Upíří život

XXVII

"Jen jsem hledala záchod." řekla nevině, pak vyprskla smíchy.

"Co tu děláš Blad? A proč tu není Lilith?" řekl se skrývaným vztekem a připraven Lilith osvobodit. "A rozmysli si dobře co řekneš."

"Hmm, proč bych ti to měla říkat."

"Protože se ptám."

"Hmm, no jak myslíš, nevím proč, ale cítím že máš s Lilith nějakou spojitost, no nic... aaa ano, vždyť ty jsi..."

"Pokud jí to řekneš tak..."

"Tak? Tak co? Zabiješ mě? To by ji zabil i ji." Ghout mlčel, ale jen chvíli.

"Co tu děláš?" Blad si povzdechla, ale pak mu to řekla.

"Cítila jsem tu energii." bylo ticho. "Mohl bys to otevřít?"

"Ne. Není to tvoje starost."

"Myslím že je. Možná to z něj dostanu."

"Jak?"

"To už nech na mě." dívali se na sebe. "No tak. Jen na chvíli." nakonec souhlasil. Otevřel dveře a vešel s Blad dovnitř. Zavřel za sebou a setkali se s překvapeným pohledem Rídyka.

"Co tu dělá? Maji hlídat Set." řekl trochu podrážděně.

"Už ne, říďa ho vyrazil."

"Co?" zeptal se překvapeně Rídyk.

"Jo, nehlídal mě tak jak měl." jen pokrčila rameny a podívala se na Simóna celýho  od krve. "Bože, kdo tě tak zřídil?" zeptala se s hraným zděšením, přistoupila k němu a téměř hned ho vyléčila.

"Co to děláš?!" zeptal se naštvaně Rídyk. Ghoust mu jen položil ruku na rameno a podíval se na něj pohledem aby to nechal na ni.

"Takže, na co jsi se ho ptal?"

"Kdo je a kdo ho poslal." řekl už v klidu Rídyk.

"Dobře, jmenuje Simón, je to upír a čaroděj, bývalí vědec a pracuje v pětičlené skupině, kterou vede upír jménem Simon."

"Jak to že toho o něm tolik víš?"

"To není důležité. Nějaké další otázky?"

"Co tu chce?"

"Přišel pro Lilith."

"Proč?"

"Aby ji odvedli zpět."

"Zpět? Kam?"

"Do domu jejich rodičů."

"Co? Moment, její rodiče jsou mrtví."

"To ti řekla? Ne její rodiče..." 'Prosím nikomu nic neříkej.'  řekla Lilith Blad. Blad se usmála. "Její rodiče jsou nezvěstný."

"Nezvěstný?" řekl Simón. "Tak proč si nás najali aby..." než to stihl doříct Blad mu dala holení do obličeje.

"Počkat. O co tu jde?" zeptal se Rídyk.

"Ale nic. To není tvoje starost." když se Simón probral tak se nepřátelsky podíval na Lilith. Ta k němu přišla, sehnula se k němu, podívala se mu do očí a řekla "Copak, chceš ještě?" najednou jí trochu  začala bolet hlava, ona se odtáhla a chytla se za hlavu. "Sakra." Ghoust k ní přišel a sáhl jí na čelo. Rídyk přešel k Simónovy a dal mu ránu do obličeje. Hned potom ji přestala bolet hlava. Naštvaně se podívala Simóna, přešla k němu a zlomila mu obě ruce.

"Aaaaaaaaa. Kurva."

"Kurva se neříká, to tě maminka neučila?" řekne posměšně Blad. "Chceš se ho ještě na něco zeptat?" zeptala se mile Blad Rídyka.

"Ne, nechám ho odvést a zjistíme z něj něco víc." když to dořekl tak chtěl odejít, pak ale uslyšel praskání kostí a dunivý náraz, rychle se otočil a spatřil Simóna bez hlavy a v plamenech. "Co to sakra děláš!?" zakřičel.

"Nic by vám neřekl a při první příležitosti by zdrhl."

"Silně bysme ho spoutaly!"

"Myslím že jsem řekla jasně že je to čaroděj a upír."

"No a co!"

"Je to čaroděj, dokáže se teleportovat i když je spoutanej." pak se podívá na jeho hořící tělo. "No teď už teda nedokáže." zasměje se. Rídyk k ní upíří rychlostí přiběhne, chytí ji pod krkem a přitiskne ke zdi.

"Co si ksakru myslíš že děláš! Ty tu nerozhoduješ!"

"Ne, to ne, ale on chtěl mě... teda Lilith a to jsem nemohla dopustit."

"Tohle si vypiješ!"

"Nechtěl si ještě před půl rokem se stát mým kamarádem?"

"Jo, ale teď už je to pryč! Zkusíš ještě něco a zabiju tě!"

"Notak klid." řekl Ghoust a oddělil je od sebe. Vzal Rídyka dál od Blad a řekl. "Pokud se stala Lilithinou kamarádkou ta se nám může ještě hodit."

"Já vás slyším." řekla a přísně se na ně podívala."Jestli si myslíte že vám budu pomáhat tak jste na omylu. Pomáhám jen Lilith." řekla a vyšla z místnosti ven.

     Saša seděla uprostřed místnosti a soustředila se na Simóna. Její tranz doprovázel časté škubání a svrašťování čela jak byla napojena na Simóna. Najednou se prudce nadechla a vyděšeně se dívala před sebe. Trhaně dýchala. Simon se rychle přemístil před Sašu a podíval se jí do očí.

"Sašo?" zeptal se jí, ale nereagovala, pak jí sáhl na ramena. Saše se rozšířili zorničky, začala kolem sebe kopat a křičet. Simon ji rychle objal, silně ale lehce stiskl. "Šššššš, je to dobré, je to dobré, šššššš." opakoval a Saša se pomalu uklidňovala. Když se uklidnila, tak začala brečet. "Co se děje?" zeptal se ji mile a starostlivě. Saša se na něj podívala s ubrečenýma očima a řekla.

"Simón je mrtví." a rozbrečela se znovu.

"Cože?"

"Mučili ho, pak mu utrhli hlavu a zapálili." kývl na Steva aby šel k ní, vystřídal ho a objal ji.

"To snad není možné! A víš kdo?"

"Nejdřív ho mučil Rídky, pak tam přišla Lilith... teda Blad a ta ho zabila."

"Co?!" zakřičel. Jen přikývla. "Kruci!"

     Blad šla znovu na ošetřovnu. Všichni tam museli být pro očekávaný další útok. Nikdo nebyl vážně zraněn, jen někteří měli drobné rány, které šli téměř hned vyléčit. Ředitel Vyrazil Seta že nehlídal Lilith, nabídl Ghoustovi místo lékaře, ten ho přijmul jen pod podmínkou že může zkoumat nové látky. Ředitel mu to dovolil opět pod podmínkou že musí mít písemní souhlas pacienta nebo studenta a bude mu dávat informace o průběhu. Blad šla do určeného pokoje, kde stále byly žáci prvních ročníků a ti co neměli povolení bojovat. Přešla do rohu a sedla si do tureckého sedu.

"Kam jsi odešla Lilith?" zeptal se jí Frederik a sedl si vedle ní

"Já nejsem Lilith. A nemusí tě zajímat kde byla." 

"Jak to myslíš že nejsi Lilith?"překvapeně se na ní podíval. Blad měla celou dobu zavřené oči. Pak je otevřela a podívala se na něj skelnýma očima. Bylo vidět že to Frederika značně překvapilo, až možná vyděsilo. Ale měl štěstí že nezačal šílet, ihned se ale uklidnil, oči se mu rozzářili štěstím a vzrušením a sedl si k Blad čelem. "Jak se tedy jmenuješ?" řekl radostně a usmíval se na ní.