No control. ✓

Část 21.

A byl tady víkend. Přesněji sobota, den kdy se konal Zimní ples. Autumn se vzbudila brzy ráno, protože dívky zběsile pobíhaly po ložnici; a to se ples konal až odpoledne.

,,Vstávej Autumn!" Pronesla Kira a hodila po ní polštář, ,,Máme toho dnes tolik na práci!"

,,Nikam nepůjdu," zahuhlala dívka a přetáhla si peřinu přes hlavu. Cítila se odporně. V krku měla vyprahlé a obličej musela mít určitě celý opuchlý. Usnout se jí podařilo až nad ránem a ty dvě hodiny spánku jí na energii snad ještě ubraly.

,,Kecy, dnešek bude úžasný!" Zasnila se Pansy a prohlížela si šaty, které měla pečlivě pověšené na dveřích. Nutno dodat, že i když se Pansyným doprovodem nakonec nestal nikdo jiný než Crabbem, byla i přes to ráda, že díky tomu mohla být v Dracově přítomnosti.

Z postele se jim ji nepodařilo dostat dřív než na poledne. Autumn líně přešla po pokoji až ke dveřím; někdo klepal a všechny dívky byly příliš zaneprázdněny.  Za dveřmi spatřila Olivera Wooda. Těžko to šlo překonat, ale Oliver vyhlížel ještě horším dojmem než ona. Byl celý pobledlý a nos mu přecházel do kontrastní červené. Pyžamo měl propocené, přes sebe měl přehozenou károvanou deku.

,,Strašně mě to mrzí," kýchl si, ,,ale ten ples dnes bohužel nezvládnu. Je mi fakt hrozně."

Poté co následovalo ještě pár dalších omluv a ona ho ujistila, že za to nemůže, zapadla Autumn zpět do peřin. Její nálada klesla ještě níž. Stejně by si ples neužila. Sledovat všechny ty studenty, kteří se skvěle baví. Navíc by určitě potkala i Weasleyovi a tomu by se chtěla raději vyhnout. Zvláště po dnešní noci. Fredovi byla neskutečně vděčná, ale bála se, co si o ní musel myslet. Kéž bych už mohla v posteli zůstat navěky.

,,To je hrůza," zvolala Amanda, která celý jejich rozhovor slyšela, ,, přece ale můžeš jít i bez doprovodu, bude to sranda!"

,,Amanda má pravdu," mrkla na ni Kira, ,, můžeme ti každá věnovat jeden tanec."

Odbyla čtvrtá hodina, když se dívky začaly vypravovat do společenské síně. Autumn se jim podařit nepřesvědčilo.

Jako poslední v ložních zůstala Amanda, seděla před zrcadlem a marně se snažila vytvořit nějaký obstojný účes.

,,Nech mě ti pomoct," vysoukala se rusovláska z postele, protože už jí zoufalé kamarádky bylo líto.

,,Děkuju. Je to opravdu škoda že nechceš jít," promluvila, mezitím co jí dívka vyčesávala prameny nahoru, ,,víš, nechci být nějak vlezlá, ale nemohla jsem si nevšimnout jak si od Vánoc divná. Kdyby si se chtěla s něčím svěřit, jsem tu pro tebe."

Setkaly se v zrcadle pohledy. Ach Amando, kdyby si jen tušila. Moje zvrácená matka mě našla, proti mé vůli ze mě udělala smrtijedku a teď musím pomáhat Voldemortovi, nebo zavraždí mě a pravděpodobně i tebe.

,,Máš pravdu," zalkla se Autumn, ,,bude to asi tím, že to byli mé první Vánoce bez táty; to víš, až příliš mnoho vzpomínek."

Na závěr Amandě do zlatých loken vsunula ozdobnou spolu zdobenou rubínovými kameny, které dokonale ladily k jejím šatům.

Bez zaklepání se dveře ložnice rozletěly a v nich se objevil Draco Malfoy, ,,Čekám a ty nikde!"

Autumn ho zpražila pohledem, ,,Trochu slušnosti by neuškodilo. A taky by si mohl zaklepat!"

Už už se chtěl ozvat, ale sekl se na ní s udiveným pohledem, ,,Ou, takhle určitě každého ohromíš."

Nepatrně si poupravila rozcuchaný drdol a přes zmuchlané pyžamo si překřížila paže.

,,Autumn ale nakonec nejde, její doprovod je nemocný," vysvětlila Amanda, soukajíc se do vysokých lodiček.

Draco se Autumn zhluboka zahleděl do očí; ,,To je škoda, určitě by ses tam mohla dozvědět mnoho zajímavých věcí."

Dokázala si v tom najít hlubší podtext. Už uplynul téměř týden a ona se ještě ani nepokusila ujisztit nic o údajné skupince, která se rozhodla zbrojit proti pánovi zla. Uvědomovala si, že pokud ho má ukojit, potřebovala zjistit alespoň něco. A chlapec měl pravdu. Na plese určitě všichni budou výřeční. Možná by se tam přece jen měla podívat.

,,Možná se ukážu," zapřemýšlela nahlas.

Když Amanda s Dracem vyrazili, přesunula se do umýváren, kde se dala trochu do kupy. Po dlouhé horké sprše se rozhodla, že se na ples opravdu vydá. Jednak by se něco mohla dozvědět a jednat si usmyslela, že navzdory všem okolnostem by se chtěla vrátit zpět ke svému běžnému životu. A ples si přece zvládne užít i bez partnera.

Ze dna skříně vytáhla zmuchlané kožené šaty, které si přivezla od Malfoyovích. Pomocí hůlky je zvládla vyrovnat a ve výsledku byla i docela spokojená. Černé šaty měly dlouhé rukávy, díky kterým její zmamení na ruce nepoutalo žádnou nežádoucí pozornost. Po pás byly obtahlé a od pasu dolů se postupně rozšiřovaly. Největší zajímavostí na nich byl průstřih na hrudi. Ze skříně vytáhla i staré ošoupané kozačky na podpatku. Čert to vem, stejně nepůjdou vidět.

Vrchní prameny vlasů si vyčesala do hladkého drdolu a zbytek nechala ve vlnách volně splývat. V poslední řadě si ještě poupravila svůj přívěsek, který si zatím ani jednou nesundala. Vlastně jí byl konec konců k ničemu, protože ačkoliv měnil barvy podle emocí, sama nevěděla co jaká barva symbolizuje.
Ještě parfém a mohla vyrazit.

Za několik minut už se ocitla před mohutnými dveřmi síně. Dodala si odvahy a úzkou štěrbinkou se protáhla dovnitř.

,,No páni!" Vydechla úžasem. Sál vypadal opravdu úchvatně. Místo kolejních jídelních stolů byl parket, na kterém se ploužili stovky studentů. Strop byl očarovaný na Zimní krajinu a padaly z něj sněhové vločky, které se postupně rozplývaly a ztrácely. Po obvodu stály malé kulaté stolky se širokým výběrem zákusků a dobrot. V čele, kde obvykle sídlil profesorský sbor teď sídlil sbor jiný; a to školní. A co nejvíce zaujalo její zrak byla skleněná mísa s punčem.

Zrakem vyhledala jeden ze stolků, u kterého seděla jedna z jejích kamarádek. Krátkými, přesto rychlými krůčky přišla až k ní.

,,Ahoj, všichni," řekla že slušnosti do vzduchu a zřítila se na židličku vedle Kiry.

,,Tak jsi nakonec přišla!" Vyjekla natěšeně, když se odtrhla od Deana Thomase. Jakmile se pořádně rozhlédla zjistila, že všichni u stolu jsou z Nebelvíru. Dvojčata tu ke svému potěšení však nezaregistrovala.

,,No co může být smutnějšího, než zůstat na pokoji, když se přece můžu jít skvěle bavit na ples se svým imaginárním doprovodem," usmála se na ni a poklepala na prázdnou židličku vedle sebe.

,,Malfoy je fakt šmejd!" Přiřítila se k nim blondýnka.

,,Co se stalo?" Autumn vyskočila na nohy a přešla k rozzuřené Amandě.

,,Vypařil se! Prostě se vypařil! Taková drzost!" Vztekala se a rukou se rozpřáhla do prostoru, jako by se tam chlapec měl každou chvíli objevit.

Autumnina soustředěnost byla však rázem pryč. Z parketu k nim kráčela dvojčata se svými doprovody. Ach ne.

,,Mám strašnou žízeň, půjdeš se mnou?" Vyhrkla a dříve než se její kamarádka nadála, táhla ji za ruku pryč.

🔻🔺🔻🔺🔻