Bad Boy (Přepis!)

97.

Z našeho polibku nás vyrušil můj telefon a Daveid jen nesouhlasně zavrčel a já se od něj s omluvným pohledem a červenými tvářemi odtáhla.
Podívala jsem se na obrazovku, kde byla Annina máma.
„Ahoj teto," řekla jsem a čekala na její odpověď.
„Ahoj Vicky, jen jsem se chtěla zeptat, jak to vidíš s tou brigádou?" zeptala se.
„Samozřejmě ji chci."
„Dobře zatím bys jen uklízela, ale bylo by to jen třikrát týdně," řekla a já se usmála.
„To mi skvěle sedí."
„Dobře tvůj plat nebude nějak zvlášť velký, ale poradím ti. Do hotelu chodí rodiny s dětmi zkus se poptat, zda nehledají chůvu," poradila mi.
„Na to bych asi vzhledem ke studiu čas neměla."
„Jasně poté se dohodneme na tvém platě."
„Nemůžeme hned?" kousla jsem se do rtu a podívala se na Daveida, který mě pečlivě sledoval.
„Jistě, tvůj plat bude vysoký jako nájem tvého bytu."
„Vážně? To je úžasné."
„Dobře uvidíme se další pondělí v šest večer."
„Budu tam," usmála jsem se a položila telefon.
„Kdo to byl?" zeptal se Daveid.
„Moje brigáda," položila jsem telefon.
„Ty chceš chodit na brigádu?" zeptal se?
„Jo potřebuju to z něčeho platit," rozmáchla jsem rukami.
„Oh, dobře," olízl si rty a přešel ke mně.
„Co vejráš?" zeptala jsem se a on se rozesmál.
„Dneska jsi vážně úžasná," začne se zase smát a já se zamračím.
„Jindy jako nejsem?" cítila jsem se uraženě.
„Nebuď uražená," ohrnul spodní ret a já nadzvedla pravé obočí.
„No tak Vikouši," řekl a já vykulila oči.
„Takhle už mi nikdy neříkej," píchla jsem ho prstem do hrudě.
„Proč ne? Vikouši," provokoval mě a přibližoval se pomalu ke mně.
„Nelíbí se mi to," zamračila jsem se a pak narazila do zdi.
„Mě se to líbí. A moc," šeptl a políbil mě na rty.

O tři dny později (pondělí, první den v práci, po škole, čas 15:00)

Právě jedu s Daveidem ke mně domů, aby mi pomohl se zbytkem krabic do mého bytu, který je hotový.
„Měli bychom to oslavit," řekl.
„Mohli bychom," usmála jsem se na něj a on dal svou ruku na mé stehno.

Po naložení všech krabic do kufru jsem se rozloučila s tátou a mámou a odjela domů.
No nezní to úžasně?

„Takže zajdeme někam?" zeptal se mě už po páté Daveid.
„Jo, ale až kolem desáté večer víš že mám práci," upozornila jsem ho.
„Jistě paní spořivá," vyplázl na mě jazyk a já se na něj usmála.'

„Co ten tvůj byt?" zeptala jsem se ho, když jsme vybalovali poslední krabici.
„Chci se na něj jít podívat, ale nechci jít sám," začal zvedat rychle obočí a já se rozesmála.
„Tím naznačuješ že mám jít s tebou?"
„Jistě že."
„Dobrá tedy."

Když se blížila šestá hodina Daveid mě odvezl k hotelu a zaparkoval.
„Takže v deset tady?" ujistil se.
„Jo," usmála jsem se.
„Dobře budu tady," šeptl a políbil mě jemně na rty.
„Zatím," zamávala jsem mu a vešla do hotelu, kde na mě čekala Annina máma.

„Vicky pojď dám ti uniformu a poté ti ukážu, co a jak," řekla a vedla mě k nějakým dveřím.

„Jsi si jistá, že to zvládneš?" nadzvedla obočí.
„Nejsem neschopná," ujasnila jsem ji.
„Dobře dneska udělej co nejvíc pokojů, ale maximu je deset víc ne, poté máš padla. Pokud to nestihneš do desíti nic se nestane," usmála se na mě podporově a já poté odešla do jednoho z pokojů, kde byl obrovský nepořádek.
Povzdychla jsem si a hned se do toho pustila.

