Bad Boy (Přepis!)

5.✓

Ze spánku mě probouzí otravný zvuk mého budíku, který je čím dál tím víc nesnesitelnější a tak se natáhnu a vypnu ho.
Ann jen něco zanadává o tom, že ji bolí hlava a že nikam nejde, nad tím se uchechtnu a vstávám z vyhřáté postele.
Ustelu si svou stranu a pak začnu budit Ann, která z donucení vstává a pomalu se dobelhává do kuchyně, odkud si nejspíš bere prášek proti bolesti hlavy.
Zatím co si Ann dělá ranní šálek čaje jsem si dala rychlou studenou sprchu, abych se probrala což taky zabralo.
Osušila jsem své tělo od mokrých kapek a pak přešla v ručníku kolem těla zpět do pokoje.
Ann se zatím koukala do šatníku, aby mi vybrala něco na sebe.
„Nech to být dej mi spodní prádlo, co tu mám a já si vezmu to, co jsem měla včera. Však je to jen tričko a ve skřínce mám sukni a tričko. Převleču se pak před domem v garáži," řeknu.
„Bezva," zaraduje se Ann.
Řekne, chytne si čelo a pak na postel hodí svoje oblečení, které se skládá ze silonek s různými tvary krátkých kraťas a šedého svetříku.

„Dneska jdeš hezky oblečená," zařvu, aby mě slyšela.
„To já chodím vždy," zařve na mě z koupelny a já se uchechtnu.
Oblékám si zpět to, co jsem měla včera, vezmu si do ruky telefon a přejdu do koupelny, kde stojí moje potetovaná kamarádka v ručníku kolem těla.
„Nechápu, proč takhle nechodíš častěji," řekne a odchází do pokoje.
„Protože táta," řeknu prostě a pak si beru její kosmetickou taštičku.
Když jsem namalovaná a mám dokončenou hygienu vyfénuju si vlasy a následně učešu.
Přejdu zpět do pokoje kde už je oblečená Ann a přechází do koupelny, aby se namalovala.
Já zatím beru svou tašku s věcmi do školy a dávám do ní i svůj telefon.
Dojdu do kuchyně, kde u plotny stojí Annina máma.
„Dobré ráno," usměji se na ni když se otočí.
„Dobré ráno zlatko, Ann je ještě nahoře?" zeptá se Evelyn.
„Ano, maluje se," odpovím ji.
„Jak jinak," uchechtne se a věnuje se sporáku.
Po chvíli ho vypne a dává přede mě talíř s palačinkami.
„Dobrou chuť."
„Děkuji teto," usměji se.
„Tady máte ještě nutelu a marmeládu nebo si vytáhněte burákové máslo. Já už se jdu chystat do práce. Jo a prosím řekni Ann, že dnes jdeme s tátou na večeři, takže žádná párty a učit se." řekne přísněji a pak se zasměje.
„Neboj, vyřídím," usměji se na ni.
„Jsi zlato," dá mi pusu na líčko a já se uculím a pak odchází po schodech nahoru do své ložnice.
Po chvilce se v kuchyni objeví i Ann, která už vypadá jako vždy a dává si semnou palačinky.
Po dojedení snídaně, obě nasedáme do auta a jedeme ke škole.

