No control. ✓

Část 13.

Doupě byl rodinný dům Weasleyových, leželo ve vesnici Vydrník svatého Drába a mělo celkem sedm pater. Vypadalo, jako kdyby původní stavbu tvořilo jedno patro, ke kterému se časem nešikovně přistavovalo další a další. Nahoře na červené střeše trčelo pět komínů, ze kterých se k nebi vznášel hustý tmavý dým. Celkově se celé nebezpečně nahýbalo vpravo a vypadalo to, jako by pokopě drželo jen díky kouzlům.

Při vstupu do pokřivených zelených dveří musela překročit hromadu holínek, které se válely všude kolem. Byla celá nesvá, když za sebou zabouchla. Jen co se otočila, ocitla se v medvědím objetí paní Weasleyové, ,,Zlatíčko, vítej tady u nás. Já jsem Molly, ráda tě konečně poznávám!"

Molly Weasleyová byla malá baculatá s červenými tvářemi a vlídným úsměvem. Ohnivé vlasy jí na ramenou splývaly v divokých vlnách a na sobě měla tlustý pletený svetr s květovanou zástěrou.

,,Ráda vás poznávám paní Weasleyová," usmála se na ni, když ji konečně propustila ze svého stisku, ,,a mockrát vám děkuji za vaši laskavost."

,,Ale, to ani nestojí za řeč," žena ji vzala kolem ramen a vedla ji z předsíňky do velmi malé kuchyně, uprostřed které stálo dřevěné točené schodiště, které vedlo celým domem a končilo až kdesi vysoko nad jejich hlavami. Ačkoliv Doupě působilo chaotickým a starým dojmem, Autumn se tam cítila příjemně. Přišlo jí to velmi útulné, ,,hej všichni, pojďte dolů!"

Za malou chviličku už bylo všech pět dětí (celkem jich měli sedm, ale Charlie bydlel v Rumunsku, kde studoval draky a Bill; nejstarší syn, pracoval v Egyptě, na jedné z poboček Gringottovy banky) seskupeno v nejnižší místnosti domu a zvědavě si dívku prohlížely. Autumn nervózně pozorovala dřevěnou podlahu. Přišla si jako nějaký vetřelec.

,,Tak, tohle je Ginny," ukázala paní Weasleyová na drobnou dívenku, se kterou Autumn nedávno mluvila na famfrpálovém tréninku. Ginny na ni vycenila křivé zuby a podala jí Faldíka,, kterého doposd chovala v náručí.

,,Ron a Percy," ukázala na dva chlapce. Ronald byl druhým nejmladším dítětem Molly a Arthura. Percy byl vysoký chlapec se stejně divokým účesem, který měla i jeho matka. Byl třetím nejstarším synem Weasleyových a zároveň byl hrdým prefektem a primusem Nebelvírské koleje.

,,A Fred s Georgem," v poslední řadě ukázala na dvojčata. Ani jeden z nich se nesnažil skrýt viditelné překvapení z dívčiny přítomnosti. Napadlo ji, jestli o její návštěvě vůbec tušili.

,,Zdravím," kývla po chvíli trapného ticha. Přišlo jí vhodné něco říct. Všech sedm párů oříškově hnědých očí na ni zvědavě civělo. 

,,To je Autumn, zůstane u nás přes Vánoční svátky," prolomila mlčení paní Weasleyová a položila jí dlaň na záda, ,,chovej se tu jako doma, drahoušku."

,,Já vím kdo jsi!" vyjekl zničehonic Ron, ,,ty jsi dcera Bellatrix Lestrangeové, že?"

,,Ronalde Weasley," obořila se na něj matka, ,,zavři tu svou nevymáchanou pusu a běž prostřít k večeři!"

,,A kde bude spát?" zeptal se podezíravě Percy.

,,Říkali jsme si s tatínkem, že se opět na chvíli přestěhuješ za Ronem."

,,Ale co mé trofeje?" bránil se zachmuřeně dlouhán, ,,vždyť on mi všechno zničí!"

Poté, co George poukázal na na to, že Percy vlastní jen jednu trofej; což byl ve skutečnosti jen odznak prefekta; se strhla velmi hlasitá diskuze. Percy se horlivě bránil křikem na dvojčata a zároveň se u matky domáhal spravedlnosti. Paní Welasleyová si mezitím stěžovala svému manželovi, že se k hostům nikdy nemůžou chovat hezky. Ron do kraválu ještě třískal kovovými příbory a Ginny se kotěti snažila zakrývat uši, to se však vzpouzelo se snahou utéci pryč.

Autumn to všechno v tichosti pozorovala a její pocit vetřelce každou sekundou narůstal. 

,,Mohla by spát u mě," navrhla po několika nekonečných minutých malá dívenka.

,,To bych ráda," přikývla Autumn s nadějí, že tím zamezí veškerým dalším případným konfliktům.

,,Jsi si tím jistá?" ujišťovala se paní Weasleyová a když přikývla, rozkázala všem, aby šli k večeři.

Večeře naštěstí nebyla tak trapná, jakou ji Autumn očekávala. Pan Weasley se ukázal jako výborný bavič. Vyprávěl jim jaký den měl a také, co všechno zažil, když chytal nějakého kouzelníka, který očaroval celou mudlovské město.

Po večeři, když se všichni odebrali do svých postelí, jí pan Weasley nabídl vynikající máslový ležák; který podle jeho slov uměla Molly lépe než kdo jiný. Tento nápoj sice Autumn pila jen jednou kdysi dávno, ale musela mu dát za pravdu. Překvapilo ji, jak si byl její otec s Arthurem blízký. Dlouho do noci jí vyprávěl všechny jejich společné zážitky, dokud je paní Weasleyová nevyhnala na kutě.

,,Je to předposlední patro," poradila jí a když si společně popřáli dobrou noc, tiše se vydala vzhůru. Krom druhého patra, ve kterém se nalézala koupelna a obývák, byl na každém odpočívadle pouze jeden pokoj. V prvním tedy byla předsíňka a kuchyně, v druhém  koupelna s obývákem, na třetím se nacházela ložnice rodičů, na čtvrtých dveřích stálo Bill a Charlie(v onom pokoji nyní zřejmě pobýval Percy, v čemž ji utvrdily i páté dveře, kde vedle Ronova jména bylo to Percyho zaškrtané). Když konečně vystoupala až do šestého patra, spatřila purpurově fialové dveře, na kterých bylo krasopisně napsáno dívenčino jméno. Pokojíček měl sice křivou podlahu i stěny, ale celkově na ni ve svitu měsíčního světla; které dovnitř vpouštělo malé kulaté okénko, působil velmi mile.

Naproti lůžka, kde pravidelně oddechovala spící Ginny se nacházelo ještě jedno, na kterém pro změnu pochrupovalo její chlupaté veličenstvo. Rychle se převlékla do svého pyžama, vyhrabaného kdesi zespod tašky a  vmáčkla se za Faldíkem. Kocour se líně převalil a když zjistil, že má společnost, dožadoval se mazlení, dokud nakonec Autumn po celém dlouhém dnu konečně upadla do říše snů.

▼▼▼▼▼