Upíří život

XXXIII

"Klid to jsem já." řekl Dejmon když se proměnil zpět na člověka a zvedl ruce v obraném gestu. Lilith se podezřívavě zamračila.

"Tebe ten úplněk neovládá?"

"Ne. Jsem starší, a už to zvládám se ovládnout.Co tu vůbec děláš?"

"Byla jsem se projít a Ginger mě sledovala. Tak pak jsme šli pomalu zpět, ale najednou jí to chytlo."

"A tebe neovládá?"

"Ne, ovládal mě, ale naučila jsem se to potlačit, i když je to těžké, tak se to dá zvládnout."

"Omlouvám se, nedával jsem pozor a ona mi utekla."

"To je v pořádku."

"Neudělala ti nic?"

"Ne, jsem v pořádku." pak zavětřila. "Počkej tu chvíli."

"Dobře, kam jdeš?"

"Pro oměj." Lilith odběhla a po pěti minutách se vrátila s plnou náručí oměje, položila to mezi dva stromy, kde byly spoutaný Skarlet a Ginger.

"Co chceš dělat?"

"Pomoct jim se z toho dostat a ovládnout to." Lilith rozložila květiny oměje okolo stromů a obě vyděšeně i naštvaně vrčely. Dejmon se na ní díval se zájmem.

"Můžu nějak pomoct?"

"Pro tebe to teď bude docela nebezpečný. Měl by jsi jít radši dál."

"Dobře." Dejmon jen přikývl a šel hodně daleko od nich. Lilith trochu podpálila prostřední kytku oměje, která začala doutnat. Položila ji zpět a její pach se roznesl po okolí. Skarlet a Ginger začali být omámené a přestali vrčet. Lilith začala něco odříkávat a obě se na ní prudce pudívali, pak přestala, postavila se a promluvila na obě.

"Soustřeďte se. Myslete na to že úplněk je, ale ve vašem srdci mizí. Soustřeďte se na to že se ovládáte a zklidněte svou mysl." obě se soustředili a omámeny omějem dělaly to co jim řekla. Po deseti minutách se probrali.

"Co to?" řekli obě najednou. Pak se rozhlídly kolem a spatřili Lilith. Lilith mezitím stačila sebrat všechen oměj a dát ho pryč.

"Co se stalo?" zeptala se Skarlet.

"Ovládl vás rudý úplněk, tak jsem vás spoutala a pomohla se z toho dostat."

"Tak to... díky." řekla Ginger. Lilith jim zkontrolovala oči a pak je kořeny pustili. Dejmon pak přišel taky.

"Co tu tak hrozně smrdí?" řekla Skarlet a zacpala si nos.

"To je oměj."

"Oměj?" vykřikli překvapeně a trochu vyděšeně obě najednou.

"Ano, musela jsem vás trochu uklidnit." pak se překvapeně podívali na Dejmona.

"Tebe to neovládlo?"

"Ne, naučil jsem se to ovládnout a nevnímat."

"Aha." řekla Ginger. Dejmon pak přešel k Ginger a objal ji. Ta se na něj překvapeně podívala a pak ho pomalu taky objala.

"Bál jsem se." řekl smutně a šťastně zároveň. "Někteří lykani při prvním rudém úplňku zešílí, začnou zabíjet a pak zabijou i sebe v pocitu viny." 'Asi jí miluju.' pomyslí si. Když se odtáhne, podívá se hluboko do jejích rudých očí a pak spojí jejich rty. Ginger je chvíli překvapena, ale pak začne spolupracovat. Když se od sebe odtáhnou, tak se na ní Dejmon usměje. "Uvědomil jsem si, že tě miluju, a chtěl bych s tebou být."

"Taky tě miluju. Od první chvíle co jsem tě spatřila." po  chvíli si odkašlu a přeruším tím jejich romantickou chvilku. Ginger mě probodne pohledem.

"Měli bychom jít, nebo budeme u jezera v poledne."

"Odtud je to kousek do našeho tábora." řekl Dejmon a ukázal tím směrem.

