No control. ✓

Část 23.

Příštího rána se vzbudili do mrazivého pochmurného dne, jako by jim i samo počasí naznačovalo, že dnešní den neznačí vůbec nic dobrého.

,,Včerejšek byl prostě úžasný," rozplývala se Kira, když společně mířily do velké síně na snídani.

,,Všimli jsme si," zasmála se Amanda, ,, tvé souznění s Deanem Thomasem na parketu nešlo přehlédnout."

Dívka zčervenala, ,,A kam ses vůbec vypařila, Autumn?"

,,Udělalo se mi špatně, šla jsem si lehnout," oznámila vyhýbavě.

Ve velké síni už bylo plno a tak jim nezbylo nic jiného než se posadit vedle Malfoye s Crabbem a Goylem. 

,,Ahoj Draco," mrkla na chlapce Amanda. Draco se jí však neobtěžoval věnovat jediný pohled. Místo toho s kamenným výrazem propaloval do stolu díru; nebavil se dokonce ani s jeho poskoky  to už bylo vážně něco.

Kira naproti ní zběsile mávala ke stolu Nebelvíru Deanu Thomasovi. Autumn se otočila a pohledem zachytila dvojčata. Povšimla si, jak jí Fred Weasley věnoval nepatrný úsměv a pokývala mu na pozdrav.

,,Proč se na tebe trouba Weasley tak dívá?" nechala se slyšet Pansy Parkinsonová sedící vedle Amandy.

Autumn ji zpražila pohledem, ,,Co já vím? Asi mu něco spadlo do oka."

Dříve než stihla dívka vytrousit další hloupou poznámku, trefil ji do hlavy dopis. Sovy přinášely pravidelnou ranní poštu. Dříve jí alespoň jednou týdně chodíval dopis od otce, ale teď už jí nějaký ten týden žádné psaní nedošlo, proto se příliš nevzrušovala.

,,Koukejte, někdo dostal balíček!" 

A opravdu, blížil se k nim černý puštík, který v zobáku držel krabici, skoro větší než byl on sám. Puštík se snesl  níž ke stolu a nemotorně upustil balíček přímo před ni. 

Kdo zrovna jí mohl něco poslat? 

,,Tak to otevři!" pobídla ji dychtivě Amanda vedle ní. Zvedla hlavu a spatřila několik párů očí, které si krabici zvědavě prohlížejí. Vzbudila dokonce i zájem Malfoye, který seděl po její levé straně.

Rozklepanými prsty rozvázala černou stuhu, vypadalo to, že si daná osoba dala velmi záležet. Dychtivě odklopila víko a nakoukla dovnitř. 

Celá síň se na v tu chvíli otočila na dívku, která z plných plic začala křičet. Všechno kolem se jí zamlžilo, jak se jí do očí vtlačily slzy. Okamžitě víko přibouchla zpátky. 

Draco vedle ní popadl krabici a když i on odhalil co krabice obsahovala, uchopil Autumn za paži a vedl ji pryč z Velké síně; balíček v druhé ruce.

Autumn se snažila dýchat, bylo jí úplně jedno, že ji všichni studenti zvědavě pozorovali. Před sebou stále viděla na kusy rozcupované tělo svého kocoura. Bylo jí jasné, kdo měl ten drastický čin na rukou. Byla to výhružka.

Nevnímala okolí, než Draco hlasitě zabouchl dveře do učebny přeměňování. Nasměroval ji na jednu ze židliček, kam se zhroutila jako čirá hromádka neštěstí.

,,To byla ona.." vykoktala mezi vzlyky.

,,To byla ona!" opakovala a otírala si tvář do hábitu.

,,Musely být naštvaní, že si jim zatím neposkytla žádné informace,"  uvažoval chalpec nahlas.

,,Ať jdou k čertu!" Lavice před ní se s řinčením převrátila na podlahu, ,,i ty jdi k čertu! Já nic z tohohle nechtěla!"

,,A já asi jo?!" rozkřikl se Draco  a na čele mu naběhlo několik žilek, ,,Nemám na výběr, chápeš?!"

,,Nechápu. Vůbec nic nechápu!" pokusila o stejný tón a zabodla mu ukazováček do hrudi ,,Všechno bylo v pořádku, dokud ses neobjevil ty. Od té doby jde všechno z kopce!"

,,Já za to můžu? Že ti fotra zavraždila tvoje vyšinutá matka? Jestli n-"

Na rozpálené tváři mu přistála její dlaň. Protáhl obličej a chytil se za bolavou tvář. Oba na sebe nasoptěně zíraly. Vztek ji dočista ovládl.

Byly tak blízko, že na tváři cítila jeho horký dech. Když z ní odpadl adrenalin, lekla se, aby jí facku neoplatil, ale on se kolem ní bezeslov protáhl a vydal se pryč. 

,,Uhněte!" rozkřikl se a když se otočila ke dveřím, spatřila tam stát dvojčata. Jak dlouho tam už stáli?

,,Potřebujete něco?!" opřela se do nich, ale litovala svého tónu.

Čekala že odejdou, proto se posadila zpět na židličku a zabořila si tvář do dlaní. Ale oni neodešli. Vešli dovnitř a dveře znovu zabouchly. 

,,Běžte pryč," řekla zlomeně a opět ji pohltily vzlyky. 

,,Pohřbíme ho," rozhodl Fred nad krabicí a Autumn na něj vděčně vzhlédla. George, který stál u ní jí vytáhl zpět na vratké chodidla a nechal ji, aby se o něj opřela.

***

Ledový vítr jí štípal do tváří, stála pod mohutným dubem a sledovala George Weasleyho, jak na malý hrobeček sype poslední lopatu hlíny. 

,,Budiž ti země lehká, Faldíku," pronesl tiše a postavil se do řady vedle nich. Pár minut tam jen tiše stály, než Autumn vykročila vpřed a hůlkou na hrobečku vykouzlila malý bílý věneček. 

,,Chce někdo něco říct?" Protnul ticho Fred. Autumn jen zavrtěla hlavou a otřela si další zbloudilé slzy. Ucítila jak si její ledovou dlaň semknul do své a propletla si s ním prsty. 

,,Já bych něco řekl," George si položil ruku k místu, kde se nacházelo srdce; ,,Faldík byl skvělý kocour, který miloval spoustu jídla a dlouhé polehávání. Za těch pár dní jsme se  hodně sblížili. Vždycky když mě slyšel jít pro noční svačinku, přidal se ke mně."

Všem  třem se na tváři objevil úsměv. 

,,Děkuju," dostala ze sebe tiše, ,,děkuju, že tu jste se mnou."

,,To si piš," dloubl do ní loktem George.

,,Jo, nás se člověk jen tak lehce nezbaví," ušklíbl se Fred.

,,Něco bych vám chtěla říct," rozhodla se Autumn a dvojčata na ni zvědavě pohlédla.

Pustila chlapcovu ruku a pomalu si na rukávu košile rozepla dva knoflíčky. Věděla, že je to velký krok, ale byla připravena se jim svěřit.

♣♣♣♣

Dnešní kapitolka je trochu kratší, ale pomalu se blížíme k závěru a stopnout tady mi to přišlo správné.