No control. ✓

Část 29.

Tak tak se vyhnula malé skříňce, která padala přímo na ni a zpocenou dlaní se vyhoupla zpět. Plíce měla jako v jednom ohni a každou sekundou se jí dýchalo hůř a hůř. V očích jí štípal kouř a slaný pot. Přesto se nevzdávala, šplhala výš a výš. Někde za polovinou si chtěla odpočat, jakmile však zjistila, že to je snad ještě horší, pokračovala dál. Plameny mezitím neúprosně polykaly zbytek místnosti. No ta, hoď sebou!

Hůlkou si rozrazila další kousek cesty. Když už se konečně ocitla na vrcholku, těžko rozpoznala rudou krev na svých prstech, kterou bylo potřísněno všechno kolem. Někdo se musel ošklivě zranit; napadlo ji. 

Konečně dorazila k chlapcům, Crabbe k ní spustil ruku, aby jí pomohl vyhoupnout se za nimi na skříň, kde se nacházeli. Po pohledu na Draca se jí zvedl žaludek, nebylo to způsobenou pouze kouřem v jejích plicích, nýbrž hlubokou krvavou ránou na chlapcově břiše. 

Draco ležel, bledý jako stěna a přerývavě dýchal. 

,,Co se stalo?!" Při pohledu na něj pocítila úzkost. Jak ho u všech všudy měla dostat dolů?

,,Spadla na něj nějaká tyč," Vysvětlil Crabbe.

Autumn mu odhrnula vlasy z čela a poplácala ho po tváři, ,,Draco, vnímáš mě?"

Z jeho úst vyšlo pouze nějaká nesrozumitelná slova. Nedivila se; byla by dost překvapená kdyby ve svém stavu dokázal plně vnímat okolí.

,,Musíme ho dostat dolů," řekla zoufalým hlasem.

Crabbe vedle ní jen vrtěl hlavou, ,,To nedáme, pojď, musíme vypadnout! A to hned!"

,,JÁ HO TADY NENECHÁM!" Zařvala na něj.

,,Tak v tom případě přeju hezkou smrt," Zašklebil se na ni a hmatl po její hůlce. Dívka však pohotově zareagovala a vší svou silou ji sevřela mezi prsty.

,,Dej mi ji!" Prskl jí do tváře. Hůlka jí z vlhkých rukou pomalu vyklouzávala. Bylo jí jasné, že bez hůlky opravdu bude mrtvá.  A tak se snížila k tomu, na co opravdu nebyla pyšná. Nahnula se k němu a zakousla se mu přímo do zápěstí. Chlapec vykřiknul a hůlka byla opět jen její. Všechno se to odehrálo tak rychle. V jedné sekundě ji propaloval zlostným pohledem a v další sekundě se řítil dolů.

Se zděšeným pohledem sledovala, jak Crabbeovo dělo polykají plameny. Mohl si za to sám. Mohl si za to sám! Těmito slovy se uklidňovala.

Mávnutím kolem nich vytvořila malou vzduchovou bublinu. Věděla, že moc dlouho nevydrží, ale nic lepšího ji v tu chvíli nenapadlo. Klekla si k němu. Ta rána byla opravdu ošklivá. Snažila se na ni nesoustředit.

,,Draco, slyšíš mě?" zašeptala a přiblížila se k jeho tváři.¨

,,Om.."

,,Cože?"

,,Omlouvám se.. za všechno," zamumlal a z úst mu při tom vytekl pramínek krve. Dívala se do těch modrých očí a po tváři jí stekla slza. Ničilo ji, vidět ho takhle.

,,To bude dobrý," Zašeptala mu do ucha, ,,Já tě odtud dostanu."

,,Ne-Ne. Jen zůstaň semnou, prosím.." vykoktal a tentokrát z něj vyšlo několik bolestných stenů.

,,Budu tu s tebou," přikývla a sedla si vedle něj. Nebyla reálná šance ho v tomto stavu dostat dolů, ,,Jsem tu s tebou," opakovala a sevřela jeho rozpálenou dlaň.

Draco z ní nespouštěl pohled. Setřela si slzy a pokusila se o úsměv.

,,Buď silná," promluvil tiše, každé slovo ho muselo bolet, ,,Kvůli mně."

,,Mrzí mě to, mrzí mě to," opakovala pod náporem slz, které nešly utišit, ,,Neměla jsem tě opouštět, je to moje vina."

,,Nic si nevyčítej," na tváři se mu vytvořil chabý úsměv, ,,Kdybych se sebou měl žít, musel bych se zabít."

Musela se usmát, ,,To ti vyvracet nebudu."

To už se i jemu po líci zkotoulela slza. 

Ústa se mu ještě pohnula, ale všechna slova už zůstala nevyřčena. Jeho zrak spočinul na její tváři a ona se rozplakala ještě víc. Pustila jeho dlaň a prsty mu zavřela víčka. Vypadalo to, jako by jen spal. Ale nespal. 

Její hlava klesla na chlapcovu hruď. Nemohla tomu uvěřit - nechtěla tomu uvěřit. Takhle to být nemělo. Takový konec si nezasloužil.

Vzpomněla si, jak ho uviděla poprvé. Byl to jejich první den. Malý chlapec na nádraží se samolibým úsměvem. Už tehdy věděla, že ho bude nesnášet. A nesnášela, tak moc. A přitom pro ni tolik znamenal. 

Takový byl tedy konec? Takhle skončí? 

,,Brzy se zase setkáme," zašeptala tiše mezi vzlyky. Cítila, jak jí do nosu opět proudí kouř a věděla, že vzduchová kapsle už pominula. A ona ji neobnovila, už na to neměla sílu.

Naposled stiskla jeho dlaň. To bylo to, co si chtěla pamatovat. Nic špatného, jen něco hezkého...

|||||||