Bad Boy (Přepis!)

30.

Písnička z muzikálu Moulin Rouge.

Připomenutí
Neposlouchala jsem ji a začala přemýšlet, jestli na mě Daveid bude něco zkoušet u něj doma.
Nevím začínám ztrácet kontrolu nad svým tělem, a to je špatně.
Nikdo na mě tak často nešahal jako Daveid a mě to připadá příjemné. Od něj! To nesmí! Musím se ovládat nesmím se mu poddat!

Když skončila hodina ihned jsem se odebrala pryč z učebny, ale při mém štěstí jsem do někoho narazila a všechny věci mi spadli na zem.

V: Já se omlouvám jsem strašně nešikovná.
Usměju se a poprvé se podívám na toho koho jsem srazila.
Je to kluk, brunet, ale hned co jsem si na něm všimla byli jeho oči.
Byli... nádherné měli 2 barvy jedno měl modré s šedou a druhé oříškově hnědé.
Usmál se na mě a já se mu stále koukala do očí, je pohledný to se musí nechat.

K: To nic.
V: Nikdy jsem tě tu neviděla.
K: Já tebe jo.
Uchechtne se a já zvednu pravé obočí.
K: Jsem Lucas chodím do 4 ročníku obor ekologie.
V: Jo aha, proto jsem tě nikdy neviděla.
L: No jo no. Maximálně na chodbách, když přebíhám do učebny angličtiny nebo matematiky.
V: To máš přes celou školu.
L: Jo to jo.
Uchechtne se a podá mi věci ze země.
V: Děkuji. Jo a jsem Victorie.
L: Rád jsem tě poznal Vicky, ale musím jít.
V: Jo jasně ahoj.
L: Počkej.
Otočím se jeho směrem a on ke mně přiběhne, vezme moji ruku a napíše tam svoje číslo.
L: Napiš mi zašli bychom třeba na oběd nebo jen tak na pití.
V: Ehm jo jasně.
Usměju se a pak se zamáváním mizí v učebně matematiky.
Beru si ze skříňky věci na další hodinu a odebírám se do učebny, kde už sedí Daveid se zamračeným pohledem.
Sednu si vedle něj a kouknu se na to číslo a hned na to si ho zapisuji do telefonu.
V tom mi telefon z ruky zmizí, protože mi ho Daveid vzal.
V: Co to děláš ?
D: Jo tak Lucas?
V: No a?
D: Uvědom si koho jsi.
V: Cože?
Uchechtnu se.
D: Uvědom si že jsi moje.
V: Nejsem ničí tak si to uvědom.
D: Ještě uvidíme.
Uchechtne se a pak se podívá na učitele, který začne říkat dnešní učivo.

Po škole.
Když jsem Ann řekla Daveidovo divné chování řekla cituji „Prostě žárlí chce tě ošukat a pak nechat být. Dělá to jen, aby na sebe upozornil."
No Ann byla vždycky ta, co vše řekla na plnou pusu.
Po obědě jsem se přesunula k parkovišti a všimla si, že Ryanovo auto tu není.
„No to si dělá srandu, že na mě zapomněl!" Chtěla jsem se vydat rovnou cestou ke mně domu, ale zastavilo u mě povědomé černé auto.
D: Nastup svezu tě.
V: Ne díky.
D: To nebyla nabídka.
Ušklíbl se a já protočila oči.
D: Dělej přece nepůjdeš 45 minut pěšky.
V: No a?
D: Victorie Evans sedni si!
Zvýší hlas a já s protočením očí sedám na místo spolujezdce.
D: No vidíš že to jde.
Pohladí mě po stehně a já se na něj zamračím.
V: Nejsem žádný pes, abys mi říkal, co mám dělat.
D: Nikdy jsem nic takového neřekl, ale i tak sedíš vedle mě.
V: Nechci jít pěšky.
D: Dobře.
Uchechtne se a já se nahnu a zapnu rádio.
Začne tam hrát písnička od Artic Monkeys Do i wanna know a začnu si pobrukovat.
D: Ty znáš Artic?
V: Neměla bych?
Usměju se na něj.
D: Neřekl bych to do tebe. Tipoval bych spíše Biebra.
Začnu se hlasitě smát. (Teď nic proti Beliebers, protože i já mám JB ráda)
V: Prosím tě, co ze mě děláš. Já a poslouchat Biebra? Jsem nějaká blbka?
D: Holka rozumím ti.
Usměje se a s uchechtnutím pokroutí hlavou.
V: Vadí ti snad něco?
D: Vůbec.
V: Si myslím jako.
Začnu se smát a on na mě vytřeští oči.
D: Holka nějak se rozjíždíš.
V: Ty začínáš být víc v pohodě.
D: Jsem pořád stejný.
Vyplázne na mě jazyk a já udělám totéž.
„Proč se tak nemůže chovat pořád?" Řeknu si sama pro sebe a pak si začnu zpívat refrén.
D: Zpíváš hezky.
Usměje se na mě a já cítím narůstající červeň v mých tvářích.
V: To není pravda.
D: Ty se červenáš?
Usměje se a věnuje se dál řízení.
Až do konce jízdy jsme v tichosti, které doplňuje hudba z rádia a pak jen s pouhým „Ahoj" odcházím do domu.
Zítra mám jít k Daveidovi zkoušet na to divadlo. No bude to zajímavé.

Váš Názor?

Vaše P.T.