Bad Boy (Přepis!)

116.

Po chvíli ležení a povídání si o škole a vysoké jsem si nachystala věci a trošku se poučila něco k maturitě, jelikož za ani ne dva týdny je tady.
Nemůžu uvěřit, jak rychle ten rok utekl.

Najednou mi začal zvonit telefon.

,,Podáš mi ho prosím?" usmála jsem se na Daveida a on protočil oči, ale podal mi ho.

,,Díky," řekla jsem a viděla na obrazovce jméno Austin.

,,Austine, ahoj."

,,Ahoj Vicky, snad neruším. Jen jsem měl teď toho hodně, maturita, problémy doma. Chci jen zajít pokecat na tu kávu?"

,,Jasně, že jo."

,,Kdy máš čas?" zeptal se.

,,Klidně zítra po škole?"

,,Jasně, tak se sejdeme v kavárně na rohu, kde jsme vždycky chodili."

,,Jasně a v kolik?"

,,Končím ve tři ty?"

,,O půl třetí," zasmála jsem se.

,,Tak tak jdi a já hned dorzím."

,,Jasně."

,,Tak ahoj, zítra."

,,Ahoj."

,,Kdo to byl?" zeptal se.

,,Austin, jdeme zítra na kávu," usmála jsem se.

,,Proč bys měla jít?"

,,Je to můj nejlepší kamarád, prostě půjdu," řekla jsem vážně a on se zamračil.

,,Pokud řeknu, že si nepřeju, abys šla tak jako hodná přítelkyně nepůjdeš," řekl přísně.

,,To teda ne," řekla jsem.

,,Věř mi, být tebou nešel bych s ním," řekl na můj vkus až moc temně.

,,Jenže nejsi mnou, tak mě nech," řekla jsem nepříjemně a já viděla jeho naštvaný výraz.

Rychlostí blesku jsem vyletěla z ložnice a běžela do koupelny, kde jsem se chtěla zamknout, ale

byl rychlejší a dveře chytil.

,,Nech mě!" vyjekla jsem a odstoupila od dveří do kterých vstoupil.

,,Zlato, proč bych měl?" usmál se a já cítila slzy v očích.

,,Nedělej to!" vyjekla jsem když se zamračil.

,,Pojď ke mě a nic se nestane," řekl s klidným hlasem a já šla pomalu za ním.

Vtáhl mě do objetí a já si oddechla.

,,Zítra s ním nikam nepůjdeš," řekl přísně.

,,To ti nemůžu slíbit," šeptla jsem.

,,Jistě že můžeš, nechtěj mě naštvat," zvýšil hlas a já se k němu víc natiskla.

,,Nechci tě naštvat, ale je to můj nejlepší kamarád," řekla jsem.

,,To mě nezajímá," řekl a odstrčil mě od sebe až jsem dopadla zadkem na zem.

Vyjekla jsem bolestí a zamračila se na něj.

,,Proč to děláš?! To mě snad nemiluješ?!" vyjekla jsem nahlas a on se na mě zase otočil.

,,Jistě, že tě miluju, ale vztah je o kompromisech," řekl a já ho nechápala.

,,Proto bys měla přijmout tuhle mou tvář, jelikož mě bolest neskutečně vzrušuje," mrkl na mě.

,,Nebudu s tebou spát, pokud mě budeš mlátit," řekla jsem si spíš pro sebe a on se na mě podíval

se zvednutým obočím.

,,Co jsi řekla?"

,,Nic," usmála jsem se nuceně a zvedla se ze země.

Silně chytil mou čelist do své ruky a naměřil můj obličej k němu.

Sykla jsem bolestí a slzy si našly průchod ven.

,,Cos řekla?!" vykřikl a já se rozbrečela.

,,Že tě miluju," šeptla jsem a on se usmál a políbil na rty.

,,Vždyť já tě taky miluju," šeptl a políbil mě na krk.

Zaklonila jsem hlavu a nechala volný přístup k mému krku.

,,Daveide," šeptla jsem a on mě políbil na rty.

,,Hodně pro mě znamená, že tohle přetrpíš," šeptl mi na rtech, až jsem se ošila.

,,Udělala bych pro tebe všechno," šeptla jsem.

,,Já vím," ušklíbl se a políbil mě na rty.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že je jedno, co mi udělá, protože jsem si nemohla připustit život bez něj.

Nedokázala bych to, cítila bych se jako nikdo.

To on mě dokázal držet nad vodou. 

Co říkáte na chování Vicky?

Kdyby jste byly na jejím místě? Co byste udělaly?

Vaše Chriss.