No control. ✓

Část 27.

Po dlouhé době se pořádně prospala. Vstala časně ráno; Draco ještě spal schoulený vedle ní. Opatrně ze skříně vytáhla něco málo z oblečení, které tam zůstalo. Dala si dlouhou teplou sprchu, po níž se cítila jako znovuzrozená. Právě hladově hltala jednu topinku za druhou, když se ve její společník objevil ve dveřích.

,,Za chvíli vyrážíme," prohlásil.

,,Taky ti přeju dobré ráno," usmála se na něj zarputile.

,,Kam vyrážíme?" Zajímala se, protože to vypadalo, že má zase jednu ze svých nálad.

,,Domů," řekl jen.

Založila si ruce na prsou , ,,Já se odtud ani nehnu."

V tom se ozvalo hlasité tlučení na dveře. Ztuhla jí krev v žilách. Hned měla jasno. Podrazil ji. On je přivolal.

,,To jsi neudělal.."

,,Vezmou nás zpátky," vysvětloval, ,,otec to zařídí."

Vstupní dveře se rozletěly a v nich se neobjevil nikdo jiný než Bellatrix. Dále také Lucius Malfoy a ještě dva muži.

,,Draco! Jsme teď všem pro smích! Takhle zahanbit svou rodinu!" Zpustil Lucius.

,,Omlouvám se, otče," sklopil zrak. Autumn se  musela držet, aby po něm nevystartovala. Takhle to dopadá když se rozhodnete věřit Malfoyovi.

,,Ale ale, zlatíčko," ke všemu neštěstí si jí všimla Bellatrix, ,,přemluvila jsem Pána, aby ti dal ještě jednu šanci. Měla bys být poctěna, dokázat mu svou loajalitu."

Na nějakou loajalitu mu kašlu! Nechtěla však ještě víc rozdmýchávat situaci, proto držela jazyk za zuby.

,,Mluv se svou matkou!" Rozkřikla se, až všichni kolem leknutím nadskočili.

,,Já matku nemám," prskla jí do tváře a v zápětí pocítila štiplavou bolest na líci. Bellatrix jí právě dala facku.

Rudovláska ji zlostně propalovala pohledem, mít tak u sebe svou hůlku..

,,Je čas vyrazit, paní," připomenul jeden z mužů, stojících u dveří.

,,Jistě, jistě, čas vyrazit," zopakovala, ,,jen je na můj vkus trochu chladno."

Ostatní ji zmateně pozorovali. Netušili, co se jí honí hlavou.

,,Tento dům v sobě nese až moc zlých vzpomínek. Viď, drahoušku?" Vycenila na ni zuby a pozvedla svou hůlku.

Bellatrix se zvonivě zasmála a z hůlky vystřelil malý plamínek, který se uchytil na protější zdi a začal s nekontrolovatelnou rychlostí rozrůstat.

,,To ne!" Vrhla se k ohni a rukama se snažila oheň uhasit, vykřikla jakmile jí pokožku olízly plameny, ,,Ty mrcho!"

Její dům se ocital v plamenech. Jediné místo, které ji pojilo s otcem. Jediné místo, kde se cítila bezpečně. Kde se cítila být sebou. Stejně jako všechno jí i tohle musela sebrat.

Místnost se rychle plnila hustým kouřem.  Ani to jí však neodradil, sundala si svetr a snažila se oheň uhasit. Naprosto marně.

,,Musíme jít!"

,,Pojď!" Draco Malfoy ji uvěznil mezi pažemi a táhl ji pryč.

,,Pusť mě!" Vřískala a snažila se mu vyprostit. Obraz splýval do velké oranžové skvrny. V očích ji štípal kouř a špatně se jí dýchalo.

Nakonec to vzdala a nechala se vytáhnout ven. Pozorovala, jak celý dům pohlcují plameny. Kdyby ji Draco stále nedržel, zřítila by se už dávno k zemi.

Byl to přesně ten moment, kdy si řekla, že udělá všechno proto, aby to ukončila.

***

Stáli v Prasinkách. Autumn nevěřila svým očím. Celé Bradavice byly obklopeny ochrannými kouzly. Následovníci Voldemorta se shlukli a v čele s svým pánem se hranici snažili prolomit. Napadlo ji, že Voldemort už přece byl uvnitř.

Stála uprostřed davu s hůlkou nahoře a přemýšlela, jak se co nejnepozorovaněji odpojit. Měla totiž plán. Musela si vybrat stranu a v tom měla naprosto jasno. Chce bojovat za Bradavice. Bojovat proti Voldemortovi.

Pomalu se začala krůček po krůčku prodírat mezi smrtijedy. Naštěstí ji nikdo příliš pozornosti nevěnoval a nakonec se jí podařilo protlačit se až na samý konec davu. Že se nacházeli v Prasinkách jí skvěle hrálo do karet. Hodlala se dostat do Bradavic tajnou chodbou v Medovém ráji, kterou jí ukázala dvojčata.

Hledala nejlepší způsob jak se vypařit, když ji něčí ruka chňapla za rukáv.

,,U všech svatých, nech mě už napokoji," procedila skrz zuby.

,,Kam jdeš?"

,,S tebou už nemíním ztrácet ani minutu, jsi jen obyčejný zrádce."

Draco zatnul čelist a pustil ji, ,,Ty tomu nerozumíš."

,,Tak mi to vysvětli. Protože to vypadá, že sám nevíš co chceš. Žiješ ve strachu ze svého otce. Jenže já taková nechci být. Už nechci žít ve strachu."

Probodávali ji ledově pronikavé modré oči. Přiblížil se k ní a zašeptal, ,,Všechno jsem se to dělal pro tebe."

Všechno jsem to dělal pro tebe.

Odvrátil se od ní a sotva patrně pokýval hlavou. Přesměroval svou hůlku na jeden z nedalekých stromů, který vzplanul zeleným ohněm. Teď nastala její chvíle. V okamžiku, kdy zájmem pozornosti všech byl hořící strom, zaběhla do jedné z postranních uliček. Neohlížela se, běžela přímo k Medovému ráji.

,,Alohomora," dveře se s tichým cvaknutím otevřely. Hůlka jí úplně neseděla; jelikož stále neměla tu svou, dostala hůlku někoho, jehož osud radši ani nechtěla znát. Pořád to však bylo lepší než nemít žádnou.

Obchůdkem prošla až mezi zadní regály a pomocí pár mávnutí otevřela dřevěná dvířka v zemi.

Věděla, že je poslední šance si to rozmyslet. Netušila, co ji čeká v Bradavicích. Jak se k ní ostatníbasi budou chovat, když si myslí, že je zastánkyní Pána zla.

,,To zvládneš," dodala si kuráže a hopsla dovnitř.

,,Lumos!"

Úzká chodbička byla pořád stejná, jakou si ji pamatovala od minula.

Dřív než by ve skutečnosti chtěla, doběhla až k samotnému konci.

Zhluboka se nadechla. Teď nebo nikdy. A opřela se do dveří.

∆∆∆∆