Bad Boy (Přepis!)

119.

O měsíc později

,,Já už nevím, co dál Austine."
,,Vyměnila jsi zámek?" zeptal se.
,,Jo."
,,Rozešla ses s ním?"
,,Řekla jsem mu, že už dál nemůžu a hned v ten den měnila zámek."
,,Podle mě mu to ani tak nedošlo," řekl a chytil mou ruku.
,,Mám strach," šeptla jsem.
,,Tak pojď dneska ke mně," usmál se.
,,Nemůžu být u tebe v bytě každý den."
,,Mě to nevadí," olízl si rty.
,,To je mi jasné," uchechtla jsem se.

Abych vás uvedla na pravou míru.
Ne s Austinem nechodím, ale on mi asi před týdnem city vyznal.
Já stále chovám city k Daveidovi, ale cítím je i k Austinovi.
Zrovna jsou prázdniny a já se to snažila před čtrnácti dny s Daveidem ukončit, avšak to asi nepochopil a chodí každý večer k mým dveřím nebo jsem ho párkrát viděla stát před mou prací.
Naštěstí pro mě jezdí Austin anebo mě veze Ann.
Ann jsem vše pověděla společně s Brendou a nemůžu uvěřit, jaká trojka se z nás stala.
Byly moje největší podpora a pomohly mi se od Daveida odpoutat.
Samozřejmě to ještě bolí, je to stále čerstvé, ale už jsem někde jinde než za začátku.
Ptáte se, co se stalo, že jsem se definitivně rozhodla?

FlashBack

Když jsme konečně s Daveidem přijeli domů, z večeře u mých rodičů, povzdychla jsem si.
Moji rodiče si Daveida celý večer dobírali a šlo na něm vidět, jak je vytočený, ale drží se.
Po sprše jsem vylezla a viděla, jak sedí na posteli s hlavou ve dlaních.
,,Děje se něco zlato?" zeptala jsem se ho.
,,Jo děje! Tvoji rodiče mě uráželi celý večer a ty ses mě zastala jen jednou." vyjekl a mračil se.
,,To není pravda říkala jsem jim to pokaždé ať se uklidní, zastávala jsem se tě pořád!" bránila jsem se.
,,Jo jasně," odfrkl jsi a zvedl se.
Byla jsem jen v ručníku a pocítila husinu ze strachu a jeho mohutného těla.
,,To kvůli tobě se ke mně tak chovali! Mysleli si, že nejsem dost dobrý!" zařval.
,,Můžeš přestat řvát?"
,,Ne!" zařval znovu a když jsem protočila oči ucítila jsem opět štiplavou bolest na pravém líčku.
,,Neříkej mi, co mám dělat." přecedil skrz zuby.
,,A ty mě nebudeš mlátit," zamračila jsem se.
,,Chovej se, jak máš!" zařval a já ucítila tutéž bolest na levé tváři.
,,Nešahej na mě," vyjekla jsem když chytil moje zápěstí a přitáhl si mě k sobě.
,,Neříkej mi, co mám dělat kurva!" zařval a žduchl do mě a já se bouchla o stěnu.
,,Au!" vyjekla jsem se slzami v očích a dívala se na jeho vraždící pohled.
,,Všechno je to tvoje chyba!" zařval a opět mi dal facku.
,,Kdyby ses nekurvila s Austinem nic by se nestalo!" další facka.
,,Všechno mohlo být úžasné jako na začátku, ale tys to všechno posrala!" další facka.
,,Zničilas mě!" chytil do ruky mé vlasy a silně s nimi zatáhl tak, abych se bouchla do zdi.
To už jsem hystericky brečela a bránila se, avšak marně.
Když viděl, že mi krvácí ret, jelikož jsem si ho při bouchnutí mé hlavy o stěnu zkousla přestal.
,,Je to tvoje chyba," šeptl než odešel z mého bytu a já se sesypala na zem jako hromádka velkého neštěstí.
,,Co sis myslela?" řekla jsem si.
,,On se nikdy nezmění."

Po chvíli jsem se zvedla oblékla si legíny, mikinu a udělala si odbitý drdol.
Otevřela jsem dveře svého bytu a po zamčení dveří nastoupila do výtahu, abych jela za Brendou.
Byla jsem vyděšená a chtěla jí vše říct, ale před tím, než jsem zaklepala jsem radši odešla domů, kde jsem zalezla do teplé postele.
Můj polštář byl totálně mokrý od mých slz a já si začala doopravdy vyčítat Daveidův stav.
Myslela jsem na to, zda je to doopravdy máí chyba anebo se jen snaží hodit vinu na mě.

End of Flashback

No a takhle to bylo.
V ten večer jsem si řekla, že končím a nedokážu to déle snášet.
Byla to má poslední kapka.

O pár hodin později

,,Vicky přijedu o dvacet minut později, seknul jsem se v zácpě."
,,Dobře počkám tady."
,,Budu tam za chvíli."

Položila jsem telefon, když u mě zastavilo známé černé auto.
Moje tělo ztuhlo při pohledu na řidiče a do očí se mi nahrnuly slzy.
,,Vicky můžeme si promluvit?" zeptal se když stáhl okénko.
,,Nemáme se o čem bavit Daveide," řekla jsem znechuceně.
,,Prostě nasedni do toho debilního auta," přecedil skrz zuby.
,,Nech mě na pokoji," založila jsem ruce na hrudi.
,,Victorie dělej!" zařval.
,,Nedělej mi tu scény!" vyjekla jsem.
,,Nasedni," vystoupil z auta a chytil mě silně za zápěstí.
,,Nechci ti ublížit," řekl.
,,Tak mě pusť," řekla jsem.
,,Chci jen pár minut, a vezmu si i své věci z bytu."
,,Fajn."
Nasedla jsem tedy do auta a napsala Austinovi zprávu ať zajede pro činu a sejdeme se u něj doma.

O pár minut později.
,,O čem chceš mluvit? Sedíš tu každý večer, i když nejsem doma."
,,Chci tě zpátky nevidíš to?" řekl a sedl si na postel v ložnici.
,,Daveide, já to trpět nebudu přehnal jsi to. Nebyl to vztah."
,,Miluju tě, prosím."
,,Ne, chci abys odešel."
,,Neříkal jsem ti snad, že já nikdy neodejdu?" ušklíbl se a chytil mou ruku.
,,Vypadni."
,,Nebuď drzá," šeptl a začal drtit mou ruku.
,,Ne!" vyjekla jsem.
,,Copak? Kde máš svého prince teď?!"
,,Daveide dost!" zařvala jsem po něm, když mě stáhl na zem na kolena.
Bolest v kolenech nepřestávala, určitě tam budu mít modřínu.
,,Nemůžu tě nechat jít chápeš?!" vyjekl.
,,Daveide bolí to!" zařvala jsem když mi zkroutil zápěstí.
Snažila jsem se mu vymanit ze sevření, až jsem se otočila a ruku musel pustit.
Hned jsem vyběhla z bytu ven, zrovna v této situaci jsem děkovala za to, že jsem nezamknula.
Běžela jsem nejrychleji, co jsem mohla, ale tělocvik nebyl má silná stránka.
,,Victorie stůj!" slyšela jsem ten hlas blízko mě.
Ucítila jsem jeho ruku na mých zádech a chtěla zrychlit můj strach naplňoval mé tělo.
Jenže jeho ruka na mých zádech způsobila obrovskou chybu.
Schody se najednou posunuli a já uklouzla.
Ucítila jsem obrovskou bolest na zádech a jako třešnička na dortu byla doprovázená třeštivou bolestí hlavy.
Nevím, kdy přesně jsem dopadla na zem, ale pamatuji si víc hlasů než ten Daveidův, jenže pak mé víčka ztěžkly a já upadla do hluboké tmy. 

Chriss