No control. ✓

Část 22.

Autumn měla takovou žízeň, že do sebe celou sklenici vyklopila na ex. Amanda se na ni koukala s pozdviženým obočím, mezitím co do sebe její kamarádka dostávala už druhou skleničku naplněnou punčem.

,,Co tak koukáš? Celý den jsme nic nepila," bránila se.

,,Stejně je Draco pěknej pitomec," oznámila znovu plavovláska smutně.

,,Třeba si jen potřeboval nutně odskočit," napadlo Autumn, ,,to je fuk, doprovod ti klidně můžu dělat já. To víš, já jsem ta světlejší část rodiny."

Pohledem zabloudila zpět kde stolu, kde spatřila už i Freda s Georgem a jejich partnerky; Angelinu Johnsonovou a Katie Bellovou.

Právě si prohlížela Freda, měl na sobě obyčejný černý společenský hábit a vlasy nedbale rozcuchané. Musela uznat, že mu to velmi slušelo.

,,Tam je!" bouchla jí do ramene Amanda a ukázala na druhou stranu sálu, kde se právě objevil Draco a utíkala za ním, než se znovu vypaří.

Když se Autumn pomalu doploužila zpět ke stolku, byly všechny páry na parketě a tak tam zůstala sama. Asi o půl hodiny později trpce litovala, že se tam vůbec vydala. Bavila se nad pohledem na Draca s Amandou, když jí výhled někdo zastoupil.

,,Smím prosit?"

Musela několikrát zamrkat, aby uvěřila svým očím. Stál před ní George Weasley. Ohlédla se kolem sebe, ale jelikož nikde nikdo nebyl, usoudila, že opravdu mluvil k ní.

Chytla se nabízené dlaně a nechala se odvést na taneční parket.

,,Dlužím ti omluvu," začala, a protrhla tím ticho. Byla celá nesvá, stále nedokázala pochopit, proč ji po tom všem vyzval k tanci.

,,Jsem tu kvůli němu," vysvětil, jako by jí četl myšlenky a mrkl ke svému bratrovi který kousek od nich tančil s Angelinou Johnsovou, ,,docela si mu přirostla k srdci."

Dívka v jeho náruči mírně zkoprněla a zakopla o svou vlastní nohu, ale on ji přidržel, aby neupadla. Přitáhl si ji trochu blíž, aby jejich rozhovor zůstal jen v jejich doslechu.

,,Pokud ne nikdo jiný, tak alespoň on si zaslouží vysvětlení," zašeptal jí do ucha. Po zádech jí přejel mráz.

,,Strašně bych chtěla," zahleděla se mu do očí, ,,ale nemůžu."

,,Nemůžeš nebo nechceš?" položil jí poslední otázku, když píseň utichal a on se bez dalšího slova vytratil.

Stálá uprostřed parketu a v hlavě jí zněla jeho slova. Měl pravdu? Něco jí říkalo že ano. Jestli se měla někomu svěřit, nenapadal ji vhodnější člověk. Věděla, že u něj bude její tajemství v bezpečí.

Pohledem chlapce vyhledala a spočinula na něm tak dlouho, dokud neupoutala jeho pozornost. Mírně na něj pokynula hlavou a vydala se pryč.

Zakotvila to v umývárně v prvním patře. Musela se zamračit, když si vzpomněla na dnešní noc, kdy ji tady Fred našel. Opřela se o umyvadlo a vyčkávala.

Zanedlouho se chlapec opravdu objevil. Když ji spatřil, poskládal si mapku zpět do kapsy. Zastavil se asi metr před ní a upřel na ni své oříškové oči, ve kterých se mu odráželo měsíční světlo, které dovnitř pronikalo velkým zašlým oknem.

Nevěděla jak má začít, nervózně si mnula dlaně a pohledem propalovala lem svých šatů.

,,V první řadě bych se chtěla i tobě omluvit, mrzí mě, co se stalo s Doupětem," odmlčela se a stále se neodvažovala vzhlédnout, ,,hledali mě tam a já už vás nechtěla vystavovat dalšímu nebezpečí, tak jsem odešla."

Do očí se jí vtlačily slzy a ucítila jeho dlaně na svých ramenou. Opět tu byl pro ni. Už jen proto si zasloužil znát pravdu.

,,Našla tě tvá matka?" Odtušil zrzek.

Přikývla. Uvnitř ní se praly rozhodnutí, zda mu povědět pravdu nebo lež.

,,Co se stalo pak?" Pustil její ramena a prohrábl si ryšavé vlasy.

Řeknu mu to. Nebo ne? Aaaa.

,,Je vlastně docela fajn."

Cože?? Co ze mě u merlinových vousů právě vypadlo?

,,Aha," odkašlal si chlapec, který se zdál její odpovědí stejně zaražený jako ona sama.

Nastalo ticho, které přerušovala pouze tlumená hudba, která do umývárny doléhala z velké síně (byla hned nad ní).

,,Takže si ráda, že si našla svou rodinu?" V jeho hlase bylo možno slyšet velmi zvláštní tón. Všimla si, jak zrakem hypnotizuje její přívěsek a do tváří se jí nahrnula krev. Poznal podle něj že lže? Vždyť ho sám vymyslel!

,,Hmm, vlastně jo," přikývla a nenápadně si přívěsek chytla do ruky, aby na něj chlapec neviděl.

I kdyby věděl že lže, nedal to nijak najevo. Autumn byla ráda, když už to dál nerozebíral.

,,Věnuješ mi taky jeden tanec?" Promluvil po chvíli a v očích se mu zablýsklo.

,,Ráda," usmála se a předvedla hluboké pukrlé.

Chytil její studenou dlaň a dovedl jí do středu umývárny, kde bylo k tanci dost prostoru.

,,Tak se předveď, co tě George naučil," vyzvala ho.

Propletli si ruce a on ji chytil nad boky. Ona mu druhou rukou spočinula na ramenou a i když to snad nebylo už ani možné, přišlo jí, že je snad ještě vyšší než jeho dvojče.

Začal se houpat do rytmu. Připadalo jí to strašně křečovité, ale i přesto se cítila příjemněji než když tančila s jeho bratrem. Opřela si svou hlavu o jeho hruď a užívala si ten okamžik.

,,Víš, že podle tvého přívěsku dokážu poznat když lžeš?" Jeho horký dech jí zašimral do ucha. A jsem v háji.

,,Lež je mnohdy lepší než krutá pravda," odvětila.

,,To zní jako nějaký motivační plakát z Ginnina pokoje," zasmál se chlapec.

,,Těch pár dní na mě zanechalo následky," usmála se na něj.

Koukali si teď vzájemně do očí. Fred věděl, že dívka neříká pravdu, ale chtěl, aby se mu svěřila sama od sebe, proto už nic neříkal.

,,Co ti povídal George?"

,,Co?" Procitla Autumn, která právě počítala pihy na jeho tváři, ,,nic převratného."

,,Mluvil o mě?"

,,Ne. Absolutně ne!" Vyhrkla ihned.

,,Lhaní ti vážně nejde," zasmál se a přitočil ji v otočce.

,,A tobě tanec," popíchla ho.

V umývárně strávili ještě pár hodin. Tančili a vykládali si (vynechávali však všechna témata, která by mohla navodit nepříjemnou atmosféru) a Autumn se po dlouhé době zase chvíli cítila šťastná. A věděla, že za to mohl hlavně on.

🔻🔺🔻🔺🔻