No control. ✓

Část 7.

Když v prvním ročníku měla vůbec poprvé vzletět na svém koštěti, spadla z dobrých pěti metrů na zem a několik chvil vůbec nemohla popadnout dech. Přesně takové byly její pocity právě teď. seděla nehybně, jako by přimrzla k židli a snažila se přinutit dýchat. Albus Brumbál se jí mlžil před očima.  Snažila se vstřebat Brumbálova slova. Chtěla toho tolik vědět, ve výsledku se však zmohla pouze na chabé, ,,To není možné."

,,Je mi to líto, Autumn," ředitel se odmlčel, jako by váhal nad dalšími slovy, ,,váš otec byl zavražděn."

,,Co..počkat co? Zavražděn? Co se stalo?!"

,,Měla by jste se nejprve trochu uklidnit," doporučil jí.

,,Chci to vědět hned!" vykřikla. Svícny na lustru se zachvěly a profesor Brumbál se na ni znepokojivě zahleděl. Už se to dělo zase. Náhlý nával vzteku, který o prázdninách pociťovala víc než často. Cítila záplavu horka a adrenalinu. Musela vstát a přejít několikrát po místnosti, aby se trochu zklidnila a mohla se posadit zpět do křesílka. Chtěla se omluvit, ale řekla si, že vlastně nemá za co. Neměla ponětí kolik času uplynulo, než se znova chopila slova. Měla pocit že jí každou chvíli vybuchne hlava; tolik myšlenek se jí hodonilo hlavou. 

,,Zabila ho Bellatrix Lestrangeová," vypustila nakonec polohlasně jednu ze svých nejhlasitějších myšlenek, ,,je to opravdu moje matka?"

Brumbál napůl šokovaným pohledem, napůl smutným přikývl, ,,Nevěděl jsem, že Vám to Magnulius prozradil."

,,Neprozradil," vyvrátila jeho tvrzení.

,,Draco Malfoy?"

Tentokrát přikývla ona. Nemohla uvěřit, že to byla skutečnost. Její matka žila! 

,,Celý život jsem žila ve lži," vyřkla, sama zaskočená, ,,můj otec mi celý život tvrdil, že má matka je mrtvá. A najednou se dozvím, že žije. Proč mi to tajil?"

,,Vím, že to pro tebe musí být těžké na pochopení. Tvůj otec byl velmi hrdý muž, ke všemu bystrozor. Jeho úkolem bylo Bellatrix Lestrangeovou, jakožto smrtijedku, po pádu Voldemorta chytit. Ale láska si nevybírá, viďte slečno. Když Bellatrix dítě porodila, utekla do sídla Malfoyovích. Tvůj otec, zrazen tím, že jeho milovaná ho opustila, se ještě téže noci vydal za ní a vlastnoručně Bellatrix předal Mozkomorům."

,,Stojí za jejím útěkem ehm- Voldemort?"

,,Možná," připustil ředitel Brumbál, ,,nicméně, Bellatrix Lestrangeová je velice mocná a zlá čarodějka, leckdo tvrdí, že to v hlavě nemá tak úplně v pořádku."

,,Myslíte..myslíte, že by se mě mohla třeba pokusit najít?" vykoktala ze sebe.

,,Je to dost prvděpodobné. Do Bradavic se však nemá šanci dostat, toho se nemusíte bát. Tady jste v bezpečí," ujistil ji profesor Brumbál.

Autumn se vymrštila na nohy tak prudce, že se jí zamotala hlava, ,,Udělalo se mi nějak nevolno. Omluvil by jste mě?"

,,Zajisté," tu tam stál Brumbál vedle ní a přidržoval ji za ramena, ,,kdyby jste něco potřebovala, dveře zde máte otevřené."

Ještě jí otevřel dveře a hned co se zabouchly, dala se Autumn do běhu. tolik byla vděčná, že většina studentů byla stále na famfrpálovém zápase. Po cestě se ještě stavila pro Faldíka a společně se vydali do dámské umývárny v prvním patře, kde skoro nikdo nechodil. Rozhodně teď neměla náladu na společnost. V tu chvíli to na ni doopravdy všechno dopadlo. Uvědomila si celou situaci. Seděla tam s brekem schoulená snad několik hodin. 

Do Zmijozelské věže se vydala až pozdě v noci, aby se ujistila, že už nikoho nepotká. Zrovna když vyběhla do druhého patra a zatáčela do další uličky, do něčeho vší silou narazila. Teda spíš do někoho. Zaklela a chytla se za bolavé rameno. Před sebou ve slabém světle vycházejícího z hůlky spatřila dvě chlapecké tváře. Byli to Fred a George Weasleyovi. 

,,Co tady vy dva děláte, neumíte dávat pozor? Člověk se tady ještě zmrzačí," zpražila je drsněji než ve skutečnosti zamýšlela, ,,a skloň tu hůlku," dodala už mírněji. 

,,To samé bychom se mohli zeptat my," vykulil na ni oči George. Autumn o krok ustoupila doufajíc, že si dvojčata nevšimli jejich zarudlých očí. Jenomže oni si všimli. 

,,Všechno v pořádku?" sklopil Fred Weasley svou hůlku. Dívka si potěžkala Faldíka v rukou a odměřeným pohledem si ho prohlédla, ,,V naprostém. Co to tam skováváš?"

Narážela na jakýsi kus pergamenu, který si po jejich srážce strčil do kapsy kalhot. V ten okamžik všichni tři nadskočili. Někde nedaleko nich se ozvalo hlasité zabručení. Fred Weasley vytáhl pergamen z kapsy a George na něj posvítil. Autumn se k nim zvědavě přiblížila. Byla to mapa bradavického hradu. Byla na ní vyobrazena každičká místnost či chodbička. 

,,To je Filch! Jde sem," zašeptal George a jeho prst padl na sousední chodbu, kde inkoustem stálo ARGUS FILCH. Jak se zvuky kroků přibližovaly, přibližoval se k jejich jménům i nápis. 

,,Jestli nás chytí, je po nás. Ještě u něj máme ten průšvih z minula."

Fred a George si vyměnily významné pohledy.

,,Nox!" zaveleli jednohlasně a rázem byla tma. 

,,Kdo je tam?" Filch byl už skoro u nich. 

Autumn uslyšela, jak se dvojčata daly do běhu chodbou pryč. Stále byla tma a ona u sebe svou hůlku neměla. Váhavě se rozeběhla za nima. 

,,Hej!" sykla do tmy, ,,přece mě tu nenecháte!"

V další vteřině ji čísi ruka chytla za loket a táhla ji pryč. Vypadalo to, že dvojčata  rozhodně nebyla na noční toulce hradem poprvé.

,,Stůjte študentíci, já vás chytím!" Zadýchaný školníkův hlas se jim pomalu ale jistě vzdaloval, až se vytratil úplně.

Vyčkali asi dvě minuty aby se zjistili, že Filche definitivně setřásly.

,,Lumus!" Když však dvojčata opět rozsvítila hůlky, dívka už vedle nich nestála.

Jakmile Autumn po celém dni konečně dopadla do postele, byla do minuty tuhá.

►►►◄◄◄