Bad Boy (Přepis!)

54.

Připomenutí
„To, co potřebuju" vydechne a hned na to se mi přilepí na rty.
Začne s nimi pomalu pohybovat a já kopíruju každý jeho pohyb.
„Vicky jsi nepoučitelná" řeknu si v hlavě a pak své ruce dávám do jeho vlasů a přitahuju si ho k sobě ještě blíž.

Když cinkne výtah odtáhneme se s menším mlasknutím, ale cítím že nechci, aby se mým rtům přestal věnovat.
Podívám se na něj s červenými tvářemi a on se uchechtne.
„Musíš jít hned domů?" zeptá se mě, když vycházíme z výtahu.
„Nemusím" zkousnu si z nervozity spodní ret.
„Nekousej si ten ret" zabručí a já se na něj zmateně podívám.
„Nechceš snad abych tě tady udělal přede všemi, co vejdou do tohohle paneláku" olízne si rty.
Nad tím jen pokroutím hlavou a nasedáme do auta.
„Tak dej vědět doma" řekne a já přikývnu.
Vezmu do ruky telefon a vytočím máminé číslo.
V tom se na mém stehně objeví Daveidova ruka a pod jeho dotekem mi na kůži naskočí husina.

„Ahoj zlato tak co ten byt?" zeptá se mě.
„Ahoj mám úžasnou zprávu. Koupila jsem ho" řeknu nadšeně a uslyším Daveidovo uchechtnutí.
„To je úžasné. A co jedeš domů" zeptá se.
„Ne, nevadí, když přijdu později?" zeptám se.
„Nevadí tátovi něco namluvím" zasměje se do telefonu.
„Děkuju miluju tě pa"
„Ahoj zlato"

„Hotovo" řeknu a usměju se na Daveida, který zastavuje před jeho domem.
„Máme dům jen pro sebe" ušklíbne se.
„Na nic takového nemysli" vypláznu na něj jazyk a on si mě přitáhne k sobě.
Hned se mi zatají dech a zadívám se mu do očí a pak na rty.
„Pustíme si film?" zeptá se tiše a já jen přikývnu.
Dá mi cudný polibek na rty a pak jdeme dovnitř.
„Jako doma" řekne a já se usměju.
Tohle neměl říkat.
„Takže se mám chovat jako doma?" zeptám se.
„Jasně že jo" zasměje se.
„Kde je kuchyň" zeptám se, protože si to už nepamatuju.
„Támhle" ukáže a já přikývnu.
Beru si po chvilce hledání skleničku a nalévám si do ní džus.
Přejdu do obýváku a sednu si na sedačku.
„Pako budeme se dívat u mě v pokoji" začne se smát a já protočím oči.
„Nejsem pako" vypláznu na něj jazyk.
„Ale jo jsi" zasměje se.
„No to teda ne" překřížím si ruce na hrudi.
„Nech toho" uchechtne se.
„Ne nikam nejdu dokud se mi neomluvíš" řeknu přísně.
„Tak fajn" mykl rameny a vzal mě do náruče.
„Jsi idiot" prsknu po něm a on se na mě překvapeně podívá.
„Ty mluvíš sprostě? Páni paní slušná" začne se smát a já se zamračím.
Po chvilce mě položí na zem a já se na něj stále mračím.
„Nesluší ti to" pousměje se a já se uchechtnu.
„No vidíš" zasměje se.
„Co pustíš?" zeptám se ho.
„Horor?" zeptá se.
„Dobře" souhlasím.
Jsem vážně blbá nesnáším horory vždycky jsem z nich nervní.
Sednu si do postele a koukám, jak dává do televize fleshku.
Opřu se o čelo jeho postele a přikryju se jeho peřinou.
„Jak doma že?" uchechtne se a já přikývnu.
Lehne si vedle mě a zapíná film.
Po chvilce si lehá na mé nohy a já se na něj překvapeně dívám.
„Co to jako děláš?" uchechtnu se.
„Ležím?" řekne.
„Moje nohy" uchechtnu se a on se zvedne.
„Jsi sobecká" zasměje se a já se na něj překvapeně podívám.
„No tak to teda nejsem" bráním se.
„Pšt a koukej" ukáže na film a já se cítím opět nesvá.
Když je přímo lekavá scéna zapištím a přiblížím se blíž k Daveidovi.
Po chvíli má ruku kolem mého pasu a tisknu se k němu jako vyděšené dítě.
„Proč tam chodí když ví že jí to zabije" vyjeknu naštvaně a pak zapištím a svou hlavu dám do jeho hrudě.
Daveid se jen zasměje a dívá se úplně normálně.
„Mám to vypnout?" zeptá se a já s radostí přikývnu stále zabořená v jeho hrudi.
„Tak zvedni hlavu" zasměje se a já si sedám.
„Mám pustit nějaký jiný film?" zeptá se.
„Vše kromě hororu" usměju se a on zapíná něco jiného.
Opřu se o něj a on se usměje.
Podívám se na něj a v ten moment se podívá i on na mě.