Máte rádi veselé příběhy se šťastným koncem? Jistě, tyto příběhy určitě mají něco do sebe, ale věřím, že se zde najdou i nějací milovníci příběhů, jejichž konce se ani přinejmenším nepodobají pohádce. Nebudu Vám nalhávat, že můj život byl jedna velká tragédie - to rozhodně ne, jen ten konec na na něj vrhl poněkud negativní stín. Ale nebudeme předbíhat, povím vám celý příběh hezky od začátku...
Mé celé jméno znělo Autumn Lestrangeová. Introvertní rusovláska dívka s očima tmavýma jako dva uhlíky a spoustou drobných pih na tváři. Bydlela jsem v jedné malebné vesničce nedaleko Londýna. Můj otec, Magnulius Frox, který byl bystrozorem, byl věčně mimo domov a proto jsem většinu času trávila sama. Matka zemřela při porodu, jediné co mi po ní zbylo bylo příjmení. Otec o ní nemluvil, tudíž jsem si jen mohla domýšlet, jaká asi byla.
Ten den bylo ošklivé počasí. Neúprosné bubnování dešťových kapek na střešní okénko potemnělého pokoje mě probralo ze spánku a znovu už se mi usnout nepodařilo. Dlouhou chvíli jsem jen tak ležela, když se ozvala hlasitá rána. Něco plnou silou narazilo do okna. Vyskočila jsem na nohy a vydala se na průzkum. Když jsem za sklem spatřila siluetu sovy, musela jsem si protřít zrak; ale ne, nezdálo se mi to. Mou pozornost si vmžiku vyžádala žlutá obálka, kterou sova držela v zobáku. Na tváři se mi nevědomky objevil úsměv, pootevřela jsem okénko. Pták několikrát nemotorně přelétl po pokoji, div nenarazil do zdí a poté se zastavil u mě a nechal si vzít obálku.
,,Děkuji," řekla jsem zdvořile a sova vzápětí zmizela zpět do spárů deštivého rána. Dovřela jsem okno a zadívala se na onen znak na vytištěný na pergamenu. Dobře jsme věděla, co držím v rukou.
Znenadání se rozrazily dveře a dovnitř vtrhl postarší uřícený muž v noční košili a s hůlkou v ruce, ,,U merlinových vousů, co to tady provádíš?!"
Zamávala jsem mu obálkou před nosem, ,,Sova, přinesla dopis z Bradavic!"
Jeho ústa se stejně jako moje okamžitě zvedla do úsměvu, ,,Vzpomínám si na den, kdy jsem dostal svůj. No tak, otevři ho!"
Jedním opatrným škubnutím jsem roztrhla obálku a chopila se pergamenu.
ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH
Ředitel: Albus Brumbál...
,,Čti nahlas," vyzval mě otec se snahou číst mi přes rameno.
,,Vážená slečno Lestrangeová,
s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás.."
ČTEŠ
No control. ✓
FanfictionEleanor Lestrangeová celý život žila v domněnce, že její matka zemřela při jejím narození. Co když to však úplně nebyla pravda? Pomalu zjišťuje, že její příjmení znamená v kouzelnickém světě víc než náhodný shluk písmen... * cover by me*
