Bad Boy (Přepis!)

29.

Připomenutí
Uchechtnu se.
R: Jedeme pojď.
S přikývnutím jsem se šla obout a pak jsme oba nasedli do auta a jeli směr škola.
Jak jinak jsme cestou přibrali Austina a Harryho.
Zajímá mě, jaký bude dneska ve škole den, a ještě s Daveidem vedle sebe.

Když Ryan zaparkoval vyletěla jsem z auta, jak střela, ale Ryan mě zastavil.
R: To se ani nerozloučíš?
V: Promiň.
Nevinně se usměji a pak ho obejmu a odcházím. Cítím na sobě Autinův pohled, ale to on mi nic neřekl ani blbé „Ahoj" tak ať si pak nestěžuje.
Dojdu do školy a u mé skříňky mě čeká moje blonďatá kamarádka s úsměvem na rtech.
A: Ahoj puso.
V: Ahoj zlato.
Usměju se a pak se obejmeme.
A: Teď mám?
V: Já mám francouzštinu.
A: Já španělštinu.
Povzdychne si a obě si bere učebnice.
A: Další hodinu máme angličtinu že?
V: Jo sloh. Tím pádem máme naši úžasnou učitelku, která mi sebrala 2 dny mého času.
A: Pořád to řešíš?
V: Jo, protože kdyby nebyl idiot tak ani jeden nemáme problém.
A: No jo Vicky to už je karma.
Uchechtne se a po zvonění se odebíráme do tříd.
Sedám si na své obvyklé místo a po chvíli se tu objeví i Daveid s upřeným pohledem na mě.
D: Ahoj Tori.
Ušklíbne se a já na něj kývnu na náznak pozdravu. Nechci se mu dívat do očí.
D: To už semnou nemluvíš?
Svou ruku dá na mé stehno a mé tělo se nad jeho dotekem zatřese. Co to je? Moje tělo se zbláznilo.
D: Divím se, že jsi tu ruku dávno nesundala.
Stiskne v ruce mé stehno a já mu hned na to tu ruku sundám.
Zamračím se sama nad sebou a on si můj obličej otočí k tomu svému.
D: Ty ses zhulila?
V: Cože?!
Vyjeknu naštvaně a zamračím se na něj.
D: To je Tori, kterou znám.
V: Vůbec mě neznáš.
D: To ani ty mě.
Teď řekl úplně nesmyslnou větu, protože to nedává vůbec žádný smysl k mé odpovědi, ale neřešila jsem to, protože do třídy vešla učitelka se svým obvyklým pozdravem.
Po chvíli mě, ale přerušila Daveidova ruka na mém stehně.
V: Co děláš?
Šeptnu jeho směrem a on se ušklíbne a jede svou rukou po mém stehně výš. Každý jeho dotyk na mém stehně vyvolává husinu na mém těle a jeho dotyk je velice příjemný v tom mi v hlavě blikne „Chce tě jen do postele!" a hned jeho ruku odstrčím a věnuju se dál učitelce.
V: Nech mě na pokoji.
Šeptnu a on se uchechtne.
Když konečně skončí hodina odeberu se z učebny ke skříňce a beru si angličtinu.
V tom se tu objeví Ann s úsměvem na rtech.
V: Děje se něco?
A: Tvůj výraz mluví za vše.
Uchechtne se.
V: Jak se tvářím?
A: Mračíš se.
Zasměje se a já se uchechtnu.
V: Nech toho.
A: Co se stalo?
V: Ale nic vážného.
Usměju se a obě vcházíme do učebny.
Sedneme si dozadu a začneme si povídat o brigádě, kterou bych měla u její mamky v hotelu.
A: Už jenom 3 měsíce a 10 dní.
Usměje se na mě a já přikývnu.
V: Konečně mi bude 18.
A: To jo skončí ti ten teror.
Uchechtne se a já s ní.
Po chvíli do třídy vejde učitelka s velkým úsměvem na rtech.
U: Dobrý den žáci. Dneska se budeme věnovat...
Neposlouchala jsem ji a začala přemýšlet, jestli na mě Daveid bude něco zkoušet u něj doma.
Nevím začínám ztrácet kontrolu nad svým tělem, a to je špatně.
Nikdo na mě tak často nešahal jako Daveid a mě to připadá příjemné. Od něj! To nesmí! Musím se ovládat nesmím se mu poddat!

Další kapitolka je za námi.
Vaše P.T.