Bad Boy (Přepis!)

11.✔️

Po dopití džusu jsem skleničku odložila do prázdní myčky, a přešla k hlavním dveřím, kde jsem se obula.
Po zamknutí domu jsme všichni vyšli směrem ke klubu, kluci šli vepředu, avšak já s Ann jsme se drželi vzadu a povídali si.

„Musíš, ale přiznat že zadek má dobrý," uchechtne se a já nad jejím komentářem protočila oči.
„Je to jen nadržený egoista, který myslí svým nádobíčkem," řekla jsem a Ann otráveně řekne: „Neužíváš si života."
„Ann! Neznamená, že se v našem životě objevil nový kluk hned bude všechno jinak. On myslí jen na jedno a to že chce opíchat vše, co má díru," řekla jsem vytočeně a Ann vybuchla v obrovský smích, ke kterému jsem se po chvilce přidala i já.
Z ničeho nic jsme zastavili a já si uvědomila, že stojíme před klubem, kde už dávno měli všichni být.
„Kde jsou?!" řekla Ann nevrle.
„Za chvíli tu budou," odsekne jí Daveid, poté hned přichází parta kluků.
Všichni jsme se pozdravili a, pak se ke mně přisune Austin.
Austin je jediný z party se kterým mám přátelský vztah, známe se odmalička.
Ann ho sice moc nemusí, ale já ho beru jako součást mého života.
Objali jsme se a z ničeho nic jsem ucítila štiplavou bolest na zadku, kvůli kterému jsem vyjekla.
„Ahoj Vee," ušklíbne se.
„Ahoj idiote," protočím oči a on se začne smát.
„Stejně vím, že mě miluješ," řekne egoisticky.
„Nevěř si zas tolik, kasanovo," uchechtnu se.
„Sama víš, že lžeš," olízne si spodní ret a já se na něj zaujatě zadívám.
„Jdeme?!" řekne otráveně a když kolem nás prochází žduchne do mne ramenem.

„Co má za problém?" zeptal se Austin.
„To já nevím," myknu rameny.
„Kolují o něm zvěsti, podle mě to není kluk pro tebe," řekne.
„Ve škole je krátce a už jsou drby?" nechápavě se na něj podívám.
„Naše dokonalá střední je všehoschopná to víš sama."
„Dneska, ale nechci řešit naši školu. Chci se bavit," mrkne na mě.
„Přesně tak," usměju se na něj.
Začala jsem pohledem hledat ostatní a, poté je zahlédla v boxu blízko baru.
Sedli jsme si na nepohodlnou dřevěnou lavičku vedle nich s látkovým potahem.
„Napij se," podává mi Ann flašku bíle, průsvitné tekutiny ze, které se napiji z plna hrdla.
Hořkost mě štípe v krku, ale i přesto se usměji a podávám ji Austinovi,který udělá to samé a pošle ji dál.

Po pár dalších kolech jsme se s Ann zvedly a šly si zatančit.
Parket byl plný k prasknutí, ale místo pro dvě holky se tu ještě našlo a mi si užívali remixovanou hudbu společně s blikajícími barevnými světly.
„Počkej tady na mě. Jdu na záchod," řekla blízko mě a já přikývla.
Po pár minutách na mých bocích ucítím ruce, ale jsem si jistá že Anniny nejsou.
Rychle se otočím a při pohledu na blbě vysmátého Daveida se uklidním, ale zamračím.
„Moc ti to sluší," šeptne u mého ucha a já se celá ošiju pod jeho dechem.
„No tak užívej si to," zase šeptne a já se začnu jemně vlnit, ale když jeho ruce sjedou níž odžduchnu ho od sebe se zamračením.
„Nesahej na mě!"
„Až mi dáš," mrkne na mě.
„Jediné co ti dám je facku za tvoje odporné chování!" zařvu na něj.
„Moc dobře vím, že už v tom umíš chodit tak rozevři nohy, jak každá druhá a uvidíš, co dovedu," řekl sebevědomě a já se zamračila.
„Promiň, ale nemám zájem," mrknu na něj a odcházím, co nejrychleji k boxu.
Natiskla jsem se k Austinovi a začal pít džus s ledem, který jsem si objednala.
Neměla jsem ani deset minut klid a Ann se tu objevila s další flaškou a dávala mi ji do ruky.
Netuším kolik jsem za tu noc vypila, ale když jsem se cítila opilá řekla jsem ji, že chci domů.
Bohužel při mém štěstí se mi ztratila a já se vydala domů sama.

Rozhodla jsem se jít kratší cestou parkem, kde byla hrozná tma.
„To město nemá na lampy?!" pomyslela jsem si a všimla si v dáli blikající lampy.
Začala se mi točit hlava a musela jsem se posadit na studenou lavičku, která byla opodál.
Po chvilce jsem se zvedla a s nepříjemným pocitem chtěla jít domů.
Z ničeho nic jsem ucítila silný stisk na mé ruce a následné odžduchnutí z obtloustlého těla.
„Pusťte mě!" vyjekla jsem a začala do něj mlátit.
„Jsi vtipná, beruško," šeptne mi u ucha pokládajíc mě na lavičku.
Začala jsem hystericky brečet a řvát, díky čemu jsem si zasloužila facku.
Roztrhl mi tričko a kardigan dal bokem, poté do své ruky chytil mé prso, které silně zmáčkl, až jsem zařvala bolestí.
„Co tam kurva děláš?!" slyšela jsem hluboký hlas.
„Prosím! Pomoc!" řvala jsem a ten chlap se zvedl a podíval se na toho, kdo řval.
Jakoby se ho ten muž bál a pustil mě, avšak ještě mě shodil na zem.
„Najdu si tě," řekl a poté utekl a já začala brečet.
Ten kdo na něj zařval ke mně přiběhne a mně se naskytne pohled na

Kdo je ten, kdo řval?
Vaše názory?
Chriss