Upíří život

VIII

"Jak jste mi nabízela, že bych se mohla podívat za Viki na ošetřovnu..."

"Ano?"

"... tak bych chtěla."

"Dobře, tak to jsem ráda, že jsi změnila názor." Elizabath vstala, přistoupila ke knihovně, otevřela ji, povytáhla jednu knihu a najednou, se otevřeli skryté dveře, ve zdi na dlouhé straně. Prošli dlouhou chodbou a asi tak za deset minut byly venku mezi stromy. Lilith se rozhlédla a viděla, že byly v lese.

"Myslím, že jsme daleko od školy, ale v tom lese nejsme, tam bychom nešli tak krátkou dobu." "My jsme v tom lese který byl vidět za školou?" zeptala se Lilith nechápavě.

"Ne, jsme v lesíku, mimo tuto školu, prošli jsme portálem do jiné části města, které je neobydlené."

"Aha." Lilith šla za Elizabeth a ta ji vedla do malého domku kousek od místa odkud vyšli. Vstoupili o budovy, a vešli do prvních dveří zprava. Byla to velká místnost, mnohem větší, než byla vidět z venku. Byl tam velký psací stůl a nějaké skříně s poličkami a šuplaty. Za stolem seděl muž v bílém plášti, Lilith vycítila že je to čaroděj a něco si zapisoval. Zástupkyně přešla k tomu stolu a něco říkala tomu muži v bílém plášti.Po chvíli se podívala na Lilith a pokynula rukou, aby přišla blíž. Lilith přistoupila ke stolu a muž se jí představil. Stoupl ji a podal jí ruku.

"Ahoj, ty jsi ta Lilith?" Lilith přikývla "Já jsem doktor Set. Viki není nijak zvlášť dobře, mluvila o tobě jen chvíli, ale byla dost rozrušená." Lilith měla v očích strach, protože se bála, jestli tím Viki nějak neublížila, když jí neřekla o sobě pravdu. "... Lilith?"

"Ano?"

"Slyšela jsi mě?"

"Ne, omlouvám se."

"Dobrá tak to řeknu znovu, nevím jestli je dobré abys chodila k Viki teď, ale pokud na tom trváš..."

"Pokud jí není dobře tak za ní nemusím."

"Ale může jí to i zlepšit zdravotní stav."

"Já, nevím jestli je to dobrý nápad." Set se poté na chvíli odmlčel ale zase pokračoval.

"Já si myslím že by jsi to mohla zkusit, kdyby něco tak tam budu s vámi, a budu hlídat její zdravotní stav." Lilith nakonec přikývla a všichni tři vyšli z kanceláře, jak to bylo napsáno na dveřích. Šli chodbou až na konec a vešli do velkých dvoudveřových dveří. Po dvou metrech spatřila Lilith schody vedoucí dolů a Set se po nich vydal, tak šla také.Pak už nešli dlouho a konečně dorazili na místo. Byly to bílé dveře s číslem 12, vešli dovnitř a tam ležela Viki. Set k ní přistoupil, natáhl ruku nad její obličej a Viki se probudila. Podívala se po pokoji, pak na Seta a řekla.

"Jsem stále na ošetřovně?"

"Ano a máš návštěvu."

"Koho?" Zeptala se s radostí Viki. Lilith vystoupila zpoza rohu a na Vikiinim obličeji se vystřídala radost s hrůzou. "Proč jste ji sem pustili!?"

"Myslím že byste si spolu měli promluvit."

"Ale..."

"Žádné ale, vyslechni si ji prosím." Viki se strachem přikývla. Když Lilith viděla na Vikiinim obličeji zděšení, zůstala tam kde byla.

