Bad Boy (Přepis!)

17.✓

„Co tu děláš?" zeptala jsem se otráveně a on se pousmál.
„Čekám na tebe," olízl si ret a já se zamračila.
„Nemám na tvoje blbé poznámky náladu," ukázala jsem rukou na dveře.
„Nejsi moc povolná," řekl a zvedl se z postele a já si ho prohlédla v bráchově oblečení.
Podíval se mi do očí a já se snažila vyčíst jakoukoli emoci, avšak byl prázdný jako můj deník z deváté třídy.
Začal se ke mně přibližovat, čímž zmenšoval můj osobní prostor a já ho odžduchla.
Podíval se na mě, na mé poměry, až moc šokovaně. Podle mě bylo hned jasné, že bych mu nic takového nedovolila.
„Nezahrávej si se mnou," řekne naštvaně a odchází z pokoje se zabouchnutím dveří.
Protočila jsem nad tím opět panenky a přešla do sprchy, kde jsem hodila rychlou sprchu a poté se zachumlala do teplých peřin.
Cítila jsem se jako znovuzrozená a během pár chvilek odešla do světa snů.

Ráno

Budík, jak odporný zvuk značící vstávání.
Přemohla jsem své unavené tělo, aby se ujalo polohy sedu a vypnula ten kraval.
Protáhla jsem se, položila chodidla na studenou podlahu a dobelhala se do koupelny.
Po ranní rutině, jsem se oblékla a tím, že venku bylo vážně nádherně, byly kraťase jasná volba.

Přes rameno jsem hodila batoh a odešla do kuchyně.
Byli tam oba, vychovaně jsem je pozdravila a ignorovala Daveidův blbý úšklebek.
Udělala jsem si obyčejný rohlík se šunkou a sýrem a sedla si naproti nim.
„Vezmeš mě dnes?" ujistila jsem se.
„Jako vždy," pousmál se Ryan a já jen přikývla a uklidila po sobě nádobí.

Nastupovali jsme do auta a Daveid si sedl na mé místo spolujezdce.
Povzdychla jsem si a nekomentovala to, že to udělala schválně.
Sedla jsem si za Ryana a ucítila vibrace telefonu.
Na obrazovce se objevila kolonka zprávy od našeho otce.
„Ahoj Vicky, s mámou si to tu užíváme a i přes všechnu práci jsme našli čas, koupit nějaké suvenýry. Pozdravuj od nás Ryana, žádné blbosti. Máme vás rádi, máma a táta," pousmála jsem se nad zprávou a řekla Ryanovy, že nás rodiče zdraví.
„V kolik končíš?" zeptal se po chvilce.
„Nakonec změna plánu, zajdeme si s Ann na kávu a poté na oběd, takže mě nemusíš vozit," řekla jsem koukajíc do telefonu.
„Tak mi pak jen napiš, že jsi v pořádku," řekne ochranářsky.
„Jo neboj se," řeknu a on se pousměje, protože ví, že nemám ráda, když se až moc stará.
„Hodná holka," dodá a já se musela uchechtnout.
Po zaparkování jsem vylezla z auta a rozhlížela se po té mojí blondýně.
„Dobře, tak zatím," mávla jsem mu a vletěla do objetí Ann.

„Platí ten dnešek?" zeptala se.
„Jistě, že platí," usmála jsem se, měla jsem dnes vážně dobrou náladu.
„Matika?" zeptá se u skříňky.
„Bohužel," povzdychnu si a beru si tu prokletou učebnici.
Ve třídě jsme si sedly na naše obvyklé místo a povídaly jsme si o dnešním plánu.
Když do třídy vešla učitelka, zadala nám práci a hned na to vysvětlovala nové učivo.
Po zazvonění jsem se rozloučila s Ann, a jelikož moje další hodina je o něco dál od skříněk, hned vyletěla ze třídy.

