Bad Boy (Přepis!)

32.

Pustit písničku.
Připomenutí
V tom se Daveid rozjíždí a jedeme k němu.

Začínám být nervózní, protože nevím co od něj mám čekat.

Po chvíli zastavuje před menším rodinným domem, který je zbarvený do světle hnědé barvy.

Okna jsou francouzského typu a hlavní dveře taktéž.

Trávník je perfektně posekaný a u domu jsou vysázeny barevné květiny, dle mého názoru to jsou gerbery.

Dům je doladěn různými sošky tvaru trpaslíků, které jsou různě rozmístěné po zahradě.

Vrchol domu je pokryt jak jinak než moderní střechou ladící do francouzského stylu.

V: Tvoje teta má ráda Francii?

D: Jo miluje ji.

Uchechtne se, protože si nejspíš uvědomí že se v designu domu vyznám.

Vystupujeme z auta a Daveid jde popředu k hlavním dveřím.

Vytáhne klíče z tašky a strká je do zámku jemně pootočí a otevírá dveře.

V: Vy se nezouváte?

D: Jo zouváme.

Zuje si boty a pokládá je na dřevěnou skříňku, kde je více bot.

Když jsem udělala totéž začala jsem si to tu prohlížet.

Byli jsme v dlouhé světle žluté chodbě po obou stranách byli dvoje dveře a naproti nám vysoká bílá klenba.

D: Chceš něco k pití nebo tak?

V: Ehm.. Jo díky.

Usměju se na něj a jdu za ním.

Projdeme klenbou a ocitáme se ve větší kuchyni moderního stylu sladěné do černé a červené barvy s leskem.

U velkého francouzského okna je jídelní stůl s čtyřmi židlemi, nejspíš pro efekt je uprostřed stolu váza s květinami, s růžemi.

Připadá mi to jako klišé, proto miluji orchideje jsou originální a působí krásným dojmem.

Daveid otevře velkou lednici a vytahuje z ní jablečný džus.

D: Piješ jablečný džus?

V:Je můj oblíbený.

Usměju se na něj a on ho nalévá do dvou sklenic, které pokládá na stůl.

Oba si odsuneme židli a sedáme si naproti sobě.

V: Ehm... Daveide?

D: Co?

V: Odvezl by jsi mě pak domů.

D: Klidně.

V: Nejdeme zkoušet?

D: Okey.

Zvedá se od stolu a jde pryč z kuchyně, hned na to se zvedám a jdu rychlím krokem za ním.

Dojdeme opět na chodbu a pak otevírá tmavě hnědé dveře.

D: Vítej v mojem pokoji.

Vejdu dovnitř a jsem v šoku, čekala jsem nepořádek, ale má tu čisto a vše je dokonale uklizené.

Pokoj má sladěný do šedé barvy s pár prvky bílého nábytku.

Velké francouzské okna zdobí šedý závěs a pod okny je psací stůl s židlí.

U zdi je velká manželská šedá postel s velkými polštáři a dvěma peřinami.

Z obou stran postele jsou konferenční stolky s lampičkami a naproti je velký obraz.

Je to černobílá fotografie na níž je malý chlapec držící za ruku svou matku.

Z mého pozorování mě vyruší zaluskání prstů a hned na to svůj pohled přemístím na Daveida, který luská prsty.

V: Máš moc hezký pokoj.

D: Dík.

V: To na té fotce jsi ty a tvoje matka?

D: Už nikdy nevyslovuj to slovo! Já nikdy neměl matku.

Otočí se k fotce a pak vytahuje z batohu scénář.

D: Začneme?

V: Ehmm.. Jo jasně.

Pousměju se a sedám si vedle něj.

D: Jen se převleču zatím začni.

Beru si do ruky svůj scénář a koukám se do textu.

D: Jakou pasáž?

V: Nevím.

D: Něco najdi. Náhodně.

Přikývnu a když zvednu hlavu uvidím Daveida bez trička.

Kousnu se do spodního rtu a zkoumám jeho tělo.

Každý inkoustový obrázek, každý sval i každý šrám či jizvu.

Počkat jizvu?! Odkud má jizvy a šrámy?!

Kouknu se zpět a začnu se dívat na text.

V: Tak teď ok?

D: Jasně jen si dám tepláky.

V: Ne nemyslím si že je to dobrý nápad Christiane. Kdyby na to přišel vévoda bylo by zle.

D: Ne! Satine tohle neříkej. Dokážeme to skrýt.

V: Christiane přestaň!

Podívám se Daveidovi do očí a on se během chvilky objeví přede mnou.

Začnu se v nich ztrácet a jeho obličej se začne pomalu přibližovat k tomu mému.

Po chvíli začnu zrychleně dýchat a kmitám očima z jeho rtů a očí.

Nakonec mezi námi tu mezeru přeruší a políbí mě na rty začne s nimi pohybovat a já spolupracuju.

Nevím proč, ale chci aby se jeho rty stále dotýkali těch mých.

Váš názor?

Vaše P.T.