„Jak mě to tu nebaví," zakňučí Ann.
„A koho jo?" podívám se kolem, když v tom mám málem srdeční zástavu.
„Sakra!" vyjeknu.
„Co?" zeptá se Ann a já se za ní schovám.
„Táta," šeptnu.
„Co? Kde?" zeptá se vyděšeně.
Ukážu prstem a ona zbledne.
Obě rychle běžíme do školy a bereme si i učebnice, nejlepší je že první hodinu máme matematiku takže společná hodina.
Sedáme si do třídy úplně dozadu a hned řešíme příčinu toho, co tu dělá můj "milovaný" otec.
„Není to kvůli tomu sponzorství?" zeptá se.
„Já na to úplně zapomněla," řeknu překvapeně a chytnu se za čelo.
Můj milovaný tatínek chce, aby jeho "milovaná" studijní dcera měla úžasnou školu a tak je hlavním sponzorem mé střední školy.
„Budeme se modlit, aby nevešel do třídy," řekne.
„To dělám celou dobu," řeknu.
„Počkej, když sis brala učebnice žádné oblečení tam nebylo," řekne a já vykulím oči.
„Já si ho, vlastně brala domů."
„Minule ses převlékala, zapomněla sis ho přinést," řekne Ann.
„Přesně, to je v...," nedořeknu to.
„Řekni to," řekne Ann.
„Je to v prdeli," řeknu neslyšně.
„Teď jsi mohla, protože to je úplně v piči," řekne naštvaně.
„táta mě zabije pokud mě takhle uvidí navíc s odhaleným břichem," řeknu beznadějně.
„Nedělej z toho vědu a prostě napiš máme. Ta je oproti tvému otci normální," řekne jakoby nic a já nad ní zprva zvednu obočí, ale stejně má nakonec pravdu a tak přikývnu.
„Nebo zkusím prostě neslyšně přijít domů. Dělala jsem to už hodně krát to vyjde."
„No jen aby Victorie!" řekne přísně a když zazvoní do třídy vejde protivná učitelka matematiky a všichni usedáme a začínáme se věnovat jejímu výkladu o lineárních rovnicích, které už dávno umím a tak si opisuji zápis z tabule do svého notebooku.
„Já to chápu," řekne nadšeně Ann.
„To je super," řeknu a jsem ráda, protože když Ann něco z matematiky pochopí je to zázrak.
„Tohle chce oslavu," zamává nad sebou rukama.
„Vidím vaše nadšení z rovnic tak pojďte slečno Annastasie," řekne naštvaná učitelka.
„Jsem Anna!" vyprskne a zvedá se ze svého místa.
Rychle vypočítá rovnici a s úšklebkem na učitelku se vrací do lavice a kouká na ni pohledem "To jsem ti nandala".
„Ty jsi pako," uchechtnu se.
„Nebude mi říkat Annastasie, je to odporný," šeptne.
Uchechtnu se a po zvonění jdeme ke skříňkám, kde si bere každá jinou hodinu a odcházíme do svých tříd.
Zrovna mám psychologii, která mě moc nebaví, ale co bych neudělala pro štěstí mého otce že?
Když zazvoní příjde do třídy učitelka a vedle ní je nějaký kluk.
Vypadá zajímavě zadívám se na něj a celého si ho prohlížím od bot značky konverse, které jsou zbarvené do černé barvy až po potrhané černé džíny k černému silnému opasku černému tričku, které jde jen lehko vidět přes jeho bílo černou mikinu. Rukávy má vytažené po lokty tak že jdou vidět jeho potetované, silné ruce. Na krku má další inkoustové obrázky a poté svůj pohled přesouvám k jeho obličeji. Jeho obličej je bez jediné chybičky jeho rty jsou plné a jemně narůžovělé a zdobí mu je ocelový kroužek ve spodním rtu, jeho oči jsou jasně zelené s menším odstínem kaštanově hnědé, obočí má husté, ale nevypadá odbytě. Vlasy má v jemné rozcuchu ,ale jde vidět, že hřeben použil a jsou vidět i stopy nagelování. Je celý zvláštní, ale svým způsobem zajímavý.
Učitelka na nás všechny koukne a pak začne mluvit.
„Takže žáci tohle je náš nový student práv, jmenuje se Daveid Harris a je z Oklahomy. Doufám, že ho všichni přivítáte mezi sebe a Daveide posaď se na poslední volné místo vedle Victorie."
„Super a tímhle se můj klid totálně zneklidni,l" pomyslím si.
Když dosedl na židli vedle mě, hodil tašku na zem a vytáhl z ní bílý notebook, který následně položil na stůl.
Jako prvotní znak, který o něm vím, že je kuřák je to první vůně která vás udeří do nosu společně s drahou kolínskou, jejíž kombinace je příjemná.
Podívám se na něj a s povšimnutím že se ušklíbl se začnu červenat.
„Neboj se kotě, já nekoušu," šeptne blízko mého ucha a po mém těle naběhne z chladného vzduchu, který vydechl na můj krk husina.
„J-Jasně," vykoktám a věnuji se výkladu učitelky, který mě doslova nudí.
Opisuji si s nezájmem zápis, abych neměla špatnou známku z dalšího náhlého testu, jaký je jejím zvykem.
Po chvíli konečně zazvoní, až když si uvědomím že mám dvouhodinovku, sednu si zpět na židli a koukám do notebooku.
Zavibruje mi telefon, následně ho vytahuju z kapsy a koukám kdo mi píše.
Cítím pohled toho, jak se jmenuje Daveid ? Na svém těle a je mi to nepříjemné.
Po chvíli to nemohu vydržet a prostě na něj vyjedu „Můžeš prosím přestat vadí mi to."
„S čím bych měl přestat?" zeptá se.
„Nedívej se furt na mě," vyprsknu.
„A kdo mi v tom zabrání puso?" nad jeho narážkou jen protočím panenky a on se uchechtne.
Je tak arogantní, že už teď mi leze na nervy.

Další díl je za námi.
S láskou a tak podobně vaše
Princess Topinka