Bad Boy (Přepis!)

2.✓

Pohled Victorie
Hodina uběhla celkem rychle, a s ní i celý zbytek dne. Na obědě jsme vystály, snad nekonečnou řadu a sedly si k velkému stolu, kde seděl Ryan s rukama. U stolu seděli Ryan, Nick, James, Jason, Austin, Jeremy, Ann a já. „Ahoj, Vicky," pozdravil mě Ryan a jeho pohled zavadil o Ann, avšak nic neřekl. Pozdravila jsem jej též a sedla si vedle něj, naproti mně seděla Ann. S červenými tvářemi jsem pozdravila i kluky, kteří nás pozdravili před chvílí. Všichni se bavili o fotbale, jelikož je to jejich milovaný sport, a to šlo mimo moje rozpětí témat. Po dojedení oběda jsme odnesli špinavé nádobí a odešli ze školy. „Tak já ti zavolám, ať vím, jak jsi dopadla," řekla Ann, nad čím jsem jen přikývla a rozběhla se za Ryanem, který stál u auta a čekal na mne. „Ryane?" řekla jsem, když jsme si oba sedli do auta. „Ty jdeš na tu párty od Marca?" zeptala jsem se ho, když kývl, ať mluvím. „S klukama, proč?" „Chci jít taky," vyhrkla jsem a on se uchechtl. „Myslíš, že tě táta pustí?" ušklíbl se, a čekal, co mu řeknu. „No, víš. Chci se prvně zeptat mámy, ale bude si myslet, že jdu spát k Ann kvůli školy," řekla jsem mu náš plán. „Dobrý nápad, a ty po mě chceš co?" zeptal se. „No, kdyby náhodou, aby ses přimluvil, a hlavně aby ses neprokecl, oba víme, jaký jsi když se moc opiješ," připomněla jsem mu, jak mu to mluví, když má v sobě dost procent alkoholu. „Neboj se, budu jako kámen. Musím, ale uznat, že je to opravdu dobrý nápad," poplácal mě po rameni a následně zaparkoval u našeho domu.

Vběhla jsem do domu, a letěla do pokoje, abych se vyhnula setkání s otcem. Převlékla jsem se do domácího oblečení, které se skládá z černých legín a bratrova volného trika. Po sepnutí vlasů, jsem si to namířila přímo do máminé pracovny. Zaklepala jsem, a počkala než máma odpoví. „Dále," slyšela jsem z místnosti a vešla.

„Ahoj zlatíčko," usmála se na mě. „Ahoj, mami měla bych prosbu a vím, že ty mě pochopíš," uculila jsem se na ni. „Tak povídej," pobídla mě. „Mohla bych dnes přespat u Anny, kvůli učení?" zeptala jsem se. „Něco nechápeš?" řekla překvapeně. „Ne, ona nechápe matiku, a taky zítra píšeme test z angličtiny, a chceme se na něj učit spolu." „Ptala ses táty?" prohlédla si mě. „Ne. Mami prosím, smutně koukám," vyšpulila jsem na ni rty a začala rychle mrkat. „No dobře, ale zavoláš mi, až budeš u Anny ano?" usmála se. „Bezva. Jasně, že ti zavolám," vyhrkla jsem nadšeně a objala ji. „Teď se běž sbalit, musím si vyřídit telefonáty," řekla a já hned odešla z pokoje a začala se radovat. „Taková radost?" zeptal se mě táta, při mém radování. „Jo, mám radost," ušklíbla jsem se. „Z čeho?" zeptal se zvědavě. „Máma mi dovolila spát u Ann," řekla jsem nadšeně. „Proč?" zeptal se jemně naštvaným tónem. „Kvůli učení," vydechla jsem. „Aha. Přijede pro tebe?" zeptal se a já přikývla. „Tak nám potom zavolej, že jsi v pořádku," upozornil mě, a já opět přikývla, a hned na to odešla do pokoje. Vytočila jsem Ann, a nemohla se dočkat, až ji vše povím.

-
„Copak zlato?" zeptala se.
„Můžu," vyjekla jsem nadšeně.
„To je super," vyjekla nahlas.
„Zrovna jsem ohluchla," Ann se uchechtla.
„Ok, za jak dlouho mám přijet?" zeptala se.
„Za 20 minut."
„Dobře budu tam."
„Zatím."
„Zatím puso."
-

Odložila jsem telefon a začala si balit věci. Na párty mi musí oblečení půjčit Ann, já jich mám málo. Po chvilce jsem měla sbaleno a šla do pokoje od Ryana, zaklepala jsem a vešla dovnitř. „Bráško?" „Hmm?" podíval se na mě. „Neřekneš to opravdu rodičům?" zeptal jsem se ho. „Ne neřeknu." „Díky jsi skvělý bráška." „Já si to jednou všechno vyberu," uchechtli jsme se. „Tak já musím za chvilku tu je Ann." „Jasně pak mi zavolej a budete s námi ne?" zeptal se. „Jasně," souhlasila jsem. „Zatím prcku," ušklíbl se. „Zatím." Zavřela jsem za sebou dveře a hned běžela do pokoje, kde jsem si oblékám nějaké slušné věci před tátou.