Bad Boy (Přepis!)

67.

„Já nevím Austine" šeptnu jeho směrem.
„Nikomu nic neřeknu víš že jsem jako hrob jen mě to zajímá" řekne a já přikývnu.
„Pokud se prořekneš komukoliv i svému deníčku, který nevím, jestli si píšeš, skončili jsme spolu!" upozorním ho a on přikývne s uchechtnutím.
„Nespali jsme spolu, ale on mě udělal. A pak já udělala jeho i sebe" šeptnu a cítím narůstající červeň.
„Počkat on tě udělal čím?" zeptá se nechápavě.
„Bože Austine děláš mi to těžší než to vůbec je" vyjeknu stydlivě.
„Pusou" šeptnu a on se podívá překvapeně.
„A ty jeho?" zeptá se čekajíc na odpověď.
„Jen jsem se o něj otírala nic víc" šeptnu neslyšně.
„Jo aha" řekne snažíc se vše vstřebat.
„Prosím nikomu nic neříkej" zamumlám ve svých dlaních, kde jsem si schovala obličej.
„Nikomu to neřeknu rajčátko" zasměje se a já ho bouchnu do hrudě.
„Sklapni!" vyjeknu a hodím po něj polštář.
Chvíli jsme si ještě povídali o jiném tématu a kolem 7 hodiny večer odešel Austin domů.

Lehla jsme si do postele při pomyšlení, že už je zítra čtvrtek a blíží se víkend.
Než jsem usnula, přemýšlela jsem nad Daveidem nad jeho chováním vůči mě a nad tím proč mě od sebe odhání.
I když říkal, že mě chtěl jenom na jedno ještě to ani nedostal a už mluví opak.
Nakonec jsem usnula z vyčerpání.

Pátek
Po škole pohled Victorie

Zrovna jedu k Ann domů, kde budu přespávat až do neděle.
Máma mi to dovolila a s tátou nemluvím ani slovo.
Pokud se ptáte na Daveida tak mě stále ignoruje, ale dneska mě sledoval když jsme uklízeli patro.
A já se docela nasmála jak se tam opět mordoval s tím mopem.
„Dneska by jsme mohli zajít na párty" usměje se když vejdeme do jejího domu.
Sedneme si na gauč.
„Nevím Ann dneska měl přece přijít Lucas" připomenu jí.
„Jo vlastně já ho pozvala k nám" uchechtne se.
„Tak půjde taky" vyhrkne rychle a bere do ruky telefon, aby mu zavolala.
„Ann mě se nikam nechce" řeknu unaveně a lehnu si přes celý gauč.
„Do večera času dost" zasměje se a já protočím očima.
A pokud se ptáte co je mezi Lucasem a Ann tak nic jen si oba padli do oka a rozumí si.
Takže jsme něco jako parta já, Ann a Lucas.
„Souhlasí" řekla po chvilce Ann s úsměvem na tváři.
„Jste oba hrozní" vydechnu sklesle.
„Nebuď tak líná Victorie!" zasměje se a já ji praštím polštářem.
„Nejsem líná jen se mi nikam nechce" ušklíbnu se na ni a ona se uchechtne.
„Dáš si něco k jídlu?" zeptá se a já přikývnu.
„To jídlo ve školní jídelně se za to nedá považovat" zasměju se a mířím si to přímo do lednice, kterou hned otevřu.
„Co si dáme?" zeptá se se smíchem když mě vidí brát jídlo z lednice.
„Já si beru rohlík se šunkou a sýrem nevím jak ty" uchechtnu se a udělám si dva rohlíky.
Ann si udělá taky dva a pak si děláme čaje a dáváme si "oběd".
„V kolik má Lucas přijít?" zeptám se jí.
„Přijede pro nás v 8" řekne a podívá se na hodiny.
„Máme plno času" řekne nad hodinami ukazující že jsou teprve 4 hodiny.

O 3 hodiny později.

Začali jsme se pomalu s Ann připravovat a to tím stylem že ona se šla malovat a já si šla vybrat oblečení.
Nakonec jsme si to vyměnily a pak se oblékly a čekaly na Lucase.
Ann si vzala černé šaty a já černé kalhoty s červeným šněrovacím tričkem.

Rychle jsem napsaly dopis Annině mámě na lednici a po chvilce bylo slyšet troubení.
Ann zamkla dům a pak jsme nasedly do Lucasova auta.
Já na místo spolujezdce a Ann dozadu.
„No páni vám to sluší" pochválí nás s úsměvem Lucas.
„I tobě to sekne" řekne Ann a já přikývnu.
Hned na to vyjedeme do určeného klubu.

Co se stane?
Vaše P.T.