Upíří život

XXXV

"Možná tuším, ale..."

"Ale?"

"Ale nic." řekla Lilith a běžela zpět k jezeru. "Co to bylo? Co to mělo znamenat?" pomyslela si, skočila do svého domu a vytvořila ještě jednu postel a další skříň. Pak skočila dolů, v zemi vyhloubila velkou díru se schody a tam utvořila něco jako lednici... no... prostor pro uskladnění potravin a vytvořila tam zimu. Samozřejmě ne tak velkou, ale zimu. Takže se tomu nedá říct ani lednice, mrazák nebo spíž. Ehm, ehm, ale zpět k příběhu. Když to měla hotové, tak tam udělala poklop s těsněním, aby neunikala zima. Vrátila se zpět nahoru a rychle běžela do města, i když byla už tma, ale několik obchodů mělo ještě otevřeno. Lilith nakoupila a vrátila se zpět, uložila potraviny do... do... budeme tomu říkat úložný prostor... tak tedy, vložila potraviny do úložného prostoru a šla se znovu koupat do jezera. Nebyla tam ani půl hodiny a už na ní zase někdo volal.

"Pozor ať se nerozmočíš." Lilith se na něj podívala a tam stál Ghoust s velkým úsměvem.

"Ahoj. A neboj se." usmála se na něj.

"Můžu se přidat?"

"Vždyť si nechtěl." škodolibě se usmála. Ale než stihne říct něco dalšího, tak Ghoust je už ve vodě v plavkách.

"Říkala jsi něco?" škodolibě se zasměje.

"Ne." řekne, oba si lehnou na záda a dívají se na hvězdy. Po chvíli protne ticho Lilith."Neznáš Hanu?" Ghoust sebou trochu cukl.

"Hanu? Proč? Měl bych?"

"Nevím, jen se ptám. Minule když jsem utíkala pryč, málem jsem spadla z útesu, ona mě zachránila a dnes jsem tam byla znovu. Chtěla vědět kdo je můj ochránce a když jsem jí řekla že nevím, tak se hrozně rozčilovala."

"Hana z útesu." řekl po chvíli a podíval se na Lilith. "Je to démon který se snaží ukrást duši všem a tím se živí. Už mnoho lidí, čarodějek, lykanů i upírů takhle přišlo o život. Radím ti nechoď tam. Má nad tebou větší moc když ví kdo je tvůj ochránce."

"A kdo je tedy můj ochránce?"

"To já nevím, to musíš vědět ty."

"A jak to tedy poznám?"

"Prostě to poznáš."

"Takže to můžeš být třeba ty?"

"Ano, nebo někdo jiný." zbytek noci strávili ve vodě díváním se na hvězdy a v tichosti. Lilith byla zabraná díváním se na nebe, že si nevšimla že Ghoust odešel. Když začalo svítat, tak Lilith plavala ke břehu, usušila se a oblékla. Běžela do města upíří rychlostí a půl hodiny procházela městem, než našla knihkupectví. Vešla dovnitř a procházela regálama. Vzala si jednu kuchařku a chtěl jít k pokladně. Když v tom její oči spatřili oddělení s knihami o démonech. Přišla k nim a uchopila knihu 'Démoni v lesích'. Začala v ní listovat a prohlížet si jí, bylo tam jak démona vyvolat i jak ho zapudit. Lilith neváhala a koupila obě knihy. Upíří rychlostí se dostala zpět do lesa a začala vařit jídlo pro Valerii. Hrozně se nad tím rozčilovala když to opakovala asi po 4.

"Co se děje?" zeptal se Ghoust když viděl Lilith venku, jak se rozčiluje.

"Nejde mi to." řekla podrážděně Lilith a podívala se na Ghousta.

"Co tu provádíš?" řekl, když ucítil zápach spáleniny.

"Chtěla jsem udělat pro Valerii oběd, ale..." ukázala na kotel, ze kterého vycházel zapáchající černý kouř a naštvaně ruce svěsila podél těla.

"Nechceš radši koupit nějaké hotové?"

