Bad Boy (Přepis!)

1.✓

  Pohled Victorie

„Bože!" zanadávala jsem, když jsem uslyšela zvonění budíku. Ruku jsem vytáhla z pod vyhřáté peřiny a začala hmatat po nočním stolku, za účelem najít telefon. Hned na to jsem se protáhla, sedla si, a protřela dlaněmi oči. Vylezla jsem neochotně z postele, a po ustlání se odebrala do koupelny. Svlékla jsem špinavé oblečené, které jsem hodila do koše. Když jsem se z menší dálky trefila, hned na první pokus, připadala jsem si jako Michael Jordan. Nakonec jsem po svém hvězdném hodu vlezla do sprchy.

Po rychlé ranní sprše jsem si vysušila vlasy a dokončila hygienu. V šatně jsem si vybrala něco na sebe, sebrala jsem batoh a utíkala nasytit svůj žaludek.

  „Ahoj mami," pozdravila jsem ji a ona se na mne otočila s hrnkem kávy. „Vicky, co to máš zase na sobě?" zeptala se mě s pozvednutým obočím. „Oblečení?" odpověděla jsem ji opatrně. „Nebuď drzá. Radši se dnes vyhni otci," upozornila mne a já se s protočením očí natáhla pro jablko. „Jednou si stejně bude muset zvyknout," zamumlala jsem si pro sebe, a hned se zakousla do jablka. Po chvilce mi máma vtiskla pusu do vlasů a odešla pryč. Sekundu na to se ozvaly rány z předsíně a do kuchyně vběhl můj bratr. „Proč tak lítáš?" zeptala jsem se ho a on po mě hodil vražedný pohled. „Zaspal jsem," vyhrkl a já mykla rameny. „Jinak, dobré ráno," ušklíbla jsem se. „Dobré," řekl podrážděně, a také začal snídat. „Už pojedeme?" zeptala jsem se ho, když jsme oba dojedli. On jen přikývl a následně jsme spolu odešli z domu nasednout do auta.

Zaparkoval a já hned vylezla ven. „Pak napiš, v kolik končíš," řekl a já přikývla. Poté jsme se oba odebrali vlastní cestou. U vchodu jsem zahlédla Ann. Můj úsměv se okamžitě zvětšil a já ji automaticky objala. „Ahoj," pozdravily jsme se. „Táta nebyl doma?" ušklíbla se a já přikývla s následným zapózováním.

„Dnes píšu z ekonomie," povzdychla si, když jsme si braly věci ze skříněk. „Já vím, včera jsi mi to říkala," připomněla jsem ji. „Neumím to," začala panikařit, jak je u ní zvykem, před jakoukoliv písemkou. „Zvládneš to, jako vždy," podpořila jsem ji a ona hlasitě vydechla. Chvíli jsme se ještě bavily o její písemce, a pak jsme obě odešly do svých učeben.

Sedla jsem si jako obvykle do zadní lavice, kde jsem seděla sama a připravila si vše na lavici. Po chvíli vešla profesorka, která nám zadala práci na celou hodinu, včetně zapsání zápisu. Po zazvonění jsem šla opět ke své skřínce, jako po každé hodině, kde již stála culící se Ann. „Já to věděla," řekla jsem ji s mým typickým úšklebkem a ona se usmívala jako sluníčko. „Mám za jedna," vyjekla na mé poměry až moc nahlas, a následně si vzaly další učebnice.

„Dnes je u Marca párty, pojď se mnou," řekla a já se zamyslela. „Táta mě nepustí," namítla jsem. „Vymluv se na mě, a hlavně se zeptej mámy," řekla s úsměvem. „Zkusím, ale nic ti neslibuji," pousmála jsem se a ona pyšně přikývla. „Teď máme hodinu spolu," připomněla Ann a s učebnicí anglického jazyka, jsme se odebraly do dané učebny.

„Nechápu, k čemu nám to bude," protočila očima, a já se uchechtla, protože už asi týden jsme probírali určování, které Ann naprosto nesnáší. „To ani já nevím," mykla jsem rameny, nad čím se zasmála, a sedáme do zadní lavice.

Po zazvonění do třídy vběhl učitel, a s pozdravem nás nechal se posadit. Dnes jsme měli literaturu, a tak nám zadal přečíst úryvek slavného spisovatele Jamese Arthura Baldwina, jeho knihy mám ráda, ale mezi mé oblíbené rozhodně nepatří. Podívala jsem se na jméno díla „Go and tell it on the mountain." Úryvek z knihy byl dlouhý přes čtyři a půl strany, nad čím jsme obě s Ann vykulily oči, a hned se pustily do čtení. Po dočtení náročného úryvku, jsme si zapsaly pár poznámek, včetně zápisu. „Tak, a teď by nám někdo mohl přečíst svůj zápis," rozhlédl se po třídě a jeho oči se zastavily na mě, myslela jsem, že se propadnu. „Třeba slečna Evans," usmál se, načež mě pokryl teplý pot z nervozity. Zvedla jsem ze židle a začala číst své zápisky. „Autor v tomto románu podává působivý obraz ze života černošské rodiny v newyorském Harlemu. Hlavní hrdina, čtrnáctiletý John Grimes, který žije s nevlastním otcem, matkou a sourozenci, zápasí se strachem z hříchu a touhou vzbouřit se proti despotickému otci, jehož vinou nemůže žít jako ostatní normální děti. Můj názor na knihu je, že je velice zajímavé, jak se otci postaví. Kniha vypadá zajímavě, a hlavně je to důvod, abychom nepodlehli rasismu," usmála jsem se na učitele, který kýval hlavou a také se usmíval. „Skvěle slečno Evans, můžete si sednout," řekl a já si hned sedla s tichým oddechnutím. „Já ani nevěděla, jak to sepsat. Můžu?" koukla se na mě, a poté na můj sešit, který jsem ji následně podala. Po zazvonění jsme se přesunuly ke skřínkám, kde jsme si obě vzaly učebnici matematiky.

Sedly jsme si na obvyklá místa, než profesorka dojde, věnovaly jsme se konverzaci na téma: „Děvky, aneb společenské slečny naší školy." Tohle téma nahodila Ann, já se v tom moc upřímně nevyznám, nebo spíš mi je jedno, co kdo dělá. 

Názory?
Vaše Chriss