Bad Boy (Přepis!)

118.

,,Jak jako mlátí?" vyjekl šokovaně.
,,Má problémy s agresí a přestal brát nějaké prášky, prostě vytočí ho každá blbost a já z něj začínám mít strach."
,,Musíš od něj odejít," řekl vážně.
,,Nemůžu," špitla jsem.
,,Jak jako nemůžeš?" řekl naštvaně.
,,Miluju ho."
,,Jak můžeš milovat někoho, kdo tě mlátí?" Zeptal se.
,,Já nevím, ale neudělal ještě nic hrozného," obraňovala jsem ho.
,,Slyšíš se?! Bráníš ho!"
,,Nevím jestli bych zvládla život bez něj."
,,Vicky, věřím, že bys to zvládla. Stejně pojedeš na vysokou a budete každý jidne."
,,Chce jít na stejnou vysokou."
,,Ty se chceš nechat mlátit?"
,,Nechci, ale nechci ho ani ztratit."
,,Tohle nemůžeš. Ničíš se!"
,,Austine slibuju ti, že kdyby se stalo něco víc než je teď řeknu ti to."
,,A co ti dělá?"
,,Facky, urážky a někdy se na mě mračí," mykla jsem rameny.

Nakonec jsme to s Austinem utnuli, že mě bude hlídat a já mu vše říkat.
Odprovodil mě ke vchodu, a poté jsme se s objetím rozloučili.
,,Zase někam zajdeme," usmál se.
,,Jasně, akorát teď se budu pořádně učit na maturitní zkoušku," řekla jsem.
,,To i já," uchechtl se.
,,Takže napiš."
,,Napíšu," usmála jsem se a pak vešla dovnitř.
Nastoupila jsem do výtahu a jela do svého patra.
Hned po to, co jsem vylezla z výtahu se mi zastavil dech.
Daveid seděl před mým bytem se založenýma rukama a vraždícím pohledem.
,,Myslela jsem že budeš u sebe," řekla jsem když si stoupnul a pomalu šel ke mně.
,,Vždyť jsi ty sama řekla ať tu jsem v šest," přecedil skrz zuby a chytil mě silně za zápěstí, až jsem sykla bolestí.
,,Daveide," šeptla jsem.
,,Odemkni," řekl vážně.
,,Odejdi."
,,Jsi vtipná," ironicky se zasmál a pak mi vytrhl tašku z ruky, kde jsem měla klíče.
Nakonec odemknul a zabouchl za námi dveře.
,,Tys byla s ním, že jo!" zařval a drtil přitom mé zápěstí.
,,Daveide zlomíš mi zápěstí," vzlykla jsem a snažila se ruku vymanit z jeho sevření.
,,Viděl jsem, jak jste se k sobě měli."
,,Cože?" vyjekla jsem a poté si začala třít zápěstí, protože mě pustil.
,,Šukalo se ti s ním dobře?!" zařval na mě.
,,Jen jsme se objali," vzlykla jsem.
,,Jsi jenom děvka," zařval na mě a poté jsem ucítila štiplavou bolest na tváři.
,,Nešahej na mě!" vyjekla jsem a chtěla před ním utéct, ale nebylo kde.
,,Uvědom si, že jsi moje!" zařval a zase jsem ucítila štiplavou bolest.
Sklonila jsem hlavu a brečela, tohle bych nikdy neřekla, že se stane.
,,Dívej se mi do očí, když s tebou mluvím," vyprskl a když jsem to neudělala chytil do ruky mé vlasy a donutil mě se na něj podívat.
,,Jsi zrůda," vzlykla jsem.
,,I tak mě miluješ," ušklíbl se.
,,Nesnáším tě!" zařvala jsem na něj.
,,Vypadni z mého bytu!" znovu jsem zařvala a on se zasmál.
,,Já nikdy neodejdu," vysmíval se mi a já na něj zamračila.
Silněji zatáhl za moje vlasy až jsem vyjekla bolestí.
Vymanila jsem se z jeho sevření a žduchla do něj, co největší silou, ale s ním to ani nehlo.
,,Tohle už nikdy nedělej," řekl přísně, žduchl do mě a odešel do kuchyně.
,,Už tě nikdy neuvidím s tím idiotem," řekla a já se zamkla v ložnici.
,,Prosím, ať je to jen sen," vzlykla jsem a svezla se po dveřích.
,,Nenávidím ho," říkala jsem si furt dokola a začínala tomu i pomalu věřit, ale i tak to neuspokojilo mé třesoucí se tělo.

Vicky si začíná uvědomovat, co je Daveid zač.

Vaše názory?
Zbývají poslední dvě kapitoly do konce.