"Ne! To rozhodně ne! Chci jí to udělat já. Chci aby ochutnala moje jídlo." řekla a dala hlavu do dlaní.

"Pak ti teda pomůžu." řekl Ghoust a položil jí ruku na rameno.

"Opravdu?" podívala se na ně skrz prsty. Ghoust se na ní jen usmál a kývl hlavou. Lilith ho objala. "Dík tati." Ghoust se zarazil že mu řekla tati, ale pak ji taky objal. Nakonec šli dělat ten oběd. Když byly hotový, tak Lilith připravila jídlo na talíř a postavila to na stůl. Po chvíli vyskočila ven a běžela na nádvoří školy. Prošla portálem a zamířila na Valeriin pokoj. Zaklepala, otevřela dveře a vešla. "Ahoj Val." řekla Lilith šťastně.

"Ahoj Lilith." Valerie už měla zabaleno a byla připravená na odchod.

"Tak můžeme?"

"Jasně už se těším." usmála se Valerie. Lilith jí vzala tašky a vyšli z pokoje, prošli portálem a vešli do lesa.

"Nasedni." řekla Lilith a klekla si před Valerii zády k ní.

"D-dobře." řekla Valerie nejistě a sedla si jí na záda. Lilith vstala.

"Schovej si obličej." řekla Lilith a Valerie si položila hlavu na její záda. Lilith se potom rozeběhla a po 3 minutách doběhla k jezeru. "Jsme tu." řekla a Valerie zvedla hlavu.

"To je nádhera." vyhechla v úžasu. "A kde budeme... bydlet, nikde tu nevidím tvůj dům."

"Pojď." řekne Lilith a vezme jí tašky. Dojdou pod velký strom. "Tamhle." ukáže na dům zabudovaný ve stromě.

"To je... moc hezký." řekne nejistě. Lilith skočí dovnitř, a pak jí dolů pošle schůdky. Valerie se po nich vyšplhá a zůstane v úžasu stát mezi dveřmi. "To. Je. Nádhera."

"Děkuji, snažila jsem se aby se ti tu líbilo." usmála se na ní Lilith a vytáhla dovnitř schůdky. "Určitě máš hlad." řekla Lilith a přešla ke stolu.

"Jako vlk." Lilith se zarazila, ale pak se zasmála.

"Dobře." Obě došli ke stolu, kde stál talíř s jídlem.

"To jsi dělala sama?" zeptala se udiveně, když se podívala na jídlo.

"No, ne tak docela. Pomohl mi táta." usmála se Lilith.

"Aha, tak to je hodný. A ty jíst nebudeš?"

"Ne, jsem upír." usmála se Lilith.

"A jo vlastně." zasmála se Valerie. Když ochutnala první sousto. "Páni, to je vynikající."

"Nepřeháněj, je to jenom obyčejný recept z kuchařky."

"Ale vynikající recept z kuchařky." obě se usmáli. Když Valerie odjedla, tak se Lilith zeptala

"Chceš se jít vykoupat nebo si chceš jít odpočinout?"

"Odpočívala jsem dost, ráda bych se podívala po lese a pak se i vykoupala.

"Dobře, to není problém." usmála se Lilith. Vyšli ven a Lilith jí ukázala les. "Jen tě chci poprosit. Nechoď na útes."

"Proč ne?" zeptala se jí Valerie.

"Žije tam démon, který se živý dušema."

"Démon?"

"Ano démon."  řekla Hana, které se zničeho nic objevila před nimi. Valerie se leknutím schovala za Lilith a ta se na Hanu zamračila. "Ale, proč tak chmurný obličej?"

"Nech nás být."

"To nemám v plánu."

"Chceš nás zabít?"

"Ne, jen kousek po kousku vychutnat." zasmála se a Lilith na ní zavrčela. "Ale proč ta nepříjemná energie." škodolibě se usmála Hana. Popošla k nim dva kroky, oni o dva kroky ustoupili. Pak se Hana zastavila, ale Lilith s Valerií stále couvali. "snad se někdy zase setkáme." řekla Hana a zmizela.