Část 6.

162 10 2
                                    


Ještě téhož rána poslala Autumn svému otci sovu. Na kus pergamenu inkoustem napsala jednu jedinou větu: Je Bellatrix Lestrangeová moje matka?

Po zbytek dne byla při hodinách absolutně nesoustředěná. Každá minuta dne se jí zdála jako celá věčnost. Tolik se bála odpovědi. Co když to skutečně byla pravda? Znamenalo by to, že otec jí celý život lhal? Ale proč? 

Celé odpoledne poté proseděla v sovinci. Odpověď nepřišla ani druhého dne. Dokonce ani třetího se nedočkala. Cítila se strašně, tak moc by si přála někomu se svěřit!

,,Tak půjdeš?" strčila do ní Amanda při polední pauze a vytrhla jí tím z myšlenek.

,,Hm?" 

,,Ach jo, ty nás už zase vůbec nevnímáš," postěžovala si Kira, ,,zítra je famfrpálový zápas. Zmilozel versus Mrzimor. Půjdeš?"

,,Proč ne," přitakala Autumn, alespoň tím mohla na chvíli přijít na jiné myšlenky. Většina studentů posedávala na kamenném nádvoří a užívala si poslední teplé paprsky. 

,,Něco jsem vytvořila!" rozpomněla se z ničeho nic Amanda a zalovila ve své brašně, ,,Je to Dracův první zápas. Nevím jestli jsem se zmínila, přijali ho za chytače!"

Kira zamračila, ,,Nejspíš stokrát. Nehledně na to že Draco se tím chlubí kudy projde."

Blondýnka s dotčeným pohledem rozložila plakát, z kterého okamžitě začali tryskat stříbrné jiskry. Tím si vysloužila pozornost takmer všech studentů. Na plakátu stálo DRACO-GO-GO a kolem písmen šlehaly smaragdově zelené plameny. Autumn se v tu chvíli chtěla propadnout hambou. Kira vedle ní se svíjela smíchy a Amanda si své dílo hrdě prohlížela.

Draco Malfoy si toho naštěstí nevšiml, jelikož měl jako vždy na práci otravovat všechny lidské existence ve své blízkosti. Dneska se rozhodl zkazit den několika prvákům nebelvírské koleje, kteří seděli v hloučku pod starou jabloní. Sledovala ho jak si pohazuje s učebnicí mladého chlapce, který se ji bezradně snaží zmocnit.

S tímhle že měla být rodina? Musela by se hanbou propadnout. vytáhla svou hůlku z kapsy a sotva znatelně s ní mávla směrem k jabloni, ,,expertonum!"

,,Hoříš! DRACO, HOŘÍŠ!" zaburácel vedle něj Crabbe. A opravdu, od spodu Dracova hábitu šel hustý kouř a plameny olizovaly jeho uniformu. 

,,Dělej něco! Vždyť hořím!!"  vykřikl a vyběhl pryč, ,,pomoz mi!" Crabbe se rozběhl za ním a boucháním učebnicí o jeho plášť se plameny snažil uhasit. Byl to vskutku zábavný pohled. Nikdo nevěděl, co se stalo. Ještě předtím, než hůlku schovala zpět do kapsy hábitu, střetla se na několik momentů s pobavenými pohledy Weasleyovic dvojčat.

....

Dalšího dne se všichni studenti sešli na famfrpálovém hřišti, aby si užili souboj Zmijozelu a Mrzimoru. Tribuny byly zbarveny na střídačku do žlutozelených barev.

,,Není tu Snape, všimli jste si?" nechala se slyšet Pancy Parkinsonová a s dalekohledem v rukou se rozhlížela k rozhodčí tribuně, ,,To snad ne, pokud tu nebude, Prýtová zase bude nadržovat Mrzimoru!"

Utkání začalo. Autumn se snažila sledovat hru, ale  myslela jen na to, že už to jsou čtyři dny, co otci poslala sovu. A odpověď stále nepřicházela. Po první půl hodině vedl Zmijozem 50-10. Amanda před ní zběsile pokřikovala různé slogany a v devadesáti procentech času jí plakátem zacláněla ve výhledu. I tak ale musela uznat, že Draco Malfoy rozhodně byl užitečným přínosem  pro jejich družstvo. 

