Bad Boy (Přepis!)

20.✓

Hned jak se mi naskytl pohled na plný obývák, myslela jsem že odejdu a nikdy se nevrátím.
Na gauči seděl Daveid a ta jeho povedená partička společně s Ryanem a kluky.
Kluci mě pozdravili, modrá hlava mi věnovala nenávistný pohled a zbytek z party jen kývli.
„Co tu chce?" řekla naštvaně.
„Bydlí tu, je to moje sestra," řekne Ryan naštvaně a ona vykulí oči.
„Aha," řekla jen a pak se přilepila Daveidovi na rty.

Odešla jsem do pokoje, kde jsem se převlékla do koupených věcí a pročesala si vlasy.
Napadlo mě poprosit Adriena, jestli by se se mnou nešel projít.
Když jsem došla dolů všechny pohledy se strhly na mne.
Brenda se podívala šokovaně, modrá hlava mně vraždila pohledem a kluci z party na mě koukali, jak na obrázek.
Ryan se jemně mračil, ale spíš byl v šoku, ale Daveid ten mě svlékal pohledem a přitom si olízl spodní ret.
„Co to máš na sobě?" zeptal se Ryan
„Oblečení," zasmála jsem se.
„Sluší ti to," pousmál se a já poděkovala
Davied se jemně usmíval a já se podívala na Adriena.
„Půjdu ven," řekla jsem.
„Sama?" zeptal se.
„No nechci jít sama," a stále se dívala na Adriena, který si stoupl, avšak nebyl sám.
„Stejně už musím jít domů," řekl Daveid a Ryan se díval na oba.
„Adriene, stejně ještě s tebou musím něco probrat," řekl Ryan a Adrien přikývl.

„Tak jdeme?" zeptal se Daveid a já jen přikývla.
Lucy se zvedla z gauče a pověsila se na něj, divila jsem se že mu jazykem neudělá gastronomické vyšetření.
On se s úšklebkem na rtech od ní odtáhl a poté jsme oba odešli ze dveří.

„Co tak najednou?" zeptal se a já se na něj podívala se zvednutým obočím.
„Ty se chodíš procházet?"
„Jak kdy, podle nálady," odpověděla jsem.
„Jo takhle," řekl a usmál se.
„Ty?" zeptala jsem se taky.
„Vždycky si tak pročistím hlavu, ale většinou chodím jinde," řekl a já jen přikývla.
Dívala jsem se na cestu před námi a pozorovala lidi v parku, jak si povídali na lavičce, nebo zamilovaní lidé, co si povídali na dece.
Byla to nádhera, k tomu to pěkné počasí, přála jsem si být tady s někým, a bavit se.
„Kde vlastně bydlíš?" zeptala jsem se kvůli tiché konverzaci.
„No když půjdeme přes park, tak blízko je zastávka a hned vedle jsou menší rodinné domky," řekl.
„Jo vlastně, však jsme pro tebe jeli," řekla jsem.
„Jo," uchechtl se.
„Jak dlouho jste s Lucy spolu?" zeptala jsem se a on se začal nekontrolovatelně smát.
„Co?" zeptala jsem se ho.
„Nechodíme spolu, jen spolu spíme," ujasnil.
„Aha, jen spíte," zopakovala.
„No však to jsem řekl, ale neboj se, taky jednou ten den nastane,"
„Proč se chováš takhle?" řekla jsem naštvaně.
„Nebudu se měnit, jsem prostě takový," řekl s naprostým klidem.
„Neříkám, že se máš měnit, ale proč se chováš jako naprostý idiot?"
„Já že se chovám jako idiot?!" řekne naštvaně a přijde blíž ke mne, aby se mi podíval do očí.
„To ty si myslíš, že se to nestane, ale já vím, že ano. Vím, že časem podlehneš," řekl sebevědomě a já se mračila.
Když se rozejde, jdu pomalu za ním a přemýšlím nad naším rozhovorem.
„Nikdy! Nikdy, jelikož o to chci přijít s někým koho miluji," řekla jsem si v hlavě a mračila se.
Po chvíli jsme se objevili před menším domem, a on se na mě podíval zatímco já zvedla pravé obočí.
Přešel ke mně a opět se mi zadíval do očí.
Koukala jsem do jeho zelenohnědých očí a ztrácela se v tom lese bez emocí.
„Ahoj Tory," ušklíbl se a odešel do domu.
Já se také otočila směrem domů.

Doma
Hned po tom, co jsem se objevila ve dveřích obýváku byli tam jen kluci z party.
Modrohlavka a její parta odešli a já si s radostí oddychla.
„Konečně jsi doma," řekl nervózně Ryan.
„Tak co užila sis?" zasmál se Harry a já na něj hodila vraždící pohled.
„Cože?"
„Drž hubu Harolde!" řekl naštvaně Ryan.
„Promiň no," zvedl na obranu ruce a hned protočil i panenky.
Adrien se na mě soucitně podívá, ale i v jeho pohledu jde vidět, že váhá.
„Já s ním nespala! Jste normální?!" vyjela jsem po nich naštvaně a následně odcházím do svého pokoje.
Ve dveřích od pokoje mě někdo zatahá za ruku.
„Promiň," řekl se sklopenou hlavou Adrien.
„Nech mě," přecedila jsem skrz zuby.
„Věřím ti," šeptl a já protočila oči.
„Tvůj pohled mluvil za vše," řekla jsem naštvaně a zabouchla mu dveře před nosem.
„Vážně mě to mrzí," jsem uslyšela naposledy, a poté jen vzdalující se kroky.
Naštvaná jsem lehla do postele a hypnotizovala strop.
„Páni, i ten strop má lepší život než já," řekla jsem nahlas a ruku položila na čelo.


Další kapitola je venku.
Ano strop opravdu žije, a pokud ten váš ne, měli byste to nahlásit.
Vaše Chrissie.