Bad Boy (Přepis!)

63.

    Když jsme dojely k Ann domů, odemkla hlavní dveře a já se svalila na gauč s myšlenkou na jeho slova.
Má pravdu byla jsem naivní hned jak dostal, co chtěl nechal mě na pokoji.
Já jsem zmatená s city k němu, ale on je jen odporný, hnusný a využívající děvkař.
„Dáme si zmrzku?" zeptá se a já přikývnu.
Po chvilce příjde s velkým kýblem zmrzliny a lžičkami.
Sedne si vedle mě a podává mi lžíci a doprostřed dává zmrzlinu.
„Za jak dlouho tu bude tvoje máma?" zeptám se jí a ona se podívá na hodiny.
„Za půl hodiny by tu měla být" odpoví mi s úsměvem.
„Vím že je to těžké, ale možná když se vypovíš bude ti líp zlato" pousměje se a já přikývnu.
Má pravdu kdybych to v sobě dusila bylo by mi ještě hůř.
„Dobře...." Vše jsem jí řekla a čekala na její reakci.
„No páni" vydechne.
„On tě udělal pusou?" uchechtne se a já přikývnu.
„A on se udělal přes kalhoty?" zasměje se, ale mě to směšné nepřijde.
„Víš, byl první, kterému jsem dovolila víc než držení za ruce. Nechápu proč, ale nějak svým způsobem bych ho chtěla tady u sebe a objímat ho" cítím slzy na mé tváři.
„Zlato řekla bych, že ses do něj zamilovala" šeptne.
„Ne nezamilovala, jen mi na něm záleží je to něco jako hodně dobrý kamarád" řeknu jí, abych to uvedla na pravou míru.
„No dobře" mykne rameny a pak slyšíme bouchnutí dveří.
„Co tu děláte?" zeptá se překvapeně máma Ann. (Evelyn)
„No jak se to vezme" podívá se na mě Ann a já jen přikývnu.
„Tak co se stalo Vicky" zeptá se ustaraně a sedne si vedle mě na gauč a pohladí mě po zádech.
„Kluk" řekne jednoduše Ann a já se rozbrečím.
„A co se stalo?" zeptá se.
„Prostě si s ním něco začala a on jí takzvaně využil" jak to Ann vysloví rozbrečím se jako dítě a zachumlám se do Evelyniného objetí.
„To bude dobrý zlato" usměje se na mě.
„Vím že se to nehodí, ale co ta práce?" zeptá se mě.
„Jo chci nějakou práci ve vašem hotelu. Pokud máš místo" usměju se.
„Pro tebe mám místo vždycky" usměje se.
„Tak začala bych za měsíc" usměju se a ona přikývne.
„Dobře nejspíš bys pomáhala jako pokojská a někdy i na baru apod." řekne a já přikývnu.
„Moc děkuju teto" usměju se a pak začnu jíst zmrzlinu.

Názor?
Má Ann pravdu?
Vaše P.T.