Bad Boy (Přepis!)

87.

Když jsme se od sebe odtáhli doširoka jsem se usmála a víc se ponořila do teplé vany a relaxovala.
Přivřela jsem těžké víčka a hlasitě si oddechla.
„Neusni mi tu" poškádlil mě a já se uchechtla a doširoka otevřela své oči.
„Neboj" olízla jsem si rty a podívala se mu do očí.
„Povídej mi něco o sobě, prosím" řekla jsem a on na chvilku znervózněl.
„Ptej se a já ti budu odpovídat" řekl a já ve své mysli skákala radostí.
„Je pravda co se o tobě říká?" zeptám se ho.
„Myslíš, že jsem děvkař?" zeptá se mě a já přikývnu.
„Není to pravda" odmlčí se a já nadzvednu pravé obočí.
„Spal jsem jen se 3 holkami" řekne a já se na něj překvapeně podívám.
„Lucy byla moje první holka je o rok starší než já. Známe se odmalička, hodně mi pomáhala, ale když jsme šli na střední já odjel do Francie a ona zůstala v našem rodném městě. Než sem odjel vypsali jsme se spolu. Když jsme se po 2 letech potkali tady v Sydney nevěřil jsem svým očím. Začala brát drogy a další sračky, pomohl jsem jí z toho, ale vztah jsem v tom neviděl, spíš jsme spolu jen spali. To druhé děvče jsem měl ve Francii nebyly jsme spolu dlouho, ale to, co říkají ve škole jsou jen fámy. A ta 3? Opil jsem se a vyspal se s nějakou náhodnou holkou." Dokončí svůj delší monolog a já se snažím vše vstřebat.
„To jsem nevěděla" sklopila jsem svůj pohled, měla jsem ho za kluka, co střídá holky.
„Nemohlas to vědět" mrkne na mě a já si povzdychnu.
„Ale věřila jsem ostatním, aniž bych tě poznala" šeptnu.
„Neřeším to" pohladí mě po tváři a já se usměju.
„Už je mi zima" řeknu mu a on se rozesměje a podá mi ručník.
Osuším se a vylezu z vany a hned na to jdu do pokoje, abych se oblékla.
Zadívám se na Daveidovo tričko, on se jen ušklíbne, svlékne se a podá mi ho.
Hned co si ho obleču skočím do postele a poklepu na místo vedle sebe, on si sundá rifle a lehne si vedle mě.

Přikryly jsme se peřinou a já si lehla na jeho hruď a prstem přejela po delší jizvě co měl na hrudi.
Hned se napnul a já znervózněla: „Udělala jsem něco?" zeptala jsem se.
„Nemám rád, když mi na ně někdo šahá" upozorní mě a já mu vtisknu pusu na hruď.
„Řekneš mi co se stalo?" zeptám se ho ze zvědavosti.
„Je moc brzo Tory, dej mi čas" šeptne a já přikývnu a hned na to ho políbím na rty.
„Počkám si" usmála jsem se a on se taky usmál.
„Jsem ráda že tu jsi" šeptla jsem nakonec a zavřela víčka.
„Budu tu pro tebe pořád. Dobrou Vicky" řekl do ticha a hned na to jsem vyčerpaně upadla do říše snů.

„Miluju tě" šeptla jsem, když jsem ho viděla, jak se drží s Lucy za ruce.
„Jenže já miluju Lucy" zařval na mě a já spadla na zem a rozbrečela se.

„Daveide nech mě!" zařvala jsem na něj, když si mě tiskl k sobě.
„Vicky prosím nenech mě odejít" řval pořád dokola a já cítila své slzy na líčkách.
„Nešahej na mě!" řvu na něj a v tom ucítím, jak mě pálí tvář a podívám se na něj se strachem v očích.
„Drž hubu!"

Rychle vystřelím do sedu a začnu se dívat kolem, rukou si šáhnu na čelo, které přímo hoří a cítím že jsme celá zpocená.
Hned na sobě ucítím Daveidovi ruce a začnu brečet.
„Co se stalo?" řekne se strachem v hlase.
„Jen zlý sen" šeptnu.
„Co se ti zdálo?"
„Zmlátil si mě" řeknu a on se překvapeně podívá.
„Nikdy bych tě neuhodil to si pamatuj" řekne důrazně a já se mu vrhnu do náruče.
Začne mě hladit po zádech a já se pomalu uklidnila.
„Kolik je?" zeptám se ho když stále sedíme v objetí.
„Budou 4 ráno" řekl a já přikývla.
„Půjdeš ještě spát?" zeptá se mě a já přikývnu, ale nehodlám ho pustit.
Pomalu si lehne a já jsme na něj stále nalepená jako klíště, po chvilce stisk zjemním a jen ho jemně objímám a konečně opět usínám.

O 4 hodiny později ve škole.

S Daveidem jsme dojeli jeho autem k němu domů a poté jeli do školy.
Pohledy všech žáků byly k nezaplacení, ale já si jich nevšímala a s Daveidem jsme se jim jen smáli.
Došli jsme až k Ann, která se na Daveida zamračila.
„Měla by ses mračit na někoho jiného" řeknu ji a ona se nechápavě zatváří.
„Stalo se něco, co nevím?" zeptala se a já sklopila pohled.
„Daveide mluv!" řekne naštvaně a on mi stiskne ruku.
„Jo řekni jí to" šeptnu a on se nadechne.
„Lucas byl včera večer u ní doma. Kdyby Ryan a její otec neslyšeli, jak Vicky brečí a řve o pomoc znásilnil by ji" řekl a mě se do očí nahrnuly slzy.
„Panebože" vyjekne nevěřícně a hned mě obejme a já se usmála.
„Zabiju ho" řekla.
„To mám na starost já" ušklíbl se Daveid a najednou jsem jeho ruku necítila.
Odtáhla jsem se od Ann a viděla jak si to Daveid míří přímo k Lucasovi.
„Daveide ne!" zařvala jsem na něj a rychle za ním běžela.
Nejsem zas tak rychlá a můj hlas naprosto ignoroval, protože jsem hned viděla jak Daveid dal Lucasovi takovou ránu až spadl na zem.

Dlouho očekávaná kapitola je tady tentokrát s 1000 slov.

Doufám že jste rádi za delší kapitolu,protože mi dala vážně zabrat.

Takže se vás ptám!!!
Kdo vyhraje? Daveid x Lucas.
Prosím nepište mi komentáře typu Další!!!

Chci znát vaše názory.

Vaše P.T.