"Takže půjdete domů?" zeptala se Lilith.

"Pokud chce Ginnger."

"Jo." Dejmon jen přikývl a všichni tři, Dejmon, Skarlet a Ginger se vydali do tábora. Když zmizeli, tak se Lilith opřela o strom a začala kašlat.

"Sakra, proč zrovna teď!" zaklela a klekla si na zem. Vytáhla termosku a napila se.

"Co to je?!" zeptal se Ghoust který se mezitím objevil před ní.

"Co je co?" zeptala se nechápavě Lilith.

"To co máš v ruce!" řekl už trochu víc naštvaně.

"Nic, jen krev."

"Přestaň mi lhát!" zakřičel Ghoust, upíří rychlostí se k ní přemístil, vzal jí hrnek a vrátil se zase na svoje místo.

"Co to děláš?!" řekla podrážděně Lilith a ztěžka vstala. Ghoust neodpověděl, otevřel hrnek a nasál vůni.

'Voní to jako krev.' pomyslel si, pak to ochutnal. "Děláš si ze mě srandu!?"

"Co je?"

"Proč v tom máš ty byliny!?"

"Nevím o čem to mluvíš." Lilith se mu dívala rozhodně do očí

"Myslím že moc dobře víš! Řekni mi pravdu!"

"Proč bych měla!" Lilith už taky křičela.

"Protože jsem tvůj otec!" Lilith ztuhla a dívala se na něj překvapeně.

"Co-co-cože?" Ghoust sklopil pohled.

"Protože jsem tvůj otec." řekl už klidněji. Lilith začala vrtět hlavou a couvat dozadu.

"Ne... to není pravda. Moji rodiče byly Lili a Thomas a jsou mrtví."

"Ne, tvůj otec jsem já a tvou matku zabili lovci téměř ihned co tě porodila. Stihl jsem tě zachránit. Jsem vědec a Blad je náš výtvor. Téměř ihned po implantaci jsi zničila celou laboratoř a pak tě našli Lili a Thomas. Myslely si že jsme všichni mrtví tak tě vzali za svou. Když jsem se probral a ty jsi tam nebyla a nebylo tam ani tělíčko miminka, myslel jsem že jsi taky mrtvá a chvíli potom jsem si chtěl vzít taky život a jít za tebou, když už jsem to chtěl skončit tak jsem ucítil tvojí energii, a pak jsem věděl že jsi stále na živu a už jsem měl pro co žít. Pak jsme tě konečně našel.Cítil jsem tvojí energii, je podobná jako energie Samanty, tvojí matky, jsi jí hodně podobná, ve všem.

"Proč? Proč??" Lilithinu tvář smáčeli horké slzy. "Proč to tak bylo? Proč to tak dopadlo? Víš co jsem si musela všechno protrpět!" poslední větu zakřičela a pak spadla na kolena, hlavu dala do rukou a rozbrečela se ještě víc.

"Nevím proč se to tak zvrtlo a nevím co jsi si musela vytrpět, ale muselo to být strašné." Ghoust k ní přišel, klekl si před ní a objal ji.

"Ukážu ti to." Ghoust nestačil nic říct a Lilith mu vyslala do mysli celý její život. Ghoust svěsil ruce podél těla.

"To jsem... nevěděl. Omlouvám se." v očích se mu objevili slzy, ale nepustil je ven. Lilith pak vstala.

"Ano to jsi nemohl. Chci být teď sama." řekla, běžela pryč a Ghousta tam nechala klečet. Lilith běžela lesem stále dál. Minula Ghoustův dům, pak i svůj s jezerem a běžela stále dál. Najednou se prudce zastavila a málem spadla, kdyby jí někdo nechytil za límec trika a nestrhl dozadu.

"Co to děláš?!" vykřikl na Lilith naštvaný ženský hlas. "Mohla jsi se zabít a nebo jsi se nemusela vrátit zpět!" Lilith se na ní otočila a překvapeně se na ní podívala.