No control. ✓

Část 14.

Opět měla ten sen. Kráčela temnou nekončící chodbou a o stěny se odrážel tichý ženský šepot. Slova, která opakoval jí absolutně nedávala smysl. Měla pocit jako by se tmou někdo plížil za ní, ale když se rozběhla, spadla do hluboké propasti a padala, neschopná se něčeho chytnout nebo vydat jediného hlásku.  Po celé noci, kdy se střídavě probouzela se jí podařilo zabrat až nad ránem.

Definitivně ji vzbudily až sluneční paprsky, které jí přes zasněžené okénko svítily přímo do tváře. Přetočila se na druhý bok, ale znovu už se jí usnout nepodařilo. Když se vysoukala z postele zjistila, že protější postel už je prázdná; a nebylo divu! Malé nástěnné hodiny nad zavěšenými rámečky s Weasleyovic rodinkou, ukazovali už skoro poledne.

Než se převlékla ze svého pyžama (raději, bylo totiž křiklavě růžové), musela si dodat kuráž, aby vůbec vyšla z pokoje. Netušila, co má očekávat. Stále si přišla jako vetřelec a bylo jí jasné, že musí co nejdříve najít jiné bezpečné řešení.

V kuchyni s úlevou spatřila pouze paní Weasleyovou, která stála u plotny a míchala něco ve velkém hrnci bez jednoho ucha.

,,Dobré ráno?" řekla nejistě.

,,Dobré ráno zlatíčko," oči se jí rozzářily, když Autumn spatřila scházet poslední schůdky, ,,posaď se. Spala si dobře? Ginny povídala, že si sebou celou noc házela, nějaké zlé sny?" Mezitím ji usadila ke stolu a položila před ní velký šálek s mlékem a tácek několika topinkami.

,,Jenom nějaký špatný sen," kývla rukou a hladově se pustila do jídla.

,,Viděla jsi tu pohromu venku? Přes noc napadlo snad deset čísel sněhu," vykládala  přidala do hrnce nakrájenou mrkev, ,,alespoň to těm trpaslíkům konečně zasype nory."

,,Můžu vám s něčím pomoct?" nabídla se, když dojedla. Molly Weasleyová se jí zdála jako skvělá žena. Celý život vyrůstala bez matky, ale kdyby ji měla, přála by si přesně takovou.

,,Víte," odkašlala si mezi sekáním cibule, ,,já vím, že mě tu nejspíše ani nechcete a že tu jsem asi na přítěž, ale chtěla jsem vám znovu poděkovat a říct, že se co nejrychleji bud snažit vymyslet co dál."

Molly se zarazila uprostřed práce a otočila se na dívku, ,,Ale co to povídáš? Jakápak přítěž? S tím nápadem jsme s Arthurem přišli sami, nikdo jiný. Tvůj otec byl úžasný člověk a po tom co se mu stalo si zasloužíš nějakou rodinu. My jsme byli moc rádi, že jsi souhlasila.  Magnulius by určitě chtěl aby jsi byla v bezpečí a to samé chceme i my. Navíc, tady se jeden člověk ztratí jako nic," zasmála se a rozhodila rukama po kuchyni, ,,takže na takové věci už nemysli. Budeme rádi, když tady s námi budeš."

Autumn ženu nečekaně objala, ,,Moc si toho vážím."

,,To je maličkost zlatíčko," usmála se a setřela jí z tváře zatoulanou slzu.

V ten moment se rozrazily dveře a dovnitř vpadla Ginny. Ve velkém zimním kabátu se skoro ztrácela a na hlavě měla nasazenou čepici tak, že jí skoro nebylo vidět do tváře, ,,Fajn, jsi vzhůru! Půjdeš se mnou postavit sněhuláka? Mami, může?"

,,Ale jistě že ano, ale teď se pakuj," paní Weasleyová se zatvářila přísně, když zahlédla, jakou spoušť sebou její dcera přitáhla.

O pár minut později Autumn vyfasovala starý hřejivý zimní kabát a holinky. Byla sice každá jiná, ale na tom přece vůbec nezáleželo! Venku nemohla uvěřit svým očím. Kolem Doupěte se rozprostíraly rozlehlé louky zakryté hustou bílou peřinou. Taková nádhera. 

Zmetla si z vlasů vrstvu sněhu, která se na nich za krátký moment stačila uchytit. Ginny už na ni čekala a pomalu koulela první kouli. Právě když se chtěla zeptat, jestli tam je sama, prohnal se jim nad hlavou Ron a hned po něm Fred a George. Jedna ze sněhových koulí, které po sobě chlapci házely, ji zasáhla přímo do hlavy.

,,Hej! Běžte si laskavě hrát někam jinam!" zavolala na ně.

,,A co děláte vy?" Fred přistál vedle nich a opřel své koště o nízkou jabloni.

,, My budeme stavět sněhuláka," pochlubila se Ginny a odstrčila ho  stranou, aby mohla koulet dál. Autumn jen nezúčastněně přikývla a sledovala chlapce, jak si upravuje bílého kulicha se střapatou bambulkou. Na pár chvil se střetly pohledy. Vybavila si vzpomínku z vlaku, jak se do něj její spolužáci naváželi a s podivným pocitem přenesla pozornost zpět k Ginny.

,,To teda budeme. A bude to ten nejhezčí sněhulák, kterého kdy svět spatřil," přitakala rudovláska a utvořila v dlaních malou sněhovou kouli.

Fred pobaveně zvednul obočí, ,,Ty jsi nikdy nestavěla sněhuláka?"

,,To teda stavěla!" zalhala a po Ginnině vzoru hodila kouli na zem, ale když ji chtěla začít koulet, nemohla ji ve sněhu najít, ,,Nebo možná taky ne;" přiznala po chvíli tupého zírání do sněhu, zatímco co ji Fred Weasley pobaveně sledoval.

Ginny už s koulí zmizela kamsi do nedohledna. Chlapec vzal hromádku sněhu, ke které začal přidávat další a další, až ji bylo možné koulet, ,,Takhle se to dělá," vysvětlil a pokynul, aby si to vyzkoušela.

Autumn ho napodobila a kupodivu se jí to povedlo.

,,Nepřijdeš mi, že by někdo jako ty měl být ve Zmijozelu," vypadlo z něj najednou. 

Vzhlédla k němu,  ale to už u nich přistál i George s Ronem. Oba měli kabáty dost podobné tomu jejímu a stejné čepice jako Fred, jen Ron měl červenou.

,,Bezva, stavíme sněhuláka?" zaradoval se Ronald.

,,Vzpomínáte si na pana Mrkvičku?" zasmál se George a pomohl své sestře, která se přivalila s koulí co byla téměř větší než ona sama.

,,Pana Mrkvičku jsme postavily minulý rok," vysvětlila, když zaznamenala Autemnin nechápavý pohled, ,,byl ještě vyšší než my a George ho začaroval, aby se mohl pohybovat a mluvit. Byla to fakt sranda.."

,,Než se rozhodl dostat k nám do domu," doplnil ji Ron, ,,přísahám, že mamky jekot museli slyšet až v Krásnohůlkách. Samým leknutím se rozpustil a mamka s taťkou nás pak celý den za trest nutili po  mudlovskou drhnout celou zatopenou kuchyni."

,,Tak to radši postavíme jen normálního," zasmála se a dali se do práce.

Když sněhulákovi na závěr nasadili Ronovu čepici a měli definitivně hotovo, byli všichni celičcí promrzlí. Autumn už necítila prsty, jak u rukou, tak u nohou a tváře jí nesnesitelně ozýbaly. Byli štěstím bez sebe, když je paní Weasleyová nahnala ke stolu s horkým čajem a vynikajícími máslovými sušenkami.

Po tom dnu, když uléhala do postele, už si zdaleka nepřipadala jako vetřelec a dokonce byla ráda, že svoje první Vánoce  bez otce netráví sama.

∆∆∆∆∆