"Ahoj Viki." Když nepřišla odpověď, tak Lilith pokračovala."Hrozně moc se omlouvám, že jsem ti o sobě neřekla pravdu, když jsi se mě na to ptala, na to jestli jsem upír. Je mi líto, že jsi mojí vinou skončila zde. Chtěla bych ti vše vysvětlit a říci." Viki se na Lilith stále dívala se zděšením. Zástupkyně ředitele odešla, aby měli soukromí a stejně tak i Set. "Dobrá tedy, když jsem se narodila, tak mě rodiče už od mala nutili pít lidskou krev a nechtěli ani slyšet o tom, že bych se měla jít učit na nějakou školu, tak jsem utekla a žila sama, kam jsem se hnula, byly potíže, protože lidé zjišťovaly že jsem upír, a chtěli mě zahubit. Dokonce i lykani po mě šli, protože jsem byla na jejich území. Rodiče na mě poslaly svoji vytrénovanou pětici upírů, aby mě našli a přivedli zpět. Já jsem se skrývala celých 160 let, až jsem se nakonec odhodlala, a udělala první krok k tomu, abych se mohla učit a vzdělávat. Pak jsem potkala tebe, a zbytek už znáš." Viki její vyprávění poslouchala už ne se strachem, ale s lítostí a omluvou v očích. "Viki prosím nelituj mě, udělala jsem hodně špatných věcí, ale ta nejhorší byla, že jsem dopustila, aby se mojí a nejlepší kamarádce stalo tohle." dlouhou dobu se na sebe jen tak dívaly. Když Viki chtěla něco říct, tak jí do toho skočila Lilith. "Mohla by jsi mi prosím odpustit? Jsi moje první kamarádka, kterou jsem poznala a já tě nechci stratit." Lilith poklekla, to bylo v její rodině znamení omluvy. Viki si sedla na postel, vstala a pomalu došla ke klečící Lilith. Klekla si před ní, chytila jí za obě ramena, objala ji a se slzami v očích jí řekla.

"Odpouštím ti Lilith, odpouštím ti." Obě se objali, ale Viki musela zpět do postele, protože se jí zamotala hlava. Set který se mezitím vrátil do pokoje jí prohlédl energii a kupodivu ve Vikiinim těle nebyl ani kousíček negativní energie. Pak si ještě chvíli povídaly a Lilith poté musela zpět na ubytovnu, ale Viki si tam ještě chvíli nechal na pozorování.

     Když se Lilith vrátila zpět na pokoj, tak neměla co dělat, šla tedy ven a ve dveřích se potkala zase s Valerií.

"Kam jdeš Lilith?"

"Jen tak se projít."

"Nevadí když půjdu s tebou?"

"Ne vůbec ne."

"Tak tu na mě počkej, hned jsem zpátky."Lilith přikývla. Uběhlo deset minut a Valerie stále nepřicházela, chtěla se tedy jít podívat, jestli je v pořádku, ale kupodivu na ní narazila ve dveřích.

"Valerie kde jsi byla?"Valerie se na ní podívala, jako kdyby ji nepoznávala. Lilith se jí podívala do očí, ale měla je jiné, jako kdyby ji někdo ovládl, nebo... "Valerie, slyšíš mě?" Valerie neodpovídala, tak na ní Lilith sáhla a ona se na ní podívala jako kdyby jí chtěla zabít.

"Musím jít, mám něco důležitého." řekla nepřítomným hlasem.

"Kam jako jít?"

"Promiň nemám čas na vysvětlování." Valerie se sebrala a odešla. Lilith šla daleko za ní, aby Valerie... nebo ten kdo v ní byl, nepojal podezření že jí někdo sleduje. Šli docela dlouho, dokud nedošli k troskám nějaké budovy. Valerie se rozhlédla okolo, pak položila na zem nějaký kus látky z níž kapala nějaká tekutina. Lilith se nadechla a ucítila pach krve. Vyděsila se aniž by nad tím přemýšlela, poslala Rídykovy vše co se událo. Ten jakoby pochopil a okamžitě šel uvědomit zástupkyni i ředitele a ti povolaly doktory, specializující se na ošetření po vymítání, a také povolaly čaroděje, kteří se specializovaly na exorcizmus. Mezitím se Lilith dívala, jak Valerie dělá velký kruh a do toho pentagram, a pak položila doprostřed toho toho kruhu ten hadr nasáklí krví. Valerie se podívala jejím směrem a usmála se na ní. Lilith tedy už věděla, že Valerie o ní ví. Vyšla ze svého úkrytu a pomalu šla k ní.

"Co to tu děláš?"