Bad Boy (Přepis!)

58.

„Já... Jasně že ho nemiluju! Nic se mezi námi nestalo" protočím oči nad jeho hloupou otázkou.
„Vicky mám tě moc rád a nechci, aby ti někdo ublížil" šeptne a obejme mě a já mu objetí po chvíli opětuju.
„Tak co ten byt?" zeptá se s úsměvem.
„No ptala jsem se jí za, jak dlouho se můžu stěhovat a řekla mi, že 3 týdny možná měsíc. Přesně to vyjde po mých narozeninách" usměju se na něj.
„Tak kdybys chtěla, s čímkoliv pomoct řekni si" usměje se a já jen přikývnu.
„Jo a toho make-upu si dej víc jinak to táta zjistí" řekne a já přikývnu.
„Vezmu si zítra šátek" usměju se a on se uchechtne a odchází z mého pokoje.

Pohled Daveida

Když jsem přijel domů hned se mi vybavilo, jak jsme tu byl dneska s Vicky.
Počkat?! Řekl jsem jí Vicky? Už vážně blázním.
Zasměju se sám sobě a beru si v kuchyni něco k jídlu.
Sednu si k ostrůvku a začnu jíst umyté hrozny z misky a přitom přemýšlet.
Nechápu jak, ale svým způsobem ji začínám mít rád.
To nesmí! Nesmí se mi dostat pod kůži.
Slíbil jsem si že už to nikdo neudělá.
Frustrovaně jsem si rukou projel vlasy a uvědomil si že jí nechci ublížit.
Přesně z tohohle měla strach že se stane když se mi odevzdá a já ji řekl že to neudělám.
„Bože!" vyjeknu nahlas a bouchnu do ostrůvku.
Naštvaný dám prázdnou misku do dřezu a odcházím do pokoje.
„Co teď budu dělat?!" ptám se sám sebe jakoby mi měl někdo odpovědět.
Nechci Tory ublížit, ale zase nechci aby se mi dostala pod kůži.
Budu si jí pomalu dávat od těla, ale sám vím že mi to nevydrží.
Musím jen doufat že pro mě bude Victorie Evans jen minulost.
Lehnu si na postel a hodím s polštářem na zem.
Bože už se chovám jak šílenec.

Pohled Vicky
Další den po škole
„Jedeš semnou?" zeptá se mě Ryan a já jen kývnu.
„Jen počkej, jdu za učitelkou jí říct, že nebudu na zkouškách" řeknu a on přikývne.
Dneska mě celý den Daveid ignoroval, ptala jsem se ho, jestli mu něco je, ale on řekl jen „Nestarej se!" a pak mlčel.
Dojdu do učebny a slyším, jak se dva lidi hádají... Daveid a učitelka?
„Paní učitelko prosím nechci tu hrát, dejte mi jiný trest. Nemám na to čas" vyprskne na ni.
„No tak to máš smůlu protože na zkoušky chodit musíš" řekne už mírně vytočeně.
„A teď si sedni Vicky tu určitě bude každou chvíli" řekne a já vejdu do třídy.
„Vidíš už je tady" usměje se a on protočí oči.
„Vlastně paní učitelko dnes nemůžu snad vám to nevadí, ale na divadlo bych přišla až za týden" nevině se na ní usměju a ona si povzdychne.
„No tak dobře oba můžete jít, ale musíte umět vaše scénáře" upozorní nás a já přikývnu zatím co se Daveid snaží odejít.
„Daveide stůj!" zařvu na něj a on jde dál.
„Daveide prosím stůj!" zařvu znovu, ale on nic a já se začala vytáčet.
„Doprdele Harrisi stůj!" zařvu a on se zastaví a podívá se mi do očí.
„Já tě nebudu poslouchat" vyprskne a já ho chytím z paži.
„Prosím Daveide mluv semnou" nahrnou se mi slzy do očí.
„Mám blbý den Vicky nechtěj abych udělal něco co nechci" vydechne a pak mě jemně políbí na rty a zmizí ze školy.
Já si povzdychnu a dojdu k Ryanovi a v tom kolem nás projede černé Daveidovo auto vysokou rychlostí.
„Stalo se něco na té chodbě?" zeptá se když sedíme na svých místech a chce se rozjet.
„Ne co by?" zeptám se ho a v tom vyjedeme.
„Jen tak se ptám" vydechne a pak jedeme domů

Doma
Když jsem vešla domů sundala jsem si ten šátek a hodila ho na postel.
Přešla jsem k zrcadlu a přejela si po menších už světlejších modřinkách a nahrnuli se mi slzy do očí.
V tom mi pípne telefon a já si ho beru do ruky doufajíc, že je to Daveid.

Lucas
Ahoj platí ten dnešek?

Pro Lucas:
Jo jasně přijď pro mě za hodinu, ale venku budu jen do 6.

Lucas
Do 7

Pro Lucas:
Ne do 6 musím se učit :D

Lucas
No dobře no. Za hodinu jsem u tebe.

Dále jsem mu neodepisovala, ale možná bych mohla být do půl 7 když Daveid určitě s jeho náladou nepřijde, takže zůstanu možná déle.
Pokud se nebudu nudit jinak bych šla domů dřív.
Šla jsem do koupelny a pročesala si vlasy hned na to jsme přešla k šatně a vzala si riflové kraťase, tílko, kardigan do černé barvy a kolem krku šátek.
Nakonec jsme zjistila že mám ještě 20 minut a tak jsem se podívala po domě jestli tu není máma.
Nakonec jsme došla před jejich ložnici a zaklepala.
„Dále" ozval se hlas mé mámy a já si upřímně oddechla.
„Ahoj mami" usměju se na ní když si sednu na postel.
„Ahoj zlatíčko tak co ten byt kdy se stěhuješ?" zeptá se trošku smutně.
„No ona říkala že do měsíce takže na narozeniny tu ještě budu" usměju se na ní a ona mě pohladí po tváři.
„A s kým jsi byla včera tak dlouho?" zeptá se s úsměvem.
„No s kým s Ann" vyhrknu rychle a ona přikývne.
„Dobře kdyby se ptal táta tak řeknu že s Ann" usměje se a já taky.
„A co jinak kam se tak chystáš?" zeptá se.
„Jdu ven nevadí že ne?" usměju se nevinně.
„Ne nevadí jen buď doma do 7" usměje se.
„Budu doma dřív" uchechtnu se a ona přikývne.
„No nic tak já už si jdu pro věci za chvilku tu má být" usměju se na ni.
„A s kým jdeš?" zeptá se.
„S kamarádem" odpovím.
„Kamarádem?" zeptá se s uchechtnutím.
„Mami je to jen kamarád" uvedu jí to na pravou míru a ona si jen přikývne a já odejdu.
Beru si do tašky telefon, klíče a peněženku a v tom uslyším zvonek.
Otevřu dveře a v nich uvidím....

Koho?
Vaše P.T.