No control. ✓

Část 20.

Z okénka pozorovala ubíhající krajinu. Vánoční prázdniny definitivně skončily a studenti opět seděli v bradavickém expresu. S Dracem seděli sami v prázdném kupé.  Už od nádraží, kde se jí úspěšně podařilo vyhnout všem spolužákům, žádný z nich nepromluvil ani slovo. A Autumn to vůbec nevadilo.

Přemýšlela jaký bude teď její život. Bude muset žít ve strachu o svůj život až dokud naposledy nevydechne? Všechno se teď změní. Každý kdo se s ní bude bavit se ocitne v nebezpečí. Pokud nepřednese dostatek informací, může je Voldemort všechny zabít. A ráda by se někomu svěřila, ale kdo by jí věřil? Zvlášť teď, když se proti své vůli stala smrtijedkou. Nejlepší volbou pro ni bylo držet si všechny dál od těla a to tajemství si nechat pro sebe. V prstech převracela svou hůlkou a upírala pohled na chlapce před ní, který byl zabraný do nějaké knihy se zaklínadly.

Dřív než by si přála vlak začal brzdit.

,,Nikomu ani slovo, pamatuj," pronesl Draco Malfoy než vystoupily. Autumn nic neříkala, měla ale pocit, že Draco dostal za úkol na ni dohlédnout. A ne že by se o ni měl starat, ale aby nic nepokazila. 

Když se procpali davem, míříc ke kočárům, kdosi jim zastoupil cestu. Nemusela se na ně dívat, poznala je podle hlasu. Byla to dvojčata.

,,Co se stalo, jsi v pořádku?" Začal Fred.

,,Jo, došli jsme dom a tam nikdo, jen Doupě jako po výbuchu," Doplnil ho George.

Autumn neměla odvahu podívat se jim do tváří. Tolik jí to bylo líto, ale nechtěla je do ničeho zatáhnout.

,,Zmizte, nestojí o vás. Patří teď ke své rodině, ne k nulám, jako jste vy" vyštěkl na ně Draco a prorazil si mezi nimi cestu. Dívka ho spěšně následovala a teprve až minula chlapce, opět zvedla bradu. Tak ráda by se rozkřičela že to není pravda, že o ně stojí. Zbytek cesty do hradu chlapcova záda probodávala zlostným pohledem.

Při slavnostním zahájení druhé poloviny roku už nebylo reálné, aby se svým kamarádkám dále vyhýbala. Kira s Amandou přiběhli a posadili se ke stolu před ni.

,,Tady jsi! Nikde jsme tě nemohly najít!" postěžovala si Kira  zatvářila se napůl překvapeně a napůl otráveně, když si všimla, že vedle Autumn sedí Draco Malfoy.

,,Jaké jste měli prázdniny?" Amanda se s červenými líčky koukala na chlapce, jako by to byl nějaký svatý obrázek.

,,Skvostné," odvětila Autumn suše. Kira s Amandou si vyměnily pohledy a rozhodly se to nijak neřešit. Kira vyprávěla o svých Vánocích, jak k nim přijela její prababička, která jí celé svátky dohazovala nějakého mladíka od nich z kostelního sboru. 

Rudovláska na ni s podepřenou hlavou koukala a kývala, aby vypadala že ji poslouchá. Její pozornost však upoutal někdo jiný. Za černovláskou, u sousedního stolu, seděl Fred Weasley. Setkali se pohledy, Autumn opět zaplavil pocit studu a téměř ihned uhnula svým pohledem zpět na svou kamarádku. Teď pro ni soustředění bylo ještě těžší.

,,Zimní ples je už tento víkend," Amanda si nervózně odkašlala, ,,Draco, beru si na sebe vínové šaty. Kdyby si se náhodou chtěl sladit."

Zimní ples! Ach bože, už zase jí to vypadlo z hlavy. S potěšením si uvědomila, že si sebou přivezla černé šaty, které měla u Malfoyovích. 