Když Mrzimor střelil další branku, od Nebelvírské tribuny vystřelilo několik rachejtlí. Nebylo nic neočekávaného, že Nebelvír i Havraspár při dnešním utkání fandili Mrzimoru. 

,,Slečno Lestrangeová!"

Autumn se ohlédla po zdroji. Několik studentů vedle ní se zaklonilo, aby jí odkryli pohled na profesora Snapea, stojícího na schůdkách podél sedadel.

,,Profesore Snape," pozdravila ho a prodrala se mezi studenty, ,,děje se něco?"

,,Pojďte se mnou, ředitel Brumbál si s vámi přeje mluvit," mávl rukou a svižnou chůzí se vydal dolů z tribuny, směr hrad. Studenti po nich zvědavě zahlíželi, jak za ním rudovlasá dívka cupitala.

Profesor Severus Snape byl vysoký bledý mužík s hákovitým nosem a delšími havraními vlasy. Nosil zásadně černou barvu - jak usoudila, páč ho za ty tři roky v ničem jiném neviděla - a vidět ho se usmívat bylo jako spatřit ve volné přírodě draka, téměř nemožné. Byl hrdým učitelem Zmijozelské koleje. Ve škole vyučoval Lektvary, i když by rád učil spíše obranu proti černé magii. Velmi znám byl také svou nevraživostí k Nebelvírskou kolejí.  Zmijozel a Nebelvír spolu už spousty let soupeřili a předháněli se o to, kdo bude mít více bodů a vyhraje na konci roku Školní pohár. Celkově se vědělo, že profesor Snape a profesorka McGonagalová se neměli příliš v lásce.

Za celou cestu ze sebe nevydali už ani hlásku. Autumn měla co dělat, aby jeho dlouhým krokům stačila. Konečně se ocitli před mohutnými vyřezávanými dveřmi ředitelovy pracovny. Než Snape stihl zaklepat, dveře se dokořán otevřely a v nich vykoukl profesor Brumbál, ,,Á, slečna Lestrangeová, račte prosím dál," odstoupil a mávl rukou do sté pracovny. Autumn prošla kolem něj a posadila se na měkké polstrované křesílko před křišťálovým stolem.

,,Děkuji, Severusi. Zatím Vás už potřebovat nebudeme," s těmito slovy profesora Snapea vyprovodil ven. Sám obešel stůl a posadil za něj, ,,dáte si čaj?"

,,Ne, děkuji," odmítla a nervózně si pod stolem pohrávala s prsty. Co po ní asi mohl chtít? Co bylo tak důležitého, aby to nepočkalo do konce zápasu.

Albus Brumbál před ni přece jen postavil šálek s jasně žlutou tekutinou, ,,Nejspíš si pokládáte otázku, proč jsem si vás nechal zavolat."

Tak to vyklop! Tak to vyklop! Jen mírně pokývala hlavou. Nechtěla dát znát svou nervozitu. Z celé situace měla už od začátku nepříjemný pocit. Připadala si jako tenkrát na základní škole, kde si ji jednou ředitel nechal zavolat, protože omylem zapálila své spolužačce šaty. Těžko mohla vysvětlit, že se plameny objevili z čista jasna, když se s ní Katy Priceová nechtěla podělit o pastelky.

,,Nuže, kde bych jen začal," zhluboka se nadechl, ,,je toho tolik, co si zasloužíte vědět.. Nejspíš bychom ale měli začít tímto."

Brumbál zašátral kdesi v šuplíku a vytáhl jasně bílou obálku. Beze slov ji položil na stůl. Autumn poznávala pečeť vytlačenou do černého vosku. Byl ze samotného Ministerstva kouzel. 

,,Dnes časně ráno jsem obdržel sovu od pana Popletala. S nesmírnou lítostí musím oznámit, že Váš otec, Magnulius Frox, byl dnes v noci nalezen mrtev.."

►►►◄◄◄ 


No control. ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat