Bad Boy (Přepis!)

95.

Pohled Daveida

Probudil jsem se dřív než Tory a pomalu sundal její tělo z mého.
Trošku se promrvila, ale spala dál.
Vtiskl jsem ji pusu na čelo a odešel udělat něco k snídani

„Dobré ráno." Usmál jsem se na tetu, dneska jsem byl šťastný a ani nevím proč.
„Dobré, nějaký veselý." Usměje se na mě a já přikývnu.
Podívám se do lednice, abych nám mohl udělat něco k snídani a poté vytahuju potřebné věci na sendviče.
„Vicky ještě spí?" Zeptala se.
„Jo." Řekl jsem.
„Líbí se ti." Uculila se na mě.
„Je nádherná." Vydechl jsem a začal připravovat snídani.
„Miluješ ji?" Její otázka mě zaskočila.
„Nevím." Řekl jsem, protože od vztahu s Lucy je dávno a vím, že ona byla jen holka na zavolání.
„Ať ti neuteče." Upozornila mě a pak se svým hrnkem odešla a já se zamračil.
Dodělal jsem snídani a došel zpět do mého pokoje.
Otevřel jsem potichu dveře a viděl, jak spokojeně podřimuje, musel jsem se usmát.
Položil jsem talíře se sendviči na stůl a přešel k ní, abych ji probudil.
„Vicky." Šeptl jsem a trošku s ní zatřepal.
Něco zamumlala a chytla mou ruku nad čím jsem se uchechtl.
„Tory, snídaně je tady." Řekl jsem a ona hned na to otevřela oči.
„Snídaně?" Zeptala se a já se smíchem přikývl.
„Co udělala Amanda dobrého?" Zeptala se a já se zamračil.
„Já udělal snídani." Řekl jsem, když si sedla.
„A je to k jídlu?" Zeptala se hravě a já ji žduchl do ramena, aby si zpět lehla a vyhoupl se nad ni.
„Neštvi mě Evans!" Olízl jsem si rty a ona si dala své ruce za můj krk a políbila mě.
Usmál jsem se a polibek prohloubil zbožňuju, když už se přede mnou tak nestydí a dělá si co chce.
Když jsme se odtáhli, slez jsem z ní a došel pro talíře a hned na to jí jeden podal.
„Vypadá to chutně." Olízla si rty a já protočil oči.
Vzal jsem si toust a začal jíst, musím uznat, že byly opravdu dobré, protože na tomhle se nic zkazit nedá.

„No tak k jídlu to bylo." Řekla, když dojedla poslední sousto a já se usmál pyšně.
„Ale zase si moc nevěř egoisto." Vyprskla se smíchem a já na ni šokovaně hleděl.
„Odkdy jsi tak drzá?" Zeptal jsem se.
„Odkdy jsi tak hodný?" Olízla si spodní ret, do kterého se jemně zakousla.
„Od té doby, co jsem poznal tebe." Šeptl jsem a ona si mě přitáhla do polibku.
„Tak to sis odpověděl i na tvou otázku." Ušklíbla se a já se musel usmát.

„V kolik chceš jet do bytu?" Zeptal jsem se jí a ona mykla rameny.
„Tak jak včera." Dodala a pak se začala převlékat.

„Nekoukej se furt na mě." Řekla nahlas po chvilce ticha, až jsem se lekl.
„Nemůžu se přece bránit takovému výhledu." Nadrženě jsem se na ní usmál a ona protočila oči a udělala si vysoký culík.

Pohled Victorie

„Už jsi řekl Amandě, že se chceš odstěhovat?" Zeptala jsem se ho a on zakroutil hlavou ve znamení, ne.
„Musíš ji to říct, co nejdřív." Řekla jsem a on přikývl.
Stáhl si mě na jeho klín, když mě stále pozoroval sedíc na posteli, a já se zasmála.
Své ruce dal na mé záda tak jemně jako bych se měla rozpadnout a on by mě nedokázal už nikdy složit.
Nakonec své ruce dal na můj zadek a ušklíbl se na mě, když ho silně v dlaních stlačil.
„Co budeme celý den dělat?" Zeptal se mě a já se mu podívala do zářících smaragdových očí.
„Cokoliv." Řekla jsem a on se šibalsky usmál.
„Tak cokoliv?" Olízl si rty a políbil mě.
„Takhle doslova jsem to nemyslela." Řekla jsem.
„Nezajdeme na kávu i s Ann a Brendou?" Navrhl a já nevěřila svým uším.
„Prvně řekneš Amandě o tom bytě." Upozornila jsem ho a on poraženě přikývl.
„Tak jdi já se jdu připravit." Vyhnala jsem ho z pokoje.

Vběhla jsem do koupelny a mezitím, co jsem hledala něco na sebe napsala Ann i Brendě ať jsou za třicet-pět minut v kavárně na kraji ulice.
Chvilku na to jsem se jemně nalíčila, učesala, a nakonec se i oblékla.
Vešla jsem zpět do pokoje, kde byl už Daveid a převlékal se.
Stála jsem ve dveřích koupelny a sledovala ho.
„Co se na mě tak díváš?" Snažil se napodobit můj hlas.
„Hele takhle nezním." Vyjekla jsem a skočila mu na záda.
„Pako." Začal se smát a pak přešel k posteli a skočil do ní.
„Hlupáku." Vyjekla jsem hned já a pustila se ho.
Otočil se na mě a usmál se na mě, takže to Amanda musela vzít v pohodě.
„Co Amanda?" Zeptala jsem se ho.
„Nebyla nadšená, ale prý mě podpoří." Řekl a já přikývla.
„Sluší ti to." Řekl, když si mě prohlédl.
„To i tobě." Přejela jsem rukou po jeho nahé hrudi a cítila červenání mých tváří.
„Dneska jsi vážně nějaká rozjetá." Řekl překvapeně a já mykla rameny.
„No tak Brenda a Ann tam za půl hodiny budou." Oznámila jsem mu a pak se zvedl a šel se obléct.
Podepřela jsem se lokty a pozorovala ho.

Po dvaceti minutách jsme vyrazili ke kavárně, která byla jen deset minut odsud.
Když jsme vešli do dveřích holky už seděly u stolu a o něčem se horlivě bavily, jenže když nás zahlédly zmlkly.
Je mi na sto procent jasné, že hlavní téma byla já a Daveid.

Vicky byla dneska nějaká divoká.

V další kapitole se nám vrátí hlavní postava a vysvětlí důvod svého dlouhého odjezdu. Kdo to bude?

Vaše názory?
Vaše PrincessTopinka