Bad Boy (Přepis!)

114.

Ještě před odchodem se zastavil.
„Tohle už nikdy neuděláš!" řekl pevně a já jen přikývla.
„Jdi si opláchnout obličej a pak přijď dolů, už pojedeme domů," dodal a poté odešel.
Odešla jsem do koupelny a v odrazu viděla svou červenou tvář.
Jen při pohledu jsem tomu stále nemohla uvěřit, nikdy v životě bych neřekla, že by byl schopný udeřit mě.
Nakonec když má tvář nabrala normální barvy došla jsem dolů, kde se už Daveid loučil s tetou.
„Moc ráda jsem vás viděla," usmála se na něj a poté i na mě, když jsem k němu došla.
„Brzy se ukažte ano?" usmála se a Daveid přikývl.
Objaly jsme se a poté nasedli do Daveidova auta.
Panovalo v něm naprosté ticho, nehrálo ani rádio a v takovém tichu jsme dojeli až ke mně domů.

Převlékla jsem se do trička a poté lehla na svou stranu postele.
Přikryla jsem se až ke krku a v tu chvíli mi bylo jedno, jestli si lehne vedle mě nebo odejde.
Cítila jsem se jako hadr, který může kdykoliv hodit na zem a zašlápnout.
Otočila jsem se k němu zády a snažil se, co nejrychleji usnout, jen při pomyšlení že zítra budu s Ann mi dalo jediný dobrý důvod těšit se na zítřejší den.

Probudila jsem se na světlo v mé ložnici a promnula si oči.
Podívala jsem se vedle sebe, kde nikdo nebyl a já si oddechla.
Došla jsem do kuchyně a udělala si něco k snídani.
Poté jsem si dala rychlou sprchu, a nakonec napsala Ann v kolik, a kde bude sraz.
Když se blížila hodina k odchodu, zaklepal někdo na dveře.
Po otevření jsem byla v šoku.
„Co tu děláš?" zeptala jsem se.
„Omlouvám se," šeptl a podal mi puget růží.
„Dal jsi mi facku," šeptla jsem.
„Lásko, mrzí mě to. Nebyl jsem to já."
„Miluju tě," řekl a já jen přikývla.
„Někam jdeš?" zeptal se nervozně.
„Jo, jdu s Ann. Říkala jsem ti to."
„Jo vlastně," řekl a nastalo trapné ticho.
„Nikdy se to už nestane," řekl.
„Doufám v to."
„Takže se se mnou nerozcházíš?"
„Zatím ne," uchechtla jsem se a on si mě přitáhl do polibku.
„Miluju tě," řekl.
„Taky tě miluju."
Daveid mě odprovodil k srazu, kde už čekala Ann.
Rozloučili jsme se a hned na to vešly s Ann do kavárny.
„Jde vidět, že vám to klape," usmála se.
„Kdybys jen věděla," řekla jsem si pro sebe a usmála se na ni.
„Dobrý den, co si dáte," řekla mile servírka a poté si zapsala naší, objednávku.
„A co ty a můj bratr?" zasmála jsem se.
„Nemůžu si stěžovat," řekla a zasnila se.
Začala mi vyprávět o jejich výročí, ale já zabloudila myšlenkami k Lucy.
Chtěla bych i od ní slyšet její verzi, ale vím, že mi ji neřekne anebo si ji vylepší, aby mi Daveida ještě víc znechutila.
„Plánujete s Daveidem něco po maturitě?" zeptala se.
„Nevím, ještě jsme se moc o tom nebavili."
„A přihlášky jsi už odevzdala?" zeptala se.
„Ještě ne přinesu je nejspíš sekretářce v pondělí, společně s Daveidem," usmála jsem se.
„Jdete na stejnou vysokou?"
„To asi ne," řekla jsem.
„Bylo by to romantický," mrkla na mě.
„Jo to asi jo," řekla jsem a koukla jinam.
„Děje se něco?" zeptala se nechápavě.
„Ne, jen jsem trošku unavená nic víc, proto jsme si přece objednaly kávu," zasmála jsem se.
„Dobře," usmála se.
Co je Ann s Ryanem usmívá se jako sluníčko, také jsem se usmívala, ale mám strach, že se Daveidova nálada bude opakovat.
Musím si s ním promluvit, o všem, nejlépe ještě dnes večer.

Vaše názory?
Jak proběhne rozhovor na citlivější téma?
Vaše Chriss