...

Následující dny ubíhaly jako voda. Plnila své povinnosti a volný čas trávila ve své posteli předstírajíc, že něco čte, aby jí nikdo nerušil. Snape jí na hodinách přehlížel jako doteď a Draca Malfoye téměř nevídala; profesoři si stěžovali, protože nechodil na jejich hodiny.

Den před zimním plesem se s křikem vzbudila ze své noční můry, kde jí Bellatrix hůlkou propalovala kůži. Poškrábala si svědící ruku, stále to byla nezahojená rána. Pramínky tmavých vlasů se jí lepily ke spojené tváři m Byl to jenom sen.

,,Pšššt, nech nás spát!" zamumlala ospale Pansy z lůžka na druhé straně ložnice.

Autumn přes sebe přehodila župan, do kapsy si zastrčila hůlku a potichu se vytratila ven z pokoje a poté i ze Zmijozelské věže. Potřebovala klid, rozhodla se pro dívčí umývárnu v druhém patře. Když vstoupila dovnitř, sevřel se jí žaludek. Naposled tam byla ten den, co se dozvěděla o smrti otce.

Sesunula se o jednu ze zdí a hlavu zabořila mezi kolena. Bylo toho na ni už příliš. Chtěla by všechno vrátit, žít prostě normální život. Život ve kterém by se nedělo nic neočekávaného.

Po tváři jí stekla první slza. Než se nadála, slzy jí začaly máčet pyžamo. Nedokázala je zastavit, události z posledních dnů se staly napovrch. Napadlo ji, že už nikde nebude moci žít jako dřív.

Dveře tiše cvakly a ona sebou trhla. S uslzenou tváři vzhlédla. Ode dveří na ni s nejistým pohledem shlížel vysoký zrzek, v rukou držel svůj plánek. Musel ji najít podle něj.

Chtěla se omluvit, ale jakmile otevřela ústa, vydral se z ní jen další nekontrolovatelný sten. Bylo jí naprosto jedno, že ji takhle vidí. V ten okamžik jí bylo jedno úplně všechno. Svěsila hlavu zpět dolů a dlaně spojila za hlavou.

Uslyšela rychlé kroky a dlaně, které si ji přitáhly do objetí. Chlapec si sedl vedle ní a přitáhl si ji k hrudi. Autumn se nezmohla na slovo, slzy jakoby tekly stále silnějším proudem.

Fred Weasley ji bezeslov držel v objetí svých dlouhých paží. Seděli tiše a umývárnou se odrážely pouze dívčiny nářky. Nechtěl po ní vysvětlení a ona za to byla ráda. Ráda, že tam byl, že tam nebyla sama.

,,Strašně mě to mrzí!" Vysoukala ze sebe po dlouhé chvíli mezi škyty, ,,Tak strašně moc.."

,,Já vím," řekl jen. Autumn se příkře nadechla a omotala své ruce kolem chlapcova těla. Sálalo z něj příjemné teplo. Když se znovu nadechla, jako by se ocitla zpět v Doupěti.

Trvalo snad hodinu, než se uklidnila a vymanila se z jeho objetí. Zůstala sedět a zadívala se do oříškových očí, spatřila v nich až příliš otázek a věděla, že by na ně rád nalezl odpovědi, ale ona to nedokázala. A tak se prostě zvedla a bez jediného pohledu se vydala pryč.

∆∆∆∆

Zdravím všechny osůbky, které tento příběh čtou. Všimla jsem si, že poslední dobou je dost populární psát z jiného pohledu. Ačkoliv mě to nikdy moc netáhlo, zajímá mě váš názor. Uvítali by jste třeba pár kapitolek/kapitolku z pohledu někoho jiného, nebo preferujete pohled hlavní osoby? A popřípadě o čí pohled by jste stáli? Budu ráda za Vaše názory, děkuji.
Přeji hezký zbytek dne ✨