Bad Boy (Přepis!)

91.

„Panebože" vyjekla jsem a ruku si dala k ústům.
„Vicky?!" vyjekly oba dva a Ryan od Ann odskočil.
Hned jsem zabouchla dveře, hrábla po tašce a běžela z domu.
Rychle jsem nasedla k Daveidovi do auta a vykřikla „Jeď!"
„Vicky, co se děje?" zeptal se a dal svou ruku na mé stehno, když jsme vyjeli k němu domů.
„Budu mít noční můry" řekla jsem a otočila hlavu na něj.
„Proč?"
„Právě jsem viděla, jak můj bratr šukal mou nejlepší kamarádku" vyjekla jsem a vytřeštila oči nad mým slovníkem.
„Cože?" zeptal se směšně.
„Už jsem řekla" řekla jsem zaraženě.
„No tak si užívají a co?" řekl.
„Měli spolu odpornou minulost, nechci aby se to opakovalo" šeptla jsem a my zastavili u Daveidova domu.
„Neboj se jsou starší, rozumnější nebraň jim, ale přej" šeptl u mého ucha a pak jsme vystoupili z auta.
„Sluší ti to" přiblížil se ke mně a pohladil mě od stehna, přes zadek až k zádům.
„Děkuju" olízla jsem si rty a čekala než odemkne.
„Honem" zasmála jsem se a on odemkl a oba jsme vešli dovnitř.

„Hurá" skočila jsem do jeho postele a zachumlala se do deky.
„Hej, to je moje" našpulil rty a já se rozesmála.
„Ale dneska tu spím i já, takže spíš na zemi" řekla jsem.
„Cože?" překvapeně zvedl obočí.
„No? Nemůžeš ležet vedle mě" sedla jsem si a tvářila se vážně, ale jemně mi cukali koutky.
„Abys nespala na parapetu" zašklebil se a skočil za mnou do postele.
„Nezahrávej si Harisi" vyplázla jsem na něj jazyk, když mě chytil za ruce, žduchl a vyhoupl se nade mě.
„Prosím tě" ušklíbl se a políbil mě na krk.
Vzdychla jsem tiše a zavřela oči, když ústy laskal mé citlivé místo.
„Tohle u tebe vždycky zabere" šeptl a dodal: „Nebo..." nedokončil to jelikož jeho ruka sklouzla k mému středu, hned jsem vyjekla a odžduchla ho.
„Blbečku" zamračila jsem se a on nadzvedl obočí.
„Nějaký problém?" zeptal se a já zavrtěla hlavou a žduchla do něj.
Rychle jsem si na něj sedla a on chytil mé boky.
„Umíš si představit že bys na mě takhle jezdila?" zeptal se a podíval se na mě vzrušeně.
„Blbečku!" rozesmála jsem se a bouchla ho do hrudě.
„Neříkej že to není úžasná představa" olízl si rty a stiskl pevně moje boky nad čím jsem se jen ušklíbla a naklonila se nad jeho obličej.
„Není" šeptla jsem u jeho rtů a on se zamračil.
„Odvolej to" řekl a já zakývala hlavou na znamení, že ne.
„Odvolej to!" zařval, jeho oči zčernaly a já se lekla, tohle tu už jednou bylo.
„Davide" zašeptala jsem a objala ho, jeho ruce se obmotali kolem mého těla a on si povzdychl.
„Vicky, já nechtěl" šeptl a já se na něj podívala.
„Co se to děje?" zeptala jsem se.
Pomalu si semnou sedl a pohladil mě po tváři.
„Dobře řeknu ti všechno, jen mi slib..." přerušila jsem ho.
„Nikdy to nikomu neřeknu, jen mi věř" usmála jsem se na něj a on přikývl.

„Když jsem byl malý, skoro nic jsem nevnímal, mé matce bylo jen 17 a mému otci 28, byl mezi nimi skoro desetiletý rozdíl, ale ona ho milovala. Do mých 5-ti let bylo vše v pořádku a žili jsme celkem jako normální rodina, až na otcovi výkyvy v alkoholu." Povzdychl si a podíval se mi do očí, hned na to pokračoval: „Jenže od mých 6-tých narozenin to šlo z kopce, otec nechodil domů a když už přišel byl totálně na sračky a zmlátil mou mámu, nebo dokonce mě." Začal si sundávat tričko a přitom mluvil: „Všechny tyhle jizvy jsou od něj a on si naši bolest užíval. Máma už to nedávala ani po fyzické a už vůbec ne po psychické stránce, začala fetovat. Bylo mi 7 nevěděl jsem, jak jí pomoct, jednou když jsem přišel ze školy domů, našel jsem mámu předávkovanou a její tělo bylo od krve. Musel ji surově zmlátit a ona se předávkovala v té bolesti, a otec se tu noc nevrátil domů. Už nikdy v životě jsem ho neviděl a během týdne to zjistila teta, se kterou teď žiju a adoptovala mě." Dokončil svůj dlouhý monolog a já nevěděla co říct.
„Jsem jako on, mám výkyvy agrese a nechci, abys to viděla" šeptl a já ho silně objala.
„Daveide nikdy jsi mi fyzicky neublížil" šeptla jsem a políbila ho.
„Jsem ráda že jsi mi vše pověděl" dořekla jsem a on si mě přitáhl do polibku.
„Cítím se lépe když všechno víš" řekl popravdě a já se usmála.