Upíří život

XXV.

     Lilith byla na ošetřovně a nevěděla co dělat. Studenti byly umístěni do velké místnosti kde byly židle. V rohu mstnosti byl stůl s jídlem a pitím. Po chvíli Lilith vstala a přešla ke dveřím. Nepřekvapilo ji když za sebou uslyšela přísný hlas Seta.

"Kampak?" otočila se a podívala se mu rozhodně do očí.

"Chci se jít projít. Je tu nuda a není tu co dělat."

"Nesmíte vycházet ven z budovy." Lilith k němu přišla blíž a zašeptala mu do ucha.

"Vím že je to jen kvůli mě, nenechám aby někomu ublížili.

"Lilith to..." nestačil doříct větu protože mu Lilith foukla do obličeje a Set se dostal do transu. Lilith se otočila, neslyšně vyběhla ven a šla pomalu chodbou. Věděla že Set je čaroděj a tím pádem se z toho rychle dostane.

"Blad?"  promluvila Lilith na svou temnou stránku. Nic ovšem neslyšela. Schovala se tedy do jedné prázdné místnosti a vstoupila do svého podvědomí. Prošla chodbami a spatřil spoutanou Blad. "Blad." vykřikla Lilith a běžela k ní.

"Co tu chceš?!" vyjela po ní Blad.

"Proč jsi spoutaná?" ignorovala její otázku a hledala jak by jí z toho mohla dostat.

"Ty se zajímáš?! To kvůli tobě tu teď jsem! Kdyby jsi se mě nechtěla zbavit tak tu teď nesedím spoutaná!"

"Já jsem se tě nechtěla zbavit. Jen jsem chtěla žít normální upíří život."

"Odejdi!"

"Ne. Chci udělat dohodu."

"Co?! Ty se se mnou chceš dohodnout?" zeptala se překvapeně.

"Ano." Blad se posměšně ušklíbla a řekla.

"Hmm. A co teda chceš?"

"Co kdybychom se skamarádili?"

"Cože?" Blad byla překvapená natolik že zapomněla zavřít pusu.

"Vím že teď nenávidíš tu pětici upírů za  to co ti udělali. Taky je nemám ráda. Už jenom proto že mě... tedy nás, chtějí odvést zpět na to místo." Blad se teď už tvářila naštvaně.

"Na to místo už se nikdy nechci vrátit."

"Já vím, já také ne. A proto potřebuji tvoji pomoc." Blad se na ní znovu překvapeně podívala.

"Ty potřebuješ moji pomoc?" Lilith protočila oči.

"Ano, potřebuji pomoc."

"Tak to je dobrej vtip." zasmála se Blad. Když ale Lilith měla vážný obličej tak řekla. "To opravdu myslíš vážně?"

"Ano."

"Ale budeš ovládnutá." upozornila ji.

"Já vím, a proto budu tady a budu hlídat aby tě znovu nespoutali."

"Hmm, dobrá a jaká je tedy podmínka?"

"Podmínka je že mě prosím naučíš bojovat."

"Bojovat?"

"Ano."

"To je vše?" podivila se Blad.

"Ano."

"Dobrá pomůžu ti." Lilith se soustředila a v ruce se jí objevila modrá záře. Zničila Blad řetězy a dostala se zpět ze své mysli. Lilith vstala, otevřela dveře a potichu se vydala ven. Nepozorovaně se ven dostala, prošla portálem a vyšla na nádvoří školy. Upíří rychlostí se přemístila do bezpečí aby jí nikdo  neviděl. Po chvíli se štít okolo školy začal vytrácet a uprostřed nádvoří se objevili postavy v černých pláštích s kapucemi na hlavě. Lilith už chtěla vyběhnout a napadnout je, ale zadržela se a vyčkávala, jen poslouchala jejich rozhovor. Postavy v černých pláštích se rozhlédly kolem sebe.

"Zdá se, že jsme očekáváni."

"Odejděte, nebo budeme bojovat." řekl rázně ředitel.

"Boj být vůbec nemusí, pokud nám vydáte Lilith." studenti se po sobě nechápavě podívali.

"To se nestane!"