Zabouchla jsem skříňku a přede mnou se objeví Daveid s rukama za zády.
„Ahoj Tory," usmívá se jako blbec, který vlastně je.
„Ahoj," protočím oči a on se začne hlasitě smát.
„Co je zase?" zeptám se ho a on se stálé směje.
Během chvilky cítím obrovský zápach ze spreje a mé béžové tričko je najednou zelené a růžové.
Vytrhla jsem mu jeden sprej z ruky a začala po něm stříkat, avšak to zasáhlo zeď a já vykulila oči na danou skvrnu.
Nezastavilo mě to a začalo mu stříkat na oblečení, včetně jeho bot.
„Tohle určitě nepůjde vyprat!" vyjeknu na něj a nastříkám mu to přes pusu, v tu chvíli mě vůbec nezajímalo, že ho to může otrávit.
„Aspoň by bylo o jednoho idiota míň," pomyslela jsem si.
„Víš, že to je jedovatý!" vykřikne a já myknu rameny.
Během deseti sekund se ozval chodbami rozhlas: „Do ředitelny se dostaví Daveid Harris a Victorie Evans. Okamžitě!"
„Já tě zabiju!" vyjeknu a naštvaně jdu vedle něho do ředitelny

Po zaklepání oba vejdeme dovnitř a sedneme si na židle před námi.
Naštvaná ředitelka nás přímo propaluje pohledem, ještě aby ne, budeme muset přemalovat chodbu.
„Co to bylo na té chodbě!"
„Paní ředitelko, to on přinesl do školy ty spreje," řekla jsem na svou obhajobu.
„Ne, to ona si začala!" vyjekl on a já se na něj šokovaná podívala.
„Ticho! Nezajímá mě, kdo začal, ale jde o to, že vy pane Harrisi jste poškodil oblečení Victorie a tři skříňky jsou zničené zelenou nebo růžovou barvou, což určitě nepůjde umýt, ale pouze přebarvit. Vy slečno Evans jste také zničila oblečení Daveida a udělala flek na školní chodbě, nemluvě o tom, že jste ho mohla přiotrávit," řekne rozzuřeně.
„Mám snad volat vašim rodičům?!"
Oba vyjekneme v jednohlasné ne.
„Oba budete mít trest, rodičům volat tedy nebudu, protože vím, že by se to mohlo dostat ven a to vážně nechci."
„Nejen, že na vše náklady přebarvíte škody, ale vaše angličtinářka se mě ptala, zda nenajdu nějaké další nadšence do divadla. Takže pokud nechcete, abych zavolala rodičům, na příští zkoušce tam budete!" řekla přísně.
„A bez odmlouvání se seberte a odejděte na svou hodinu," řekla a my hned odešli.

„Kurva!" vyjekl na chodbě Davedi.
„Chceš?" podávala jsem mu vlhčený ubrousek a naštěstí šla barva z jeho obličeje opravdu rychle dolů.
Došli jsme do třídy a sedli si na naše místa, učitelka jen přikývla a dále se věnovala výkladu.
Nevěnovala jsem se hodině, ale tomu, že budu muset trávit čas s Daveidem a jeho velkým egem.
Po zazvonění jsem došla k Ryanové skřínce s tím, že odcházím domů, protože se na mě oblečení doslova lepí a on jen se smíchem přikývne.
„To není směšné," řeknu a on se zasměje.
Napsala jsem Ann, že jsem odešla dřív a ať se po škole staví ke mně, a poté až půjdeme na kávu.
Během pěti minut mi přišla odpověď: „Budu tam, a chci slyšet veškeré detaily."

Po příchodů domů jsem si dala sprchu a převlékla se do bílých šatů, následně se rozloučila se svým béžovým tílkem a i přes vědomí, že to nevyperu jsem to zkusila.

Poté jsem usedla na  postel a společně s hrající hudbou jsem projížděla sociální sítě.

Další kapitola
Vaše názory?

Jak jim půjde divadlo? :D 

Vaše Chrissie