No control. ✓

Část 3.

Tu noc toho moc nenaspala. Převalovala se z boku na bok. Znovu a znovu se zpocená probouzela z nočních můr. Bylo to samé dokola, kráčela temnou chodbou a nějaká ženský hlas šeptal jí nesrozumitelná slova. Sen o sobě děsivý nebyl, ale pocit úzkosti, který při něm cítila, byl neúnosný. Podobné sny jí pronásledovaly celé léto.

Magnulius Frox byl překvapený, když svou dceru spatřil časně ráno, jak už nervózně podupuje nohou před těžkými vstupními dveřmi jejich domu. V dlani svírala svou hůlku tak, až jí bělaly klouby.

,,Můžeme konečně vyrazit?" spustila, než se muž vůbec stihl rozkoukat.

S opuchlou tváří se podíval na nástěnné hodiny na protější stěně, ,,Je teprve osm," poznamenal. Převázal si nachový župan a s pokývnutím se vydal do kuchyně.

Autumn se posadila k jídelnímu stolu a sledovala otce jak vyšlehnutím jisker z malíčku podpálil konvici a připravil dva šálky s čaji. Po celou dobu co ho pozorovala se zdál celý nesvůj a to ji zmátlo, protože pan Frox nebyl nikdy nervózní. V tichosti čekali než konvice začne pískat. Nespouštěla z něj zrak ani když šálky zaléval a ani když si nemotorně sedal nažidličku naproti ní.

,,Tak," odkašlal si, když pochopil, že jeho dcera se do řeči moc nemá, ,,nemohl jsem si nevšimnout, jak se poslední dobou chováš divně. Moc toho zřejmě nenaspíš a ty změny nálad," zamračil se a rukou si prohrábl tmavě ryšavé vlasy, což bylo to jediné co po něm Autumn zdědila, ,,tak mě jen napadlo.. Zlato, neřekl ti někdo něco?"

Při poslední otázce nervózně zamrkal a přesunul svou pozornost na šálek s čajem. 

,,Co tím myslíš?" Autumn nadzvedla obočí a zkřížila ruky na hrudi. Sama však musela uznat, že poslední dobou měla opravdu časté výkyvy chování. Minulý týdenseřvala jednu mudlovskou holčičku, protože ji předběhla ve frontě na zmrzlinu.

,,Poslouchej, mám o tebe starosti, zlato. Už že tě zařadili do Zmijozelu, to přece pro nikoho nemůže být zdravé. Kdo ví co tam máš za spolužáky.. možná bych mohl zkusit poslat řediteli Brumbálovi vzkaz.."

,,Jsem v pořádku tati, nemusíš mít starosti," přerušila ho Autumn mírně. 

,,Víš, nechci aby ses dala špatnou cestou. Pověz, víš co je pro tebe správně, že ano?"

,,Samozřejmně."

Nastala dlouhá chvíle, kdy se pan Frox zadíval z okna, ,,Určitě si už slyšela o ty-víš-kom, mám pravdu?" zeptal se ledabyle, jako by se jí ptal, co si dá za dezert. Pouze váhavě přikývla, snažíc se odhadnout jeho záměr.

,,Na Ministerstvu kouzel se teď dějí zvláštní věci. Jistě to vidíš, mám teď mnoho práce jakožto bystrozor. Řekni mi.. přátelíš se s mladým Malfoyem? Darek se myslím jmenuje.."

,,Draco," opravila jej,, a ne, za celé dva roky jsem s ním prohodila sotva dvě věty. Je stejně nafoukaný jako ti jeho rádoby kupmánové."

,,Ministr kouzel nás často posílá prošetřovat rodiny, jejíchž členové byli zastánci ty-víš-koho. Spousta takových rodin má teď své potomky právě ve Zmijozelu, proto bych byl rád, kdyby ses s takovými lidmi nepřátelila. Nerad bych, aby si se tím ocitla v pomluvách.. už to že mou dceru zařadili do Zmijozelu mnohé nepotěšilo.."

,,Já vím, tati. Nemusíš mít obavy, dám si bacha," v hlavě se snažila vyložit si význam oněch slov. Mělo to mít hlubší podtext? Snažil se jí tím něco říct?

Pan Frox se teď pro změnu plně věnoval svým palcům, ,, A o Harrym Potterovy si slyšela?"

,,Myslím že ses už někdy zmínil," zapřemýšlela. Ve skutečnosti dobře věděla o koho jde. Harry byl malý bledý kluk s černou čupřinou a kulatými brýlemi, ,,minulý rok kvůli němu bylo velké pozdvižení. Moudrý klobouk ho zařadil do Nebelvíru. Hned se u něj všichni tlačili, aby mohli vidět tu jeho jizvu."

,,Dobře, dobře," konstatoval otec, i když Autumn bylo jasné, že o chapci ví víc věcí než ona.

,,Tati, děje se něco," Autumn ho starostlivě chytila za rameno. 

Pan Frox si rukávem otřel zpocené čelo, ,,Jen jsem měl obavy, nic víc."

Oba dva tušili, že to tak úplně není pravda, ale jelikož se o tom už nejspíše pan Frox nechtěl bavit, vytáhl odněkud z komody malý lesklý balíček se stužkou a se širokým úsměvem ho podal své dceři. ,,No tak otevři ho!"

S děkuji si balíček převzala a opatrně ho otevřela. Byla to černá kniha ovázaná koženou šňůrkou. Autumn ji váhavě otevřela, ,,Je prázdná."

,,Je to deník!" Zazubil se pan Frox, ,,Koupil sem ho včera na Příčné ulici. Nejskvělejší na něm je, že se nikdy nemůže popsat celý! Je to prostě parádní věcička, vždycky se objeví nové a nové stránky.Někdy člověku pomůže, když se někomu může svěřit. Ať už člověku nebo deníku. Víš jakou má deník výhodu?" Zasmál se pan Frox, jako by jí dokázal číst myšlenky.

,,Nikdy nevyzradí tvé tajemství," odvětila právě ve chvíli, kdy z hodin vyletěla kukačka a přeletěla přes celou kuchyni, než se vrátila zpátky do budky. 

,,Čas vyrazit! Nechceme přece, aby ti ujel vlak," popohnal ji pan Frox ze židličky.

►►►◄◄◄