Bad Boy (Přepis!)

12.✓

Ten kdo na něj zařval, ke mně přiběhne a mně se naskytne pohled na Daveida s nechápavým výrazem.
„Tori, jsi v pořádku?" zeptá se starostlivě a já se na něj šokovaná, podívám.
„Udělal ti něco?" ptá se dál a já jen zakývám hlavou na náznak „Ne."
Vezme mě do náruče a já se na něj zamračím: „Co to děláš?" podívám se na něj se slzami v očích.
„Nesu tě domů. Sama nepůjdeš, když vypadáš takhle," narážel na moje roztrhané oblečení a polonahé tělo.
„Dík," řeknu a kolem těla si dám kardigan, protože mi je zima.
„Je ti zima?" zeptá se mě a pak si sám odpoví: „Jasně, že ti je zima. Jsi téměř nahá."
Postaví mě na zem a podá mi jeho mikinu, kterou si s úsměvem dám na sebe.
Opět mě chytí do náruče a já mu řeknu: „Chodit umím."
„Ticho!" okřikne mě a já si hlavu schovám do jeho hrudě a následně zavírám víčka.

Probudí mě vrznutí dveří a uvidím Daveida, jak odchází z mého pokoje.
„Daveide?" zavolám na něj.
„Mno?"
„Děkuji," usměji se na něj.
„Za nic," řekne a chystá se k odchodu.
„Nezůstaneš tu než usnu?" zeptám se nejistě, ale mám strach být sama v pokoji.
„Jasně," řekne po delší odmlce a poté přivře dveře od pokoje.
Svleče ze sebe oblečení a jen v boxerkách si lehá vedle mě.
I přes tmu v pokoji vidím jeho nahou hruď, kde má pár inkoustových obrázků, které mé očí zkoumají jako rébus.
Po chvilce jsme oba leželi naproti sobě a koukali si do očí.
Bylo to příjemné ticho, které doprovázelo naše klidné dýchaní, avšak po pár minutách jsem se otočila, zavřela víčka a s tichým: „Dobrou," připravená spát.
„Dobrou," odpověděl mi a já po chvíli ucítila kolem svého pasu ruku a následně i větší teplo jdoucí z jeho těla.
Jemně se pousměju, ale hned mi do hlavy bije dnešní rozhovor s Austinem.
Tohle bylo jen z pocitu úzkosti a strachu, nic víc to neznamená.
Následně mě přepadá temnota a já s bezpečným pocitem usínám.

Ráno
Probudil mě hrozný hluk ze zdola.
Sedla jsem si a podívala se kolem sebe.
Daveid je pryč a v pokoji je na mé oči až moc světla.
Po pár minutách odhodlání jsem se přesunula ke skříni, abych se převlékla do čistého a pohodlného oblečení.

Když jsem se ještě upravila, abych nevypadala jako přejetý mýval, tak jsem s telefonem v ruce šla dolů, ale před kuchyní se zastavila.
„Hmm drama," řekla jsem si v hlavě s ďábelským úsměvem, při uslyšení že se ti dva neandrtálci hádají.
„Opovaž se na Vicky jen sáhnout a vykastruju tě. Beru tě sice jako bratra, ale moje sestra, je moje sestra," řekl Ryan a já se pousmála jakou má starost.
„Nedělej z toho vědu. Něco se stalo a chtěla ať jsem s ní," řekl Daveid a jsem si jistá, že protočil očima.
„Co se jí stalo?" zeptal se, se strachem v hlase.
„Ať ti řekne sama."
„Prostě mi slib, že si s ní nic nezačneš, pokud to nebudeš brát vážně!" řekl přísně.
„Slibuju, ale ona stejně není můj typ. Jsem na holky, které jsou sexy. Ne na holky, které jsou nerdky. Samozřejmě nic proti," řekl a uchechtl se.
„Bože, kdybys znal Vicky víc tak víš, že ona nerd rozhodně není. To je jedno, i tak by sis mohl držet odstup."
„Jasně," začali se oba smát a já hned na to vešla do kuchyně.
„Co je tak směšného?" zeptala jsem se a šla k mému cíly, čím byla lednice.
„Nic, co se ti včera stalo?" zeptal se.
„Nic podstatného, neboj," nechtěla jsem to řešit, chtěla jsem to, co nejdřív zapomenout.
Udělala jsem si snídani v podobě sladkých lupínku s mlékem a sedla si ke stolu.
Všechny pohledy padly na mě a mě to znervózňovalo.
„Co je?" zeptala jsem se nepříjemně.
„Nic."
„Nevíte, co je s Ann?" zeptala jsem se jich po dojedení.
„Spí na gauči," zasmál se Daveid a já jen přikývla.

„Co mámednes v plánu?" zeptala jsem se.
„Ty nemáš kocovinu?" zeptal se Ryan.
„Myslíš, že kdybych měla kocovinu dám si lupínky s mlékem? Navíc nikdy jinemám," ušklíbla jsem se na něj.
„To není fér. Nauč mě to, mistře," dal ruce k sobě jako budha a poklonilse nad čím jsem se zasmála.
„Bohužel své tajemství ti nemohu prozradit."
„Jdu dát Ann na stůl prášek a vodu," řekne a odejde pryč.
Došla jsem zpět k lince, abych si vzala skleničku, ale díky mým 160centimetrům je to marné.
Stoupla jsem si co nejvýš na špičky, abych dosáhla, ale moje lenost vzít židlia sebrat sklenici byla až moc velká.
Za mými zády uslyším uchechtnutí, a poté mi ji Daveid podává.
„Dík."
„Nemáš za co, prcku," rýpne si do mě jako malé dítě, a já nad ním jen protáčímoči.

Když jsem si nalévala vodu, hned jsem na svém těle ucítila i to Daveidovo.
„Nech toho," řeknu naštvaně.
„Proč?"
„Nemáš na mě sahat," pousmála jsem se.
„Ty mrcho, ty jsi poslouchala?" uchechtne se.
„Jo! Nemáte řvát, jak opice," protočila jsem opět panenky.
„Ale já s tebou nemám spát, to je rozdíl," usmál se.
„To je skoro to stejný."
„No to teda není! Je rozdíl jestli cítíš orgasmus nebo, jen zrychleně dýcháš z méhodotyku," hned co to dořekl si mě otočil k sobě čelem.
„Jsi hroznej idiot," řeknu mu přímo do očí.
„Jednou budeš prosit, aby tě tenhle idiot dovedl do nebe," poté odejde z kuchyněa já se přesouvám do obýváku, kde je vzbuzená Ann.
„Ahoj," pozdraví mě.
„Ahoj, jak ti je?"
„Bolí mě hlava, jak kdyby mi do ní kopal celý fotbalový tým," stěžuje si s rukouna čele.
„Nemáš tolik pít," rýpnu si do ní.
„Hele ty nejsi z téhle planety. Pila jsi stejně jako já. Usmíváš se tu jakdebilní sluníčko a já umírám."
„A jak se ti spalo?" zasměju se.
„Moje postel, je moje postel," řekne a já se uchechtnu a poté dále rozebírámevčerejší večer, než se Ann rozhodne jít spát do mého pokoje, kde ji nikdonebude rušit.

Sedla jsem si na gauč za účelem sledovat svůj oblíbený seriál, Riverdale.
Ano i mne už postihl tento seriál, a naprosto ho žeru.
Nemůžu se dočkat, až poznám kdo je černá kapuce. (Ps: Už dávno vím, kdo to je.Jsem u 3.série.)    

Vaše názory?

Fanda Riverdale??

Vaše Chriss.