Pohled Daveida

Když už se konečně blížila desátá hodina vyjel, jsem pro Tory a zastavil, před vstupem do hotelu.
Po chvilce z něj vyběhla drobná dívka a když viděla mé auto usmála se.
Otevřela dveře a nasedla.
„Myslela jsem, že počkáš na parkovišti," říkala zatímco se stihla zapásat.
„No vidíš, jak jsem hodný," řekl jsem a vyjel k jejímu bytu.
„Jaké to bylo?" zeptal jsem se.
„Nudné a namáhavé, ty lidi jsou strašně nepořádní," povzdychla si a opřela si hlavu o okénko.
„Nejsi moc unavená?" zeptal jsem se.
„Ne těším se až se odreaguju," přiznala.
„Víš, že nesmíš pít?" řekl jsem.
„Vím, protože je škola mami," protočila oči a já se uchechtl.

„Máš na to patnáct minut," řekl jsem když běžela do koupelny.
„Tomu ani ty sám nevěříš," řekla škodolibě a poté se zasmála a zamkla se.
Sedl jsme si na její postel a čekal než můžeme vyrazit.
Připadal jsem si, že jsem čekal věčnost.
„Hurá," vyjekl jsem když vyšla z koupelny.
„Trvalo mi to jen dvacet minut," zamračila se a já si ji prohlédl od hlavy až k patě.
„Sluší ti to, ale něco ti chybí," řekl jsem a on se na mě nechápavě podívala.
Přitáhl jsem si ji k sobě a začal ji líbat na krku, kde jsem ji udělal dva větší cucfleky.
„Daveide," zafuněla.
„Hele tvůj táta ti už nic říct nemůže," řekl jsem a ona poraženě odešla ke dveřím.

Dojeli jsme do nejbližšího klubu, abych se mohl pro auto zítra mohl stavit a nemusel ujít celou míli.
Po zaparkování jsme oba vylezli a šli zaplatit vstup.
„Vypadá to tu dobře," uznal jsme, když už jsme byli vevnitř.
„To jo, ale mám žízeň," řekla a už mě tahala k baru.
„Co si dáte dámo?" zeptal jsem se.
„Jeden kosmopolitan prosím," olízla si rty a já je pečlivě sledoval.
„Jeden kosmopolitan a jedno pivo," řekl jsem barmanovi a on nám to po chvíli podal.
„Děkuji," usmála se na mě a usrkla svého alkoholického nápoje.
„Jdeme tančit," chytil jsem ji za ruku a šel s ní na parket.
Přitáhl jsem si ji boky k sobě a ona se začala kroutit na mém přirození, a já právě myslel že ji zabiju.
„Nech toho," zavrčel jsem ji do ucha a ona se rozesmála.
„Copak?" zeptala se a otočila se ke mně čelem.
„Moc dobře víš co děláš."
„Nelíbí se ti to?" zeptala se a dopila celou svou sklenku.
„Chceš mě udělat na záchodě?"
„Ne," zatvářila se zhnuseně a tahala mě zase k baru.
„Tak přestaň nebo to vážně uděláš," řekl jsem a viděl, jak se zachvěla.

„Tory budeš opilá," upozornil jsem ji, když si objednala již pátý kosmopolitan.
„Ale nech toho," zamračila se a vypila ho na ex.
Táhla mě opět na parket a já měl co dělat, abych ji stíhal.
Chvilku jsem ji nevěnoval pozornost a viděl, jak se po ni sápe nějaký idiot.

Cítil jsem se naštvaně, že na ni sahá a já...
Já doopravdy žárlil.

Že by mu to konečně docvaklo?

Mohu vám prozradit jeden malý detail.

Čeká vás obrovský zvrat, opět se vrátí jedna osoba, která se tu dlouho neobjevila, která nám to tu taky hezky zamíchá.

Kdo to bude?
Vaše P.T.