"V tom případě..." postavy se postavili do bojové pozice a stejně tak i všichni studenti a kantoři. Jako první zaútočili postavy v pláštích a strhla se tam bitva. Lilith po chvíli vyběhla upíří rychlostí ze svého úkrytu. Ředitel ji zpozoroval a podíval se na ní  překvapeným a naštvaným pohledem. Než se ředitel pokusil něco říct Lilithiny oči změnili barvu ze žluté na skelnou a vládu převzala Blad. Vyskočila do vzduchu, udělala salto a kopla seshora do hlavy první postavu v plášti, která  ohrožovala ředitele. Doskočila před ředitele a než jí stačil něco říct, tak s hlasitým zavrčením běžela upíří rychlostí na dalšího. Před ní se postavila Saša, kterou poznala Blad podle toho pachu z Lilithiny mysli. Saša dala ruku před sebe a snažil se Blad sáhnout na hlavu, Blad uskočila stranou  a upíří rychlostí se vydala na pomoc Rídykovi. Ten na ní překvapeně koukal

"Lilith? Co tu děláš?" zeptal se se strachem o ní.

"Já nejsem Lilith." řekla rychle Blad.

"Blad?" Rídyk se trochu vyděsil a pak dodal "Nech ji být."

"Hele klid. Ona sama mě o to poprosila." Rídyk se na ní podíval překvapeně.

"Cože?!"

"Jo a teď nezdržuj." zasyčela Blad a dál bojovala s postavou před sebou. Blad používala hlavně nohy ve kterých koncentrovala skoro všechnu svoji sílu. Kopla ho do hlavy, ale on zastavil její kop rukou a nechtěl jí pustit. Blad se ale rukama chytila země a kopla ho druhou nohou do čelisti až to křuplo. Postava klopýtala vzad a držela se za vykloubenou čelist, kápě mu spadla a jí se vyskytl pohled na blonďáka s modrýma očima.

"Musím uznat že nejsi špatná." podotkl Simon.

"Ale Simone. Ty jsi se dal k lovcům?" zeptala se posměšně Blad.

"No to víš, něčím jsem se musel živit když krátce po tvé transplantaci jsi zničila celou laboratoř."

"Ach to byly časy." zasnila se. "Ale netušila jsem že se dáš na lovení. Ty prohnilá kryso!" poslední větu řekla naštvaně až skoro křičela.

"Ale, nemusela by jsi mě tak nazývat."

"Proč ne, nic jinýho nejsi!" Simon chtěl něco říct, ale Blad zaútočila.

"Proč jsi naštvaná?"

"Proč? Ty se ještě ptáš? Nesnáším vědce ani doktory." pořád na sebe útočili. Saša od nich byla dva metry a soustředila se na opětné spoutání Blad.

"Za tebou." řekla Lilith, Blad se otočila, samovolně se jí zvedla ruka, prsty měla natažené, najednou dala ruku v pěst a Sašu pohltili rudé plameny.

"Díky Lilith."

"Nemáš zač. Přece tě nenechám zabít." Blad to trochu překvapilo.

"Myslela jsem že mě nenávidíš."

"Ne. Proč si to myslíš?"

"Nevím."

"Nikdy bych ti neublížila, jsi mojí součástí a já tě mám ráda." usmála se na ní. Blad pokračovala v boji. Najednou ucítila tlak v hlavě, otočila se a spatřila Sašu úplně v pořádku jak se jí snaží spoutat uvnitř Lilithiny mysli. Chtěla použít znovu oheň, ale Simon jí chytil zezadu, aby se nemohla pohnout. Saša k ní přišla a položila jí ruku na hlavu. Téměř okamžitě Blad zakřičela bolestí. "Vydrž!" zakřičela Lilith a začala s proti kouzlem. V její mysli to trvalo asi tři dny, ale mimo mysl asi tři minuty. Blad přestala křičet a všechny tři pohltili rudé plameny. Jen Blad to nic neudělalo. Saša i Simon se svíjeli v bolestech na trávě pod rudými plameny. Najednou ale k nim přiběhl Simón  a oba je pohltili modré plameny které ty rudé zničily. Saša měla už jen poslední zbytky sil, všechny... skoro všechny teleportovala zpět na místo odkud přišli, tedy do starého domu. Simón ovšem přerušil pro sebe teleportaci, a tak tam zůstal.

Ahoj všichni, tak jsem zase tady,  jak se vám líbil boj? Snad jste se bavili. :D

Budu ráda za Komenty a Voty, vždy potěší, tak hezký večer a za týden zase ahoj.