Upíří život

XXI

"Jmenuji se Rídyk a jsem třídní učitel Lilith. Je mou povinností jí pomoci."

"To ti řekl Dejmon, nebo některá z těch holek co jsou s ním."

"Jak to myslíš?"

"Nedělejte ze mě blázna, vím že se celou dobu schovávají pod oknem." Dejmon, Skarlet a Ginger se oběvili v okně. Ghoust se na ně podíval. "Pojďte dovnitř. Ale nebudete tu nic dělat. Nereagujte na nic co řekne ani udělá." všichni přikývli. Rídyk se postavil k němu, ale Ghoust ho chtěl poslat ke zdi.

"Ale, ale, ale. To jsi ty."

"Blad?" Podivil se Rídyk.

"Ty ji znáš?" 

"Ano, už jednou jsem ji zachránil z jejího sevření."

"Zachránil? Pokud vím tak to byl kompromis. Pamatuješ si co jsem řekla? Řekla jsem že pokud to nezvládne, tak převezmu vládu nad jejím tělem i myslí a že budu konat sama. Není to tak?"

"Ano, ale co udělala že jsi převzala vládu?"

"Chtěla mě vyhodit."

"Tak tě si už nechce."

"To ona si nevybírá. Já jsem s ní už od jejího narození a nehodlám se jen tak vzdát." Ghoust byl překvapen větou kterou pronesla protože až teď si uvědomil jednu zásadní věc.

"Od jejího narození? Jak to myslíš?" zeptal se.

"Ach." Blad protočila oči. "Vidím že to budu muset vysvětlit." Blad se nadechla  a spustila. "Když jsem se zrodila, byla jsem jen malá kapka světle modré tekutiny, mezi svými druhy."

     "Zrodila jsem se, byla jsem kapička světle modré tekutiny. Okolo jsem viděla mé bratry a sestry, ale ti mlčely a vždy když jsem se s nimi chtěla bavit tak mě ignorovali. Byla jsem smutná, ale pak se objevilo světlo, bylo bílé a zářilo. Jako kdybych věděla že to je mé vykoupení z tohoto místa, nebo možná nový život. Do mého prostoru vnikla nějaká věc, byla dlouhá a vycházel z ní chlad. Bála jsem se, ale také jsem věřila že si vybere mě. Vybral si mě a já jsem byla ráda. Pak jsem se najednou ocitla na místě které bylo průhledné a seshora na  mě mířila obrovská věc. Cítila jsem strach, pak ale velice hlasitý, zřejmě mužský hlas řekl.

"Máme ho, tenhle vzorek je kompatibilní." řekl velice šťastně, vzal mě a odnášel někam pryč, zřejmě do jiné místnosti. Vložili mě opět do průhledné tentokrát uzavřené nádoby byla jsem sama a cítila jsem strach a úzkost. Byla jsem tam velice dlouho, ale najednou z ničeho nic se místností rozlehl dětský pláč. Otevřela jsem oči a spatřila malé miminko, zřejmě novorozeně, protože bylo ještě špinavé. Muži v bílých pláštích, nejspíš to byli doktoři, to dítě omyli a položili na kovový stůl s nějakou dekou. Jiný muž řekl.

"Neboj se dítě." vzali jehlu ze stolku, do ní dali mě a blížili se k tomu dítěti. Zavřela jsem oči, když jsem je po chvíli otevřela, neslyšela jsem nic a neviděla jsem nic, okolo jen tma. Volala jsem do prázdna odkud  se nic neozývalo. Pro mě to byla chvilka, ale uběhlo 160 let a já se mohla probudit, nebo spíš projevit ve plné kráse a síle. Za těch 160 let jsem si vypěstovala svou nenávist k lidem, obzvláště k doktorům a těm co pracovali v laboratořích. Jednou se mi naskytla příležitost a ji využila." Blad ukončila svůj příběh a podívala se na všechny přítomné. Její pohled skončil na Ghoustovy. Dívala se na něj docela dlouho, pak se Blad rozšířili zorničky a zrudla vztekem. Okolo ní se utvořila černá, průhledná, neprostupná mlha. Všichni přítomní byly překvapeni a Blad najednou promluvila hlubokým a naštvaným hlasem.

"To jsi ty!" Všichni se podívali na Ghousta, ten jen mlčky sledoval naštvanou Blad.

"O čem to mluví Ghouste?" zeptal se Rídyk. Ghoust mlčel a jen stále sledoval Blad.

     Před domem Ghousta se neslyšně shromáždila pětice bytostí v černých pláštích s kápí. Nebylo jim vidět do obličeje. Pomalu se vydali k domu kde byla Lilith. Došly ke dveřím, prudce je rozrazili, nevšímaje si nechápavých a vyděšených pohledů přítomných, všechny uspaly kouzlem, Blad zatlačili zpět do Lilithina podvědomí kde ji spoutali, aby nekladla odpor. Odpoutaly Lilith od židle, jeden z nich si ji přehodil přes rameno a zmizeli pod oblakem kouře.

     Po půl hodině se probudil Ghoust, téměř hned po něm Rídyk a ostatní.

"Kde je Lilith?!" zeptal se vyděšeně Dejmon a vyskočil na nohy.

"Unesli ji." odpověděl klidně Ghoust.

"Unesli?! A to říkáte jen tak?!" Ghoust na to nic neříkal, jen se díval do země. "Musím ji najít a zachránit!"

"Dejmone, uklidni se. Pokud budeme vyšilovat tak ji nezachráníme."

"Rídyk má pravdu Dejmone, musíme zachovat klid a mít chladnou hlavu." řekla Ginger. Dejmon se asi po deseti minutách chození po místnosti uklidnil.

"Dobře, co budeme dělat?" zeptal se Dejmon. Ghoust se na něj podíval, pak přešel ke stolu, luskl prsty a na stole se objevili nějaké byliny, zkumavky a papíry. Všichni se přemístily ke stolu za Ghoustem, rozmístili se tak, aby všichni dobře viděly co dělá. Ghoust míchal nějaké lektvary a pak si zase něco zapisoval. Když hmota začala houstnout, Ghoust vzal malou naběračku a nabral tuhou hmotu. Když ji vyndal ze zkumavky hmota téměř okamžitě zřídla a zkapalněla. Ghoust natáhl ruku a část kapaliny si nalil na ruku. Hmota okamžitě opět ztuhla a začala se prokousávat do jeho kůže. Než se ovšem stihla prokousat dál Ghoust ji rychle sejmul z ruky a vrátil zpět do nádoby. Zapsal si další poznámky a přidal tam další várku bylin. Hmota změnila barvu z šedé na hnědou. Ghoust tedy znovu lusk prsty a za ním se objevil mladík který si klekl na jedno koleno.

"Přejete si pane?"

"Jakou máš regenerační schopnost?"

"Průměrnou pane." Ghoust chvíli mlčel a pak řekl.

"To postačí." pokynul ať jde k němu blíž. Mladík měl na tváři vyděšený výraz jakmile spatřil zkumavky. Ghoust natáhl ruku a mladík zřejmě pochopil, protože natáhl tu svou. Ghoust vzal ze zkumavky opět tu hmotu, která už tak moc na vzduchu nezřídla. Uchopil jeho ruku a opět část té hmoty vložil na jeho hřbet ruky. Chvíli se nic nedělo, ale pak se ta hmota pohla a téměř okamžitě mu rozežrala ruku. Ghoust ale pohotově zareagovala, hmotu dal zpět do zkumavky a chlapcovu ruku usekl aby se nákaza nešířila dál do těla. Poté se jeho ruka obnovila a Ghoust ho poslal zpět aby si odpočinul.

"Co je to?" zeptal se Rídyk.

"To co jsem právě vyrobil se jmenuje Lunait. Pomohli mi ho vyrobit moji kolegové v laboratoři, ale nebyl úplný, až teď. Potřebovali jsem účinnou zbraň proti padouchům a vetřelcům kteří by se chtěli dostat do téhle školy a něco zde provést." mezitím co mluvil sklízel to místnost a všechno posílal pryč.

"Co budeme dělat? Teď máme šanci na Lilithinu záchranu." ozval se Dejmon když Ghoust skončil.