama?" Rýdyk přikývl. Viki se na něj podívala a vydala se k lesu.

"Kam jdeš?" zeptala se Skarlet.

"Co si myslíš? Jdu ji hledat." Skarlet běžela za ní, stoupla si před ní a řekla.

"Ne, pokud tam teď půjdeš tak se taky můžeš ztratit. Je to nebezpečné."

"To je možné, ale Lilith je moje kamarádka a ona by mě na holičkách nenechala."

"Viki!" Dejmon zakřičel. Viki se na něj otočila a byla překvapená z toho že na ní Dejmon zakřičel. "Skarlet má pravdu. Až ji budou hledat půjdeme s nimi. Takhle bysme museli hledat i tebe."

Ahoj doufá že se vám kapitola líbila, když tak pište jestli má cenu psát pokračování. :) Votes nebo koment potěší. :) Příští kapitola bude popis postav. :)