No control. ✓

Část 26.

,,Jak to myslíš, že nemůžeš?"

Draco si překřížil ruce na prsou, ,,Mluvím snad jiným jazykem?! Nikdy dřív jsem přemístění nezkoušel, prostě jsem měl kliku."

,,Tak to tu kliku budeš mít znovu," Fred kopl do kamene u nohou.

,,Když jsi tak chytrý, tak si to zkus sám Weaslyánku!"

,,No tak, klid," přerušila je Autumn, ,,hádky ničemu nepomůžou. Zkus to znovu."

Chytla mu ruku a druhou natáhla k dvojčatům. Už se smířila s tím, že Fred je na ni stále naštvaný, proto se nedivila, když k ní postrčil George a jen tiše stiskla jeho dlaň.

,,Tak se soustřeď," naléhal Fred nervózně.

,,Potřebuju vědět, kam to bude."

,,Do Bradavic?" Navrhnul George.

,,Rozhodně ne," zamítla dívka, ,,kdo ví, co se tam teď děje."

,,Do Doupěte?" Zkoušel to chlapec znovu.

,,Zbláznil ses?" Jeho bratr se na něj mračil, ,,Co by nám asi řekli ostatní, kdybychom je tam přivedli?"

,,Možná by bylo nejlepší, abychom se rozdělili," Tato myšlenka vrtala hlavou všem, ale nikdo nebyl s to jí vyslovit.

,,To bude nejlepší," přikývl Draco.

Přišel čas se rozloučit. Draco se nenápadně oddálil a najednou ho velmi zajímal nějaký kámen v jeho rukou. 

,,Tak se mějte," usmála se Autumn nejistě na dvojčata.

,,Ty taky, hodně štěstí. Snad se příště uvidíme za lepších podmínek," poplácal ji George po rameni.

,,Pokud se uvidíme," zahuhlal jeho bratr vedle něj téměř neslyšně. Úmyslně přeslechla jeho poznámku.

,,Chci jen, aby jste věděli, že jsem vás rozhodně nevyužívala. Chtěla jsem vám to říct, fakt jo, ale.." skousla si ret, ,,Nechtěla jsme vás zbytečně zatěžovat."

,,I když si to tak nechtěla, zpátky už to nevrátíme," zamračil se George, ,, je čas vyrazit."

Autumn si překřížila ruce na prsou a o několik kroků odstoupila, někde uvnitř sebe cítila takový tíživý pocit. Mrzelo ji, že se rozdělí, ale opravdu to bylo lepší. Lidem v jejím okolí se poslední dobou děly hrozné věci.

,,No," odkašlal si Fred, od jejich hádky jí nevěnoval jediný pohled. Pár dlouhými kroky teď přešel až k ní a chytil ji za roztřepené dlaně. Překvapeně na něj zírala. Na tváři se mu udělalo pár starostlivých vrásek, ,,dávej na sebe pozor."

Sklonil se k ní a na moment ucítila jeho horké rty na svém čele, ,,Sbohem."

Vrátil se zpět k bratrovi a než stačila třeba jen zamrkat, byli fuč. Byli pryč. Někde daleko od ní. Prsty ji vyletěly k čelu, cítila, jak se jí do tváří žene krev. Tak nádherný pocit.

,,Hni sebou, další noc už tady být nehodlám," vytrhl jí Draco z myšlenek.

,,Nikdo tě nedrží," zašklebila se na něj a vydala se kupředu.

Za sebou uslyšela kroky, ,,Kam jako jdeš?"

,,Dohodli jsme se, že se rozdělíme," připomněla mu a ještě přidala na tempu.

,,Od nich," zastoupil jí cestu.

,,Nevidím důvod s tebou zůstávat. Nikdy mi to nic dobrého nepřineslo."

Vyhýbala se jeho ledově modrým očím. Stále cítila vztek, kdykoliv se na něj jen podívala. Jejich včerejší hádka jí ležela v žaludku.

