Bad Boy (Přepis!)

52.

Připomenutí
„Chce tě jen do postele Tory" řekne nervně.
„A ty jsi chtěl nebo pořád chceš co?" řeknu vytočeně.
„To je úplně něco jiného" zamračí se.
„To teda není" protočím oči a on si naštvaně povzdychne.
„Co mu zas přelétlo přes nos?" zeptám se sama sebe, ale to už zvoní a do třídy vejde naše učitelka sociologie.

Celou hodinu jsem přemýšlela co se v mém životě mění.
Poprvé jsem se líbala s klukem, kterého ani pořádně neznám.
Možná se budu během měsíce stěhovat do svého bytu.
Můj otec mě kvůli své pověsti mlátí a má matka se mě zastává čím dál víc.
Můj bratr mě chrání čím dál víc.
A Daveid? To je otázka.
Nevím, co si o něm mám myslet zda bych mu mohla věřit a nebo mě chce jen do postele.
Jenže když jsme sami cítím že je úplně někdo jiný než před partou a ostatníma.
Cítím že jen semnou se cítí svůj, ale to mi taky může hrabat.
Proč by se měl cítit svůj před holkou, kterou ani nezná?
Z mých myšlenek mě vyrušilo zvonění ukončující hodinu a tak jsem si vzala své věci a odešla ke skříňce.
Počkala jsem na Ann, která tu byla během minutky a braly jsme si matematiku a šly do učebny.
„Co ti je?" zeptá se mě když sedíme na svých místech a já se zastavila na Daveidovi, který si povídá s Alexandrou.
V ten moment jsem se cítila nepříjemně a chtěla jsem odtud zmizet.
„Já nevím" povzdychnu si a odvrátím od nich pohled.
„Co je mezi tebou a panem D?" zeptá se a já jen pokroutím hlavou.
„Já nevím" šeptnu a pak se věnuju učitelce, která nám dává příklady.

Po škole.
Neměla jsem ani chuť na oběd, a tak jsem chtěla jít rovnou k tomu bytu.
Když jsem šla kolem parkoviště naší školy zastavilo se u mě auto a já věděla kdo to je.
„Nech mě být Daveide" vyprsknu.
„Jdeme se přece podívat na ten byt ne?" uchechtne se.
„Chci jít sama" odpovím mu.
„No to teda nechceš" řekne přísně a já protočím oči.
Vyleze z auta a jde přímo ke mně.
Zastaví se těsně přede mnou a já musím svou hlavu zvednout, protože je moc vysoký.
„Pojď" řekne a chytne mě za paži.
„Nejsem tvůj pes!" vyprsknu a on si povzdychne.
„Slíbila jsi že dneska půjdeme k jezeru, ale místo toho se jdeš dívat na byt" řekne naštvaně.
„Protože ten byt potřebuju" protočím oči a on mě bere do náruče.
„Co to děláš?! Hrabe ti!" vyjeknu naštvaně.
„Jedeme se dívat na byt" usměje se a dává mě na sedadlo spolujezdce.
„Ani nevíš kde to je" zamračím se na něj.
„Tak mi to řekneš" ušklíbne se a pak mu nadiktuju adresu.
„Tam bydlí Brenda" uchechtne se a já se usměju.
Bylo by fajn tam mít známou tvář.

Další kapitola.
Vaše názory?

Vaše princess.topinka