,,Nemáš na výběr," zavrněl u jejího ucha a Autumn naskočila husí kůže, ,,jsem jediný, kdo ti zbyl."

Byla z jeho blízkosti celá nesvá. Uklidni se sakra, je to tvá rodina. Je to jen tvá rodina. Není důvod být mimo.

,,To radši budu sama!"

Jestli někdy měla zdání, že v chlapcově tváři rozeznala nějaké emoce; bylo to právě teď. Zalesklo se mu v očích zklamání? Možná jen špatně viděla.

,,Tak to řekni, řekni abych odešel a už mě nikdy neuvidíš," chytil ji za obě paže a nadzvedl obočí. Stačilo jediné slovo, aby se ho zbavila jednou provždy.

,,Chci abys odešel," vykuňkla, ,,chci aby zase všechno bylo normální! Aby můj otec žil! Chci, abych mohla žít normálně. Aby mě neopouštěli všichni, na kterých mi záleží. Chci toho strašně moc Draco!"

Už zase byla na pokraji zhroucení.

,,Měl si pravdu, měl si ho nechat mě zabít!"

Své oči stále upínal do jejích temných duhovek a ona věděla, že má pravdu. I přes to všechno to byl on, kdo jí nakonec zbyl.

Věděla co má udělat. Zhluboka se nadchla a zaryla mu nehty to rukávů. Objevily se v malé potemnělé místnosti. V jejím pokoji. Zvládla se přemístit; úplně poprvé, byla na sebe pyšná!

,,Odpočiň si," ukázala na postel v rohu místnosti. Chlapcovi vlasy v šeru téměř zářily, sedl si na postel a sledoval rudovlásku jak odchází z pokoje, ,,já se vyspím dole."

Přepadla ji vlna nostalgie. Naposledy ji tu našli. Neočekávala však, že by se tu ještě kdo ukazoval. Přesto byla stále ve střehu. Seděla v obývacím pokoji na pohovce a mezi prsty si převracela přívěsek. Kde asi teď dvojčata byla? A co bude dělat ona s Dracem? Vrátí se ještě někdy do Bradavic? V hlavě jí proudilo tolik myšlenek, jako by se každou chvílí měla rozletět na milion malých košíčků.

Trhnutím se probrala. Byla celá ztuhlá a rozlámaná. Musela usnout. Za okny už byla tma což značilo příchod večera. Z horního patra se k ní po schodech donesl výkřik. Vyskočila na nohy, ze stolku popadla nůž (odložila ho tam pro případ nouze) a vydala se nahoru. Tichem zněl další křik. Plný zoufalství a bolesti.

Odhodlaně rozrazila dveře, ale naskytl se jí pohled pouze na Draca, který se zmítal v posteli. Házel sebou sem a tam, vlasy měl pocuchané a košili celou propocenou. Ve spánku vypadal tak nevině. Pravdou však byl pravý opak.

Z úst se mu draky další a další steny. Autumn nevěděla, co má dělat, proto přišla k posteli a slabě do něj dloubla, ,,Vzbuď se Draco."

Nic. Zkusila to znovu, tentokrát silněji.

Chlapec se posadil a zprudka dýchal.

,,Asi si měl nějaký zlý sen,"  vysvětovala. Draco si otevřel tvář, strhl že sebe propocenou košili a odhodil ji někam do kouta. Stále kolem sebe rozrušeně těkal očima.

Chtěla odejít, ale zároveň měla pocit, že mu něco dluží. Vzpomněla si na tu noc ve Zmijozelské společenské místnosti, jak zůstal s ní, když jí Bellatrix ublížila, jak jí pomohl, když dostala ten ohavný balík, jak jí zachránil život. Dlužila mu zůstat s ním.

Vtlačila se vedle něj na lůžko. Necítila se nijak divně; koneckonců stále byl její rodina.

Stiskla jeho dlaň, ,,Jsem tu s tebou."

